Lhasa

Lhasa
ལྷ་ས་
Pohled ze střechy paláce Džókhang, vstupní brána do parku Norbulingka, palác Potála, štít střechy Džókhangu a jeho uličky s modlitebními mlýnky a satelitní snímek města
Pohled ze střechy paláce Džókhang, vstupní brána do parku Norbulingka, palác Potála, štít střechy Džókhangu a jeho uličky s modlitebními mlýnky a satelitní snímek města
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 3650 m n. m.
Stát tibetská exilová vládatibetská exilová vláda tibetská exilová vláda
Autonomní oblast Tibetská
Administrativní dělení 1 městský obvod, 7 okresů
Lhasa
Lhasa
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 29 274 km²
Počet obyvatel 559 423 (2010)
Hustota zalidnění 19,1 obyv./km²
Etnické složení Tibeťané, Chuejové, Chanové
Správa
Vznik 633
Oficiální web www.lasa.gov.cn
Telefonní předvolba (+86) 0891
PSČ 850000
Označení vozidel 藏A
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lhasa (tibetsky: ལྷ་ས་ [l̥ásə] nebo [l̥ɜ́ːsə], wylie: lha sa; čínsky: 拉薩; pinyin: lāsà) je tradiční hlavní město Tibetu, v současné době je hlavním městem Tibetské autonomní oblasti Čínské lidové republiky. Lhasa je tradičním centrem tibetského buddhismu a do roku 1959 byla sídlem dalajlámů.

Ve Lhase se nachází palác Potála a Norbulingka, které tvoří součást kulturních památek světového dědictví. Podle sčítání lidu z roku 2013 zde žije okolo 279 074 lidí.

V současném administrativním uspořádání čínský název "Lasa" označuje městskou prefekturu, jež je tvořena krom vlastního města Lhasa i okolními okresy, zatímco vlastní původní město Lhasa se čínsky nyní označuje názvem "Čcheng-kuan" (Chéngguān Qū).

Historie

Ngawang Lozang Gjamccho, který v 17. století ustanovil Lhasu administrativním tibetským centrem Tibetu

Když se pátému dalajlámovi Ngawang Lozang Gjamcchovi (16171682) podařilo podrobit si Tibet, ustanovil Lhasu administrativním centrem Tibetské říše. Ve Lhase zahájil stavbu Potály, která byla dokončena pár let po jeho smrti. V této době získala Lhasa nepochybné postavení coby politické hlavní město Tibetu.

Lhasa byla po mnoho staletí „zakázané město“ a její brány byly uzavřeny všem lidem ze Západu. V 19. století se do Lhasy marně snažil dostat např. Sven Hedin a Nikolaj Prževalskij. Naopak s úspěchem se na území města dostali např. Alexandra David-Néelová a Heinrich Harrer, na počátku 20. století Lhasu načas obsadil britský expediční sbor vedený Francisem Younghusbandem v rámci tzv. Younghusbandovy expedice.

Jelikož se jednalo o významné centrum tibetského buddhismu, téměř polovina obyvatelstva Lhasy byli mniši. Obyvatelstvo Lhasy bylo v roce 1951 odhadováno na 25 000 a dalších 15 000 mnichů v žilo klášterech. Dnes má město okolo 250 tisíc obyvatel, velká část z nichž jsou Číňané (Chanové nebo Chuejové).

Geografie

Lhasa leží v oblasti známé jako „údolí Lhasa“, v provincii Ü, jejímž je hlavním městem. Třebaže průměrná nadmořská výška údolí je vyšší než 3 000 m, hory kolem města dosahují výšek kolem 5 500 m. Městem protéká řeka Kjičhu, levostranný přítok Brahmaputry. Lhasa patří mezi nejvýše položená města na světě, její průměrná nadmořská výška je asi 3 650 m n. m.

Ekonomika

Mapa Lhasy před druhou světovou válkou

Velmi významný pro tuto oblast je turistický ruch, turisty přitahuje palác Potála, velkolepá himálajská krajina a mnoho planě rostoucích rostlin a zvířat ve vysokých polohách střední Asie. Po mnoho let v této oblasti nebyly žádné chemické a automobilové továrny a bylo zde dobré životní prostředí. To se však v posledních letech změnilo. V blízkosti se těží měď, olovo a zinek a čínská vláda experimentuje s novými metodami těžby minerálů a energetických surovin. Za účelem zlepšení ekonomiky v regiony vláda také postavila železnici do Číny, která výrazně zjednodušila odvoz vytěženého materiálu do čínského vnitrozemí. V TAO operuje 5 civilních a množství nákladních a vojenských letišť.

Demografie

V celé prefektuře žije 576 100 obyvatel (2011), ve městě Lhasa žije asi 134 tisíc obyvatel (2013), z toho Tibeťané představují přibližně 87 %.

