Anklam

Anklam
Anklam – znak
znak
Poloha
Souřadnice 53°51′ s. š., 13°41′ v. d.
Nadmořská výška 5 m n. m.
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko
Zemský okres Přední Pomořansko-Greifswald
Anklam na mapě
Anklam
Anklam
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 56,57 km²
Počet obyvatel 13 234 (2009)
Hustota zalidnění 233,9 obyv./km²
Správa
Starosta Michael Galander
Vznik 13. století
Oficiální web www.anklam.de
Telefonní předvolba 03971
PSČ 17389
Označení vozidel VG, ANK, GW, PW, SBG, UEM, WLG
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anklam je město v Německu ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Nachází se na březích řeky Peene (Pěna), přibližně 6 kilometrů odtud vytváří řeka estuár a její vody pak vtékají do Štětínského zálivu. Řeka Peene je jedním z jeho tří přítoků.

Vzhledem k jeho poloze se mu říká – stejně jako severněji položenému Wolgastu – „brána na ostrov Usedom“, neboť poblíž obou měst jsou postaveny jediné dva mosty, které spojují ostrov s pevninou.

Je rodným městem průkopníka létání Otto Lilienthala.

Historie

Proměny názvu

Poprvé je písemně doložen název města v roce 1243 v podobě Tachlim, posléze se objevuje rovněž jako Thanglim, Tanchlym, Tanclim či Tanclam. Bez náslovného T je poprvé doloženo 1283 (Anclem) a vyskytuje se také jako Anclim (1285), pojmenování však není dlouho ustáleno. Roku 1321 se zcela poprvé objevuje v podobě Anklam.

Jméno města pochází z polabštiny, dnes už mrtvého jazyka západoslovanské větve slovanských jazyků, a odvozuje se od slovanského lokátora jménem Tąglim.

Od roku 1990 nese město znovu přízvisko hanzovní město.

Nejstarší dějiny

V 1. století před n. l. je doloženo osídlení Germány. V 8. a 9. století obsadili území u Baltského moře slovanské kmeny, u řeky Pěny se usadil slovanský kmen z kmenového svazu Luticů. Šlo o pohanské kmeny Polabských Slovanů, které zde byly během následujících staletí násilně nuceny k přijetí křesťanství.

Roku 1153 byl nedaleko Anklamu na břehu řeky Pěny založen vévodou Ratiborem I. a biskupem Adalbertem Pomořanským nejstarší pomořanský klášter Stolpe, údajně na místě, kde byl pohany ubit Ratiborův bratr Wartislav I.

V následujících letech se tento pobaltský region stal významným střediskem dálkového obchodu a začali sem přicházet noví osídlenci z Flander. Zatímco roku 1243 je Anklam poprvé zmíněn ještě jako oppidum, roku 1264 již jako civitas (město). Jeho rozvoj a bohatství spočívalo především na rybolovu a obchodování s rybami. Roku 1283 je přijat mezi hanzovní města. Roku 1325 obdrželo město právo razit mince.

Ve 13. století byla vybudována na náměstí gotická radnice s impozantními základy cca 40 x 14 m. Roku 1462 je v pramenech zmíněna prachárna. 1549 je k radnici přistavěna věžička se zvonem, tzv. sanktusník. Budova vyhořela, byla silně poškozena při válečných konfliktech, vždy však byla obnovena, na přelomu let 1841/42 ale bylo rozhodnuto o její demolici.

Od roku 1535 ovládla město reformace. Roku 1555 byla založena první lékárna, v roce 1565 zasáhla město morová epidemie a připravila ho o třetinu obyvatel.

Až do třicetileté války využívali obyvatelé Anklamu čtyřkilometrový vodovod, pozoruhodnou technickou stavbu, která přiváděla vodu do města a vyžívala k tomu až pětimetrového přemostění.

17. a 18. století

Roku 1605 vypukl ve městě opět mor, padlo mu za oběť 1400 lidí.

V průběhu třicetileté války utrpěl Anklam velké škody, město bylo střídavě plundrováno jak císařským, tak švédským vojskem. Po vestfálském míru 1648 připadlo Švédsku a stalo se švédským pohraničním městem s vojenskou posádkou.

