Giosuè Carducci

Giosuè Carducci
Rodné jméno Giosuè Alessandro Giuseppe Carducci
Narození 27. července 1835
Valdicastello Carducci
Úmrtí 16. února 1907 (ve věku 71 let)
Bologna
Místo pohřbení hřbitov boloňské kartouzy (44°29′44″ s. š., 11°18′35″ v. d.)
Pseudonym Enotrio Romano
Povolání spisovatel, básník, novinář, politik, vysokoškolský učitel, literární kritik a filolog
Stát ItálieItálie Itálie
Alma mater convent of Scolopi (od 1849)
Scuola Normale Superiore. Classe di Lettere e Filosofia (1853–1856)
Významná díla Ódy barbarské
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1906)
Politická příslušnost Historická krajní levice
Manžel(ka) Elvira Menicucci
Děti Beatrice Carducci
Libertà Carducci[1]
Rodiče Michele Carducci[1] a Ildegonda Celli[2][1]
Příbuzní Giosuè Bevilacqua (vnuk)
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Giosuè Carducci

Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 18601904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906[3][4].

Život

Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí.

Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země.

Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni.

Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ (citace z odůvodnění Švédské akademie), nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna.

Dílo

  • Rime (1857, Verše),
  • Juvenilia (1857-1880),
  • Rime Nuove (1861-1887, Nové verše), s motivy politickými i intimními,
  • Levia gravia (1861-1871),
  • L'Inno a Satana (1865, Hymnus na Satana), tato báseň, v níž Carducci zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti, učinila autora slavným, avšak vzbudila též bouřlivé polemiky.
  • Giambi ed epodi (1867, Jamby a epody),
  • Decennalia (1871),
  • Poesie (1871),
  • Nuove poesie (1873),
  • Studii letterarii (1874-1881, Literární studie)
  • Odi Barbare (1877, Ódy barbarské), Nuovi Odi Barbari (1882, Nové ódy barbarské) a Terzi Odi Barbare (1889, Třetí ódy barbarské), tři sbírky lyrické poezie, ve kterých geniálním způsobem a s velikou erudicí napodobil staré metrické prvky Horaciových ód a zpracoval je v novou ryze moderní poezii, plnou síly, ohně a hlubokých citových akcentů.
  • La poesia barbara nei secoli XV. e XVI. (1881), odborné dílo,
  • Confessioni e battaglie (1882), odborné dílo,
  • Ça ira (1883),
  • Conversationi critiche (1884), odborné dílo,
  • Vite e ritratti (1885), odborné dílo
  • Piemonte (1890), historicko-politická óda,
  • Rime e ritmi (1897-1898)

Česká vydání

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy

Zdroj