Obyvatelstvo města Lhasy (listopad 2010)[1]
národnost Tibeťané Číňané Chuejové Monguoři Tungsiangové Mandžuové Mongolové Tchuťiaové Miaové Kazaši ostatní
počet obyvatel 429104 121065 6412 673 375 239 165 161 155 143 931
procento populace 76.70 21.64 1.15 0.12 0.07 0.04 0.03 0.03 0.03 0.03 0.17
procento menšiny 97.89 --- 1.46 0.15 0.09 0.05 0.04 0.04 0.04 0.03 0.21
obyvatelstvo TAO (2010)
obyvatelstvo Tibeťané Číňané ostatní
prefektura celkem 474,499 387,124 81.6% 80,584 17.0% 6,791 1.4%
Čcheng-kuan 223,001 140,387 63.0% 76,581 34.3% 6,033 2.7%
Lhündrub 50,895 50,335 98.9% 419 0.8% 141 0.3%
Damžung 39,169 38,689 98.8% 347 0.9% 133 0.3%
Ňemo 27,375 27,138 99.1% 191 0.7% 46 0.2%
Čhušur 29,690 28,891 97.3% 746 2.5% 53 0.2%
Tölung dechën 40,543 38,455 94.8% 1,868 4.6% 220 0.5%
Tagce 24,906 24,662 99.0% 212 0.9% 32 0.1%
Mäldro gungkar 38,920 38,567 99.1% 220 0.6% 133 0.3%

Kultura

Palác Potála, který tvoří dominantu a hlavní památku Lhasy

Lhasa má mnoho významných staveb jako jsou kláštery Sera a Däpung. K významným buddhistickým chrámům Lhasy patří Džókhang, ve kterém jsou podle tradice uchovány sochy Buddhy, které do Tibetu přinesly manželky Söngcana Gampa Wen-čcheng a Bhrkutí Déví. Lhasa má i památky na seznamu světového dědictví, totiž „Historický soubor paláce Potály“,[2] který zahrnuje několik staveb v čele s Potálou a Norbulingkou. Mnoho důležitých míst bylo poškozeno nebo zničeno během kulturní revoluce.

Turistika

Podle regionálních úřadů navštívil Tibet v roce 2004 1 milion návštěvníků. Čínské úřady plánují v regionu ambiciózní růst turistiky až na 10 milion návštěvníků do roku 2020; většinou by mělo jít o etnické Číňany. V roce 2013 navštívilo TAO víc než 12 milionů turistů. Návštěvníci byli převážně z Číny, protože v tomto roce vláda razantně zpřísnila podmínky vstupu do TAO pro zahraniční turisty.

Doprava

Ulice Barkhor ve Lhase

Kvůli své odlehlé poloze byla Lhasa v minulosti obtížně přístupná. Historické cesty vedoucí vysoko položenými průsmyky spojovaly Tibet s Čínou, Indií a Nepálem. Horské silnice sjízdné pro motorová vozidla byly postaveny převážně až v období po roce 1945. Asi 100 km jižně od města bylo vybudováno letiště Lhasa Gonggar (IATA: LXA, ICAO: ZULS), jehož vzletová/přistávací dráha měří vzhledem k vysoké nadmořské výšce a tím i nízké hustotě vzduchu celých 4000 m. V roce 2006 byla dokončena Železniční trať Golmud - Lhasa spojující Tibet s Čínou. Dopravu po této trati zajišťují speciálně upravené vlakové soupravy, které mají např. dvojitá okna chránící před UV zářením, na vyžádání jsou také kyslíkové masky, jež cestujícím pomáhají vyrovnat se s řídkým vysokohorským vzduchem. V srpnu 2014 byl zprovozněn nový úsek železnice ze Lhasy do Žikace.

Lhasa a umění

Život v Lhase byl popsán rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem v jeho knize Sedm let v Tibetu a ve stejnojmenném filmu natočeném podle této knihy, ve kterém hráli Brad Pitt a David Thewlis. Kniha pojednává o životě ve Lhase během 40. let 20. století v době 2. světové války a těsně po ní.

Administrativní dělení

Lhasa taktéž zastupuje městskou prefekturu Lhasa, správní centrum je v části města nazývaným Čcheng-kuan (de facto část Lhasy postavená Číňany v 50. a 60. letech 20. století).

mapa
# název tibetsky Wylie čínsky pchin-jin obyvatelstvo
(2003)
rozloha (km²)
městský obvod
1 Čcheng-kuan ཁྲིན་ཀོན་ཆུས་ khrin kon chus 城关区 Chéngguān Qū 140 000 525
okres
2 Lhündrub ལྷུན་གྲུབ་རྫོང་ lhun grub rdzong 林周县 Línzhōu Xiàn 60 000 4 100
3 Damžung འདམ་གཞུང་རྫོང dam gzhung rdzong 当雄县 Dāngxióng Xiàn 40 000 10 234
4 Ňemo སྙེ་མོ་རྫོང་ snye mo rdzong 尼木县 Nímù Xiàn 30 000 3 266
5 Čhušur ཆུ་ཤུར་རྫོང་ chu shur rdzong 曲水县 Qūshuǐ Xiàn 30 000 1 624
6 Tölung dechën སྟོད་ལུང་བདེ་ཆེན་རྫོང་ stod lung bde chen rdzong 堆龙德庆县 Duīlóngdéqìng Xiàn 40 000 2 672
7 Tagce སྟག་རྩེ་རྫོང་ stag rtse rdzong 达孜县 Dázī Xiàn 30 000 1 361
8 Mäldro gungkar མལ་གྲོ་གུང་དཀར་རྫོང་ mal gro gung dkar rdzong 墨竹工卡县 Mòzhúgōngkǎ Xiàn 40 000 5 492

Odkazy

Reference

  1. 西藏自治区第六次全国人口普查领导小组办公室、西藏自治区统计局、国家统计局西藏调查总队. 《西藏自治区2010年人口普查资料》. [s.l.]: 中国统计出版社, 2012.06. ISBN 978-7-5037-6517-9. (anglicky) 
  2. Historic Ensemble of the Potala Palace, Lhasa [online]. UNESCO World Heritage Center [cit. 2009-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj