Geografie Tibetu

Geografie Tibetu je tvořena především pásmem vysokých hor, řek a jezer. Území Tibetu se z většiny nalézá na Tibetské náhorní plošině, která je se svou průměrnou nadmořskou výškou přes 4000 m n. m. nejvýše položená plošina na světě; Tibet se proto někdy označuje jako „střecha světa“.

Ovzduší je v Tibetu velmi suché a podnebí je díky vysokohorským pásmům většinou chladné, i když v létě se průměrná denní teplota často pohybuje okolo 20 °C. V Tibetu pramení řada významných řek, mezi nejznámější patří Brahmaputra či Indus.

Poloha

Jednoznačně vymezit území, na kterém se Tibet rozkládá, je značně problematické. Historický Tibet se skládal z několika oblastí. Na severovýchodě to byla oblast Amdo, která je dnes rozdělena mezi čínské provincie Čching-chaj, Kan-su a S’-čchuan. Na východě oblast zvaná Kham, rozdělená mezi S’-čchuan, Čching-chaj a Jün-nan. Západní Kham a Ü-Cang jsou dnes součástí Tibetské autonomní oblasti. Oblast Arunáčalpradéše je v současné době spravována Indií, čínská strana si však tyto území nárokuje na základě toho, že daná oblast patří k tibetské kulturní oblasti.^[1] Tibetská kultura však zasahuje i do sousedních států a oblastí, zejména Bhútánu, Burjatska, Nepálu, indického Sikkimu a Ladaku a přilehlých oblastí Číny, kde je dominantním náboženstvím tibetský buddhismus.

Co se týče Tibetské autonomní oblasti, ta dnes na jihu hraničí s Myanmarem, Nepálem, Bhútánem a Indií, resp. indickými státy Uttarákhand, Sikkim a Arunáčalpradéš. Na severu a východě hraničí s další autonomní oblastí Sin-ťiang a dále s čínskými provinciemi Čching-chaj a S’-čchuan. Krátkou hranici též svírá s Jün-nanem. Západně od hranic Tibetské autonomní oblasti se nachází indické státy Džammú a Kašmír a Himáčalpradéš. Mezi badateli nepanuje jednotný názor o to, zda je území Tibetu součástí centrální Asie, či svou polohou už náleží Asii Jižní. Např. Encyclopædia Britannica uvádí, že Tibet je součástí střední Asie,^[2] jiné zdroje však uvádí, že je součástí jižní Asie. Další prameny jako National Geographic dokonce řadí Tibetskou náhorní plošinu k východní Asii.^[3]

Pohoří

Velká část Tibetu se nachází na Tibetské náhorní plošině, což z Tibetu činí nejvýše položenou oblast na světě. Průměrná nadmořská výška se na jihu Tibetu pohybuje okolo 3000 m, na severu okolo 4500 m. K nejvýznamnějším tibetským pohořím patří jedno z nejdelších velehorských pásem na světě, pohoří Kchun-lun.^[4] Má tvar písmene S a nachází se na samém severním okraji Tibetské náhorní plošiny. Na sever od Kchun-lunu se už nachází Tarimská pánev. Vrcholy Kchun-lunu dosahují výšek okolo 6000–7000 m a jeho nejvyšším bodem Ulug Muztagh o výši 7723 m.^[5]

Dalším významným horským pásmem je zejména tzv. Transhimálaj, který je fakticky tvořen třemi menšími pohořími Ngari Gangri, Ňänčhen Thangla a Gangtise. Výše těchto horských pásmem často překračuje 6000 m.^[4] Mezi další tibetská pohoří patří např. Altyn-tagh, jež se nachází při severozápadní hranici Cchädamské pánve (severovýchodní hranici této pánve pak tvoří horstvo Nan-šan). Jižní část Tibetské náhorní plošiny uzavírá Himálaj, jehož hory jako Mount Everest, Nandádéví, Kamét či Annapúrna patří k těm největším na světě.^[5] Ne všechny tyto hory se však nachází na tibetské straně, samotný Mt. Everest leží jednou svou stranou už leží v Nepálu.

Vodstvo

Na Tibetské náhorní plošině se nachází velká řada jezer a vodních toků a nachází se zde hlavní zdroj velkých asijských řek.^[6] Tibetské řeky by šly rozdělit do dvou skupin, a to severní a jižní. Řeky v severní oblasti většinou napájí četná horská jezera, zatímco řeky z jižních oblastí napájí řeku Cangpo, která je známější pod jménem Brahmaputra.^[7] Mimo zmíněnou řeku Cangpo v Tibetu pramení řeky Jang-c’-ťiang, Žlutá řeka, Indus, Salwin, Mekong a Jarlung. Tok řek Indus a Cangpo přitom začíná v jezeře v Západním Tibetu u nábožensky důležité hory Kailás, kterou Tibeťané nazývají Gang Rinpočhe.

V Tibetu se nachází řada sladkých i slaných jezer rozmanitých tvarů a délek.^[6] K nejvýznamnějším patří jezero Namccho poblíž Lhasy, které má rozlohu 2207km² a nachází se ve výšce více jako 4700 m n. m.^[7] K dalším významným jezerům patří např. Pangong Tso, Siling Co, Yamdrok Co,Tangrajum, Rákšastál, Mánasaróvar či Gyaring.

Klima

Ovzduší je v Tibetu velmi suché a celá oblast se nachází ve srážkovém stínu. Klima je studené a teplotní rozdíly ve dne a v noci jsou často velmi vysoké. Např. na rozlehlé planině Čhangthang teploty ve dne mohou dosáhnout až 30 °C a v noci klesají až k -15 °C.^[8] V posledních desetiletích patří Tibet mezi oblasti, kde dochází k nejvýraznějším změnám klimatu. Od 80. let 20. století zde průměrná teplota vzrostla až o 0,9 °C.^[9] Výrazně se též zmenšila plocha tibetských ledovců, jen v posledních 30 letech zmenšily svou plochu až o 131km².^[10] Množství srážek, podobně jak výše teploty, je závislé na jednotlivých oblastech Tibetu. Např. v jižním a severovýchodním Tibetu se průměrné množství srážek pohybuje mezi 500–1000mm.^[11] Následující tabulka zachycuje průměrné roční teploty ve Lhase:

Reference

Literatura

• Tarthang tulku. Starověký Tibet. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-844-4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu geografie Tibetu na Wikimedia Commons
• Hory v Tibetu
• Tibetské řeky a jezera

Zdroj