Nevyhnuly se mu ani další válečné konflikty, kdy město bylo obsazeno střídavě Branibory, Prusy, Poláky, Švédy či Rusy. Během velké severní války, při pobytu ruských pluků v roce 1713, mělo být na rozkaz Petra Velikého město zničeno jako msta za lednové vypálení města Altony (Hamburk) Švédy. Rozkaz měl o pašijové neděli provést ruský generálmajor baron von Staff. Dostal se ale do sporu s dánským komodorem Christianem Thomsenem Karlem (Carlssonem). Došlo k souboji, ve kterém byl Dán zabit, generálmajor uvězněn a rozkaz tedy nemohl být uskutečněn. Následující pondělí byl rozkaz odvolán, neboť se dánskému králi podařilo u cara úspěšně intervenovat. Carlsson je od té doby považován za zachránce města. Po uzavření míru 1720 bylo město rozděleno. Jižní část připadla Prusku, zatímco sever města Švédům.

19. a 20. století

Po porážce Prusů u Jeny a Auerstedtu v roce 1806 vtáhli do Anklamu Francouzi a setrvali zde až do roku 1809.

Na počest batalionu domobrany, který se zúčastnil v r. 1813 bitvy národů u Lipska, zasadili obyvatelé města 6 topolů, které ještě v 21. století lemují ulici s názvem Lipská alej. Po Vídeňském kongresu 1815 připadla Prusku i severní, do té doby švédská část města.

Na přelomu let 1841/42 byla zbořena stará radnice a správa města se přestěhovala do bývalého vojenského lazaretu. V roce 1876 se stal radnicí celní úřad. Budova byla zničena při náletu v roce 1945. V roce 1853 se konala ve městě poslední veřejná poprava.

V roce 1860 překročil počet obyvatel města 10 000. O tři roky později byl Anklam připojen k železniční síti, trať Angermünde–Pasewalk–Anklam–Stralsund byla pobočnou větví berlínsko-štětínské železnice.

V roce 1848 se v Anklamu narodil Otto Lilienthal, který společně se svým bratrem Gustavem experimentoval s konstrukcí létajícího stroje a jehož pokusy inspirovaly bratry Wrightovy. V roce 1921 bylo ve městě zavedena elektřina.

Při volbách v březnu 1933 zvítězila v Anklamu NSDAP (52,5 % hlasů) a po převzetí moci Hitlerem začalo i zde pronásledování Židů. Místní synagoga byla vypálena (1938). Americké nálety zničily v roce 1943 a 1944 značnou část města. 29. dubna 1945 obsadila město Rudá armáda. V čase, kdy představitelé města jednali se sovětským vojenským velením o předání města bez boje, bombardovala město německá Luftwaffe. Leteckými nálety 1943–1945 a požáry bylo zničeno 80 % vnitřního města. Z komplexu středověkých cihlových a barokních staveb nezbylo nic. Centrum města muselo být kompletně obnoveno, bylo přistoupeno k nové výstavbě. Po válce přišlo do města na 5000 přesídlenců. V roce 1989 dosáhlo město počtu 21 300 obyvatel. Od té doby ale počet obyvatel neustále klesá, v roce 2017 mělo město 12 521 obyvatel.

Kulturní památky

  • Muzeum Otty Lilienthala (Museum-Otto-Lilienthal) je věnováno slavnému rodáku, průkopníku letectví.
  • Městské muzeum (Museum im Steintor) – věnuje se historii tohoto hanzovního města
  • Kostel Panny Marie (Marienkirche) – trojlodní halový kostel ve stylu cihlové gotiky ze 13. století, s jihozápadní věží (poprvé zmíněn 1296). Na věži visí památný zvon, zvaný „Apoštol“, který váží 4,5 tuny a byl ulit v roce 1450.
  • Kostel sv. Mikuláše (Nikolaikirche) – trojlodní halový kostel ve stylu cihelné gotiky ze 14. století, se západní věží, vyhořel 1945, sanace 1995, prostor je využíván ke koncertům a výstavám
  • Gotický dům („Gotisches Giebelhaus“, Frauenstraße 12) – středověké prvky, počátek stavby 1350 (poprvé zmíněn 1451)
  • Městská kamenná brána (Anklamer Steintor) – poslední z městských bran, 32 m vysoká, vznik kolem roku 1450, od 1989 sídlo muzea
  • Prachárna (Pulverturm) – poprvé zmíněna 1462, se zbytky městských hradeb

Partnerská města

Externí odkazy

Zdroj