Lutici
Lutický svaz
| |||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||
|
Národnostní složení
|
|||||||||||||||||||
|
staroslovanské (pohanské) se zaznamenanými kulty:
|
|||||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||||
|
Vznik
|
10. století – zformováno z nejednotných Veletů
|
||||||||||||||||||
|
Zánik
|
|||||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Lutici neboli Luticové byli kmenový svaz Polabských Slovanů, kteří v období raného středověku obývali východní část Polabí a Pobaltí. Zformovali se v průběhu 10. století z širší nejednotné kmenové skupiny Velétů. Západně od nich na území pozdějšího Meklenburska se jiné polabské kmeny již dříve sjednotily do kmenového svazu Obodritů.
Náležitost
K Luticům náležely kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. V čele kmene byl kníže, volený sněmem. Luticové měli pravděpodobně kmenové zřízení teokratické (světští panovníci byli podřízeni pohanským kněžím – tzn. žrecům). Sněmovní organizace úzce spjatá s pohanským kultem byla překážkou christianizace a vzniku feudálního státu. Lutici pravděpodobně neměli hlavní město, náboženským střediskem byla Retra kmene Ratarů, kde se nacházel pohanský kult Svarožice.
Lutici byli proslulými bojovníky. V letech 1003–1017 je získal za spojence proti Boleslavu I. Chrabrému římskoněmecký císař Jindřich II., k čemuž nemohlo dojít jinak než skrze společné rozhodnutí na kmenovém sněmu. V roce 1056 porazili Lutici saské vojsko. Domácí boje mezi Črezpěňany a Ratary od roku 1057 vedly k rozpadu lutického svazu a ke ztrátě nezávislosti. Jejich území opanovala knížata Obodritů a Pomořanů. Roku 1068 byla Retra vypleněna biskupem Burchardem z Halberstadtu a znovu roku 1127 Lotharem III.. Při prvním vyplenění odjel z města biskup na posvátném koni. Úplný zánik svatyně souvisí s tažením braniborského markraběte Albrechta I. Medvěda, poté se novým náboženským střediskem Luticů stává na místo Retry hradiště Arkona na ostrově Rujáně (kult Svantovíta). Z toho lze usuzovat, že se jednalo o téhož boha, jen s odlišným přízviskem a jinou lokální podobou.
Roku 1168 je dobyta i Arkona (lutického kmene Ránů) dánským králem Valdemarem I., což lze považovat za definitivní konec lutického svazu.
Kmeny a hradiště Luticů
- Centrem kmene Stodoranů (Havolanů) bylo hradiště Brena (Brennaburg, Branibor, Brandenburg an der Havel), nalézající v močálovém terénu u řeky Havoly (něm.: Havel). Hradiště Brena mělo kolovou hradbu o průměru 120 až 150 m. Bylo ze všech stran obklopeno močály, což ztěžovalo jeho dobytí. Dalším sídlištěm Havolanů byla Postupim (Potsdam).
- Chyžané žijící u řek Rekenice (Recknitz) a Varnavy (Warnow) měli hradiště Vostrov (Güstrow) na Nebole.
- Kmen Dolenců sídlící u řeky Dolenice (Tollense) měl pohraniční pevnost Dymín (Demmin) a Stlup (Stolpe).
- Črezpěňané žijící u řek Pěna (Peene) a Rekenice měli hradiště Wolegast (Wolgast), Teterow, Tribuša (Tribsees).
- Ránové, sídlící na Rujáně (Rügen) měli náboženské centrum Arkonu a knížecí sídlo Korenicu (Charenz).
- Kmen Břežanů žil v okolí města Havelberku (Havelberg), jejich sídlištěm byla Neletice (Nitzow).
- Rataři, žijící na horním toku Dolenice měli náboženské centrum Retru s nejslavnějším chrámem boha Radegasta, jejíž přesné umístění neznáme, ale spekuluje se o Prilvicích, městečku na jih od Stargardu a jihovýchodně od Štětína. Retra byla v roce 955 vyrabována a zlatá socha Radegasta z chrámu ukradena braniborským biskupem. Poté byla znovu Ratary vystavěna, ale ve 12. století za vlády Jindřicha Lva znovu spálena, nikdy už poté nebyla obnovena.
- Dalším významných hradištěm byl Groß Raden, nedaleko Sternbergu. Hradiště je dnes zrekonstruované.
Související články
Externí odkazy
Lutici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
