Germaine Tailleferre

Germaine Tailleferre
Germaine Tailleferre
Rodné jméno	Marcelle Germaine Taillefesse
Narození	19. dubna 1892; Saint-Maur-des-Fossés
Úmrtí	7. listopadu 1983 (ve věku 91 let); 13. obvod
Místo pohřbení	Quincy-Voisins
Bydliště	Manhattan
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání	hudební skladatelka, choreografka, muzikoložka a klavíristka
Choť	Ralph Barton (od 1926); Jean Lageat
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Germaine Tailleferre (19. dubna 1892, Saint-Maur-des-Fossés, Francie – 7. listopadu 1983, Paříž) byla francouzská skladatelka, jediná žena v Pařížské šestce.

Život

Narodila se jako Marcelle Taillefesse v Saint Maur Des Fossés v Île-de-France. Protože ji její otec odmítl podporovat ve studiu hudby, změnila si v mládí jméno na Tailleferre. Na klavír se zpočátku učila hrát doma se svou matkou (v té době již komponovala své první krátké skladby) a ve studiu pokračovala na pařížské konzervatoři, kde se setkala s Louisem Dureyem, Francisem Poulencem, Dariem Milhaudem, Georgem Auricem a Arthurem Honeggerem. Na konzervatoři zvítězila v několika soutěžích a napsala 18 krátkých skladeb Petit livre de harpe de Madame Tardieu pro Carolinu Tardieuovou, asistující profesorku hry na harfu.

Stala se členkou Pařížské šestky, jejíž členové vydali společné album klavírních skladeb (slavné „Album des Six“). Pět členů také spolupracovalo na hudbě k Les Mariés de La Tour Eiffel od Jeana Cocteaua. Cocteau sice původně přidělil složení hudby Auricovi, ten ale postupoval pomalu, takže Cocteau rozdělil práci i mezi ostatní členy skupiny. Durey se spolupráce nezúčastnil, protože v tu dobu nebyl v Paříži.

V roce 1923 začala Tailleferre trávit hodně času s Mauricem Ravelem v jeho domě v Monfort-L'Amaury. Ravel ji dodal odvahu k účasti na soutěži Prix de Rome. V roce 1925 se vdala za Ralpha Bartona, amerického karikaturistu, a přestěhovala se na Manhattan. Ve Spojených státech zůstala do roku 1927, kdy se s manželem vrátila do Francie. Krátce nato se rozvedli.

Během 20. let napsala Tailleferreová několik významných děl – Koncert č. 1 pro klavír a orchestr, Concertino pro harfu, balety Le Marchand d'Oiseaux, La Nouvelle Cythère, Sous le Ramparts d'Athènes; vytvořila také průkopnickou hudbu k několika filmům, včetně B'anda, kde použila africké motivy.

30. léta byla ještě plodnější – Koncert pro dva klavíry, sbor, saxofony a orchestr;Koncert pro housle a orchestr, opery Zoulaïna a Le Marin de Bolivar; a mistrovská La Cantate de Narcisse ve spolupráci s Paulem Valérym. Hudbu napsala také k filmu Le Petit Chose Maurice Clocha a řadě dokumentům.

Po propuknutí druhé světové války byla nucena zanechat většinu svých děl v domě v Grasse, kromě nedávno dokončených Třech etud pro klavír a orchestr. Přes Španělsko a Portugalsko se dostala do Ameriky a válečná léta strávila ve Filadelfii.

Po válce, v roce 1946, se vrátila do Francie a komponovala orchestrální a komorní hudbu, balety Paris-Magie a Parisiana (pro Královský balet v Kodani); opery Il était un Petit Navire , Dolores, La Petite Sirène (na motivy příběhu Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla ) a Le Maître; hudební komedii Parfums, Koncert des Vaines Paroles pro baryton, klavír a orchestr, Koncert pro soprán a orchestr, Concertino pro flétnu, klavír a orchestr, Koncert č. 2 pro klavír a orchestr , Koncert pro dvě kytary a orchestr, druhá Sonáta pro housle a klavír, Sonáta pro harfu a mnoho filmové a televizní hudby. Většina těchto skladeb nebyla za jejího života publikována.

V roce 1976 přijala místo doprovazečky v hudebních a pohybových hodinách na pařížské soukromé škole École alsacienne. V posledním období svého života se soustředila zejména na menší formy, kvůli postupující artritidě v rukou. Přesto však vytvořila Sonátu Champêtre pro hoboj, klarinet, fagot a klavír; Sonátu pro dva klavíry; sborová díla; variace pro dva klavíry nebo orchestr, řadu dětských písní (na texty Jeana Tardieua) a skladby pro mladé klavíristy. Jejím posledním významnějším dílem je Koncert de la Fidelité pro koloraturní soprán a orchestr, jehož premiéra se konala v Pařížské opeře rok před její smrtí.

Germaine Tailleferre zemřela 7. listopadu 1983 v Paříži. Je pochována v Quincy-Voisins, Seine-et-Marne.