Giuseppe Albani

Giuseppe Albani
Narození 13. září 1750
Řím
Úmrtí 3. prosince 1834 (ve věku 84 let)
Pesaro
Povolání knihovník, diplomat, katolický kněz a katolický biskup
Ocenění velkokříž Řádu nizozemského lva (1829)
Nábož. vyznání katolická církev
Rodiče Orazio Albani, 2nd Prince of Soriano nel Cimino
Funkce kardinál (od 1801)
Camerlengo Kardinálského kolegia (1821–1822)
kardinál státní sekretář (od 1829)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Andrea Albani (13. září 1750 Řím – 3. prosince 1834 Pesaro) byl italský římskokatolický duchovní, který jako kardinál patřil k hlavním tvůrcům vatikánské politiky v první polovině devatenáctého století.[1]

Pocházel z římského šlechtického rodu s albánskými kořeny, jeho prastrýcem byl papež Klement XI. Vystudoval seminář v Sieně a byl odborníkem na kanonické právo. Působil v Římské kurii a byl domácím prelátem Klementa XIV. V roce 1801 se stal kardinálem-jáhnem a v roce 1818 kardinálem s titulárním sídlem v San Cesareo de Appia (od roku 1828 v Santa Maria in Via Lata). Odmítal risorgimento, byl spojencem Habsburků a působil jako kardinál protektor rakouského císařství. Dobu francouzské okupace Říma strávil v exilu ve Vídni.[2]

V roce 1817 byl jmenován prefektem Dikasteria pro biskupy a od roku 1824 byl papežským legátem v Boloni. Patřil ke skupině kardinálů zvaných politici, kteří usilovali o reformu Papežského státu. Účastnil se tří konkláve a ve dvou byl protodiákonem. V roce 1823 tlumočil veto císaře Františka I., které podle práva exkluzivy znemožnilo zvolení Antonia Severoliho papežem.[3] Korunoval tiárou papeže Pia VIII. a za jeho pontifikátu působil jako kardinál státní sekretář. Během svého působení se podílel na smírném řešení krizí spojených s belgickou revolucí a červencovou revolucí ve Francii. Při konkláve v roce 1830 neúspěšně prosazoval umírněné kandidáty Vincenza Macchiho a Bartolomea Paccu.

Snahou o nezávislou politiku si Albani znepřátelil Klemense Metternicha a přišel o funkci státního sekretáře. Byl pak hlavním knihovníkem Vatikánské apoštolské knihovny a legátem v Pesaru.[4] Je po něm pojmenován Albaniho průplav ve Fanu. Byl mu udělen Královský uherský řád sv. Štěpána a Řád zvěstování.

Reference

  1. ↑ ALBANI, GIUSEPPE (1750-1834) [online]. Spiritus Rarities [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Albani, Giuseppe [online]. McClintock and Strong Biblical Cyclopedia [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Sede Vacante 1823 [online]. California State University, Northridge [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Giuseppe Andrea Cardinal Albani [online]. Catholic Hierarchy [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj