Geografie Polska

Geografie Polska
Topografická mapa Polska
Topografická mapa Polska
Nejvyšší bod Rysy (2 499,1 m n. m.)
Nejnižší bod Raczki Elbląskie (-1,8 m n. m.)
Nejdelší řeka Visla (1 047 m)
Rozloha 312 679 km²
Stát PolskoPolsko Polsko
Nadřazená jednotka Evropa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek popisuje geografické poměry v Polské republice.

Poloha

Polsko je stát ležící ve střední Evropě na severní a východní polokouli s přístupem k Baltskému moři. Polské území se nachází mezi Baltským mořem na severu a vrcholky Karpat a Sudet na jihu. Většina Polska se nachází v povodí Odry a Visly, která na severu a v centrální části patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží) a na jihu k sudetskému a karpatskému podhůří. Součástí Polska jsou také severní svahy Sudet (np. Krkonoše, Orlické hory) a Karpat (np. Tatry, Beskydy, Bieszczady). Vrcholky zvláště těch posledně jmenovaných tvoří přirozenou hranici mezi lidskými společenstvími ze severní a jižní strany hor již déle než 1200 let (politická hranice vedoucí hlavními vrcholky severní části Karpat je jednou z nejtrvalejších hranic v Evropě; výjimku zde tvoří jedině Spišská kotlina a vlna valašského osadnictví, která prošla oběma stranami hor a po své cestě vytvořila specifické míchané etnické skupiny horalů). Severovýchodní část Polska patří k Východoevropské rovině.

Krajní body

  • Nejsevernější bod: 54°50' 08,8″ severní šířky (obec Jastrzębia Góra, bod na pobřeží tzw. "Gwiazda Północy", dříve se za nejsevernější bod považovalo mys Rozewie)
  • Nejjižnější bod: 49°00′ severní šířky (obec Lutowiska, vrcholek hory Opołonek, 1024 m nad mořem)
  • Nejzápadnější bod: 14°07′ východní délky (obec Cedynia, břeh řeky Odry u lokalizace Osinów Dolny, někdy se mylně udává bod v lokalizaci Siekierki)
  • Nejvýchodnější bod: 24°09′ východní délky (obec Horodło, břeh řeky Bug u lokalizace Zosin)
  • Geografický střed: 52°03′ severní šířky a 19°27′ východní délky (obec Piątek, lodžské vojvodství)
  • Vzdálenosti:
    • severozápad-jihovýchod:
      • Štětín-Přemyšl 696 km
      • Svinoústí-Ustrzyki Górne 789 km
      • nejvzdálenější území na ostrově Uznam-břeh řeky San nejdále na jihovýchodě 811 km (nejvíc odlehlé body v Polsku)
    • sever-jih:
      • Těšín-pobřeží Baltu 512 km
    • severovýchod-jihozápad:
      • Suwałki-Bogatynia 646 km
    • západ-východ:
      • podél 52° rovnoběžky 689 km

Rozloha

Pobřežní moře
Polské teritorium se staršími statistickými údaji.

Polské teritorium se skládá z pevniny (součástí pevniny je pevninské vodstvo), teritoriálního moře a vnitřních vod (součást moře mezi pobřežím a základní linií, od které se určuje teritoriální moře). Těsně u mořské hranice Polsko zřídilo přilehlou zónu. Součástí státního teritoria není polská výlučná ekonomická zóna, ale v tomto prostoru má Polsko specifická práva určená Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu.

  • Pevninská část polského teritoria má rozlohu 311 888 km².[1] Součástí pevniny je pevninské vodstvo, ke kterému patří řeky, rybníky, vnitrozemské kanály (vodní cesty) a jezera (povrch polských jezer větších než 1 ha je 3170 km²[2]).
  • Polské vnitřní vody mají rozlohu 2005 km².[1] Jejich součástí je polská část Štětínského zálivu, průliv Svina, průliv Dziwna, polská část Vislanského zálivu, vodstvo v přístavech a polská část Gdaňského zálivu, a to až k základní linii pro vyměření teritoriálního moře. Vnitřní vody nejsou součástí teritoriálního moře, ale jsou součástí moře z geografického hlediska (nejedná se o pevninské vodstvo).
  • Polské teritoriální moře má rozlohu 8682 km²[1] a šířku 12 mořských mil (22,224 km) od pobřeží nebo základní linie, která je hranicí vnitřních vod.

Celková rozloha polského teritoria je 322 575 km².[1] Specifická práva má Polsko v polské výlučné ekonomické zóně, která od roku 2018 má rozlohu 19 749 km². Hranice polské výlučné ekonomické zóny na Baltu je vymezena smlouvami s Německem (I když se jedná o smlouvu s Německou Demokratickou Republikou. Po sjednocení Německa není zcela jasné zda Německá Spolková Republika tuto smlouvu uznává na rozdíl od uznané hraniční smlouvy na pevnině.), Švédskem, Ruskem a od 2018 roku také s Dánskem. Do roku 2018 měla polská výlučná ekonomická zóna rozlohu 22 634 km² (včetně sporné oblasti s Dánskem a přilehlé zóny).[1] S Dánskem (oblast ostrova Bornholm) probíhal v letech 1978–2018 územní spor. Dánská a polská ekonomická zóna se dlouho prolínaly a existovala tak sporná oblast, kterou si nárokovaly oba státy.[3][4][5][6] 19. listopadu 2018 byla mezi Polskem a Dánskem podepsána smlouva o rozhraničení sporné oblasti na Baltu končící spor táhnoucí se od roku 1978. Ze sporných 3600 km² připadlo Polsku 715 km² a 2885 km² Dánsku.[7][8][9] Po podepsání poslední smlouvy polská výlučná ekonomická zóna se rozkládá na ploše 19 749 km² a celý průběh hranic je právně uregulován dvoustrannými smlouvami se sousedními zeměmi. Za podpisem smlouvy stála stavba plynovodu Baltic Pipe, který po zprovoznění v roce 2022 do Polska dodává zemní plyn z Norska. Výlučná ekonomická zóna se nachází za teritoriálním mořem (začíná 12 mil od základní linie a končí 200 mil od ní, respektive 370 km od základní linie; přilehlá zóna vytyčená Polskem v roce 2015 se nachází mezi teritoriálním mořem a zbytkem výlučné ekonomické zóny – začíná 12 mil od základní linie a v závislosti na místě může dosahovat až 24 mil od základní linie). V polské ekonomické zóně Polsko provozuje mořské vrtné plošiny Baltic Beta, Petro Giant, Lotos Pertobaltic, Petrobaltic a PG-1.

Polsko provozuje několik vědeckých polárních stanic. Na severní polokouli to jsou 4 stanice na souostroví Špicberky (Stacja Polarna "Petuniabukta" Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, Polska Stacja Polarna Hornsund im. Stanisława Siedleckiego, Stacja Polarna im. Stanisława Baranowskiego Uniwersytetu Wrocławskiego na Spitsbergenie, Stacja Polarna Uniwersytetu Mikołaja Kopernika na Spitsbergenie) a na jižní polokouli 2 stanice (Ostrov krále Jiřího – Polska Stacja Antarktyczna im. Henryka Arctowskiego, Bungerova oáza – Stacja im. Antoniego Bolesława Dobrowolskiego)

V mnoha atlasech a encyklopediích je udávána rozloha Polska kolem 312 685 km². Jedná se o administrativní rozlohu všech obcí Polska. K některým obcím bylo v Polsku přidáno přilehlé moře – 791 km² z polských vnitřních vod zejména v Štětínském zálivu a Vislanském zálivu. Současná (2016) "administrativní rozloha" Polska činí 312 679 km²[10] a není totožná s teritoriem Polska a také nevyjadřuje rozlohu polské pevniny – týká se pouze té části teritoria (pevniny i moře), kterou spravují polské obce (gminy). Zbytek polského teritoria (1214 km² vnitřních vod a 8682 km² teritoriálního moře, tedy celkem 9896 km²) administruje polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu a jeho mořské úřady ve Štětíně, Slupsku a Gdyni. Polská práva v polské ekonomické zóně na Baltu (přilehlá zóna a zbytek ekonomické zóny – 19 749 km²) spadají také pod polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu.

Topografie

Povrch Polska se zvedá ze severu k jihu. Severní a střední část je hlavně nížinná (75,1 %, 234 000 km²), na jihu a jihovýchodě je vysočina (24,9 %, 77 600 km²). Střední nadmořská výška je v Polsku 174 m nad mořem. Nejnižším místem v Polsku je bod u vesnice Raczki Elbląskie, který se nachází -1,8 m pod mořem. Nejníže se nacházející lidskou osadou je ves Żółwiniec (-1,3 m pod mořem). Nejvyšším bodem v Polsku je vrchol Rysy nacházející se na polsko-slovenské hranici (2499,1 m nad mořem, nejvyšší vrcholek hory je na slovenské straně hranice – 2503 m n. m.). Nejvýše se nacházející lidskou osadou je Gubałówka (čtvrť města Zakopaného), nacházející se 1125 m n. m. (nejvýše nacházející se dům 1131 m n. m.). Nejvýše se nacházejícím trvale obydleným místem je meteorologická stanice Kasprowy Wierch (1981 m n. m.).

Nížiny
Polské nížiny se dělí na prolákliny (480 km²), nížiny od 0 m do 100 m (78 600 km²) a nížiny od 100 m do 200 m (155 000 km²). Větší část nížin patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží, Sasko-lužické nížiny). Menší část nacházející se na severovýchodě patří k Východoevropské rovině, a to k Východobaltsko-běloruské nížině (Pobrzeża Wschodniobałtyckie, Pojezierza Wschodniobałtyckie, Wysoczyzny Podlasko-Białoruskie, Polesie).

Nížiny v Polsku:

horní tok řeky Biebři
Mazury
Velkopolsko
řeka Wschodnia
Baltské pobřeží
Provincie                      Subprovincie                      Oblast                                
Středoevropská nížina
Středopolské nížiny
Jihovelkopolská nížina
Milicko-Głogowská sníženina
Třebnický val
Slezská nížina
Severomazovská nížina
Středomazovská nížina
Jihomazovská zvýšenina
Jihopodleská nížina
Jihobaltské pojezeří
Západopomořanské pojezeří
Východopomořské pojezeří
Jihopomořanské pojezeří
Dolní Povislí
Iławské pojezeří
Chelmsko-dobřiňské pojezeří
Toruňsko-Eberswaldské praúdolí
Brandenbursko-Lubuské pojezeří
Velkopolské pojezeří
Warčansko-oderské praúdolí
Zelenohorské výšiny
Leščinské pojezeří
Jihobaltské pobřeží
Štětínské pobřeží
Koszalinské pobřeží
Gdaňské pobřeží
Sasko-Lužické nížiny
Sasko-Lužická nížina
Dolnolužická sníženina
Lužická zvýšenina
Východoevropská rovina
Východobaltsko-běloruská nížina
Východobaltské pobřeží
Východobaltské pojezeří
Podlesko-běloruské zvýšeniny
Polesí

Vrchoviny
Polské vrchoviny se dělí na vrchoviny od 200 m do 300 m (50 500 km²), vrchoviny od 300 m do 500 m (17 500 km²), vrchoviny od 500 m do 1000 m (9000 km²) a vrchoviny od 1000 m do 2500 m (600 km²). Vysočiny v Polsku patří k následujícím geografickým celkům: Polské vysočiny (Slezsko-krakovská vysočina, Malopolská vysočina, Lubelsko-lvovská vysočina), Ukrajinská vysočina (Volyňsko-podolská vysočina), Karpaty (Vnější Západní Karpaty, Vnitřní Západní Karpaty, Vnější Východní Karpaty) a Česká Vysočina (Krkonošsko-jesenická subprovincie).

V Polsku se nacházejí tři pohoří – Sudetské pohoří (Sudety), Karpaty a Svatokřížské hory (Góry Świętokrzyskie). Hlavními vrcholky Sudet a Karpat vedou hranice s Českem a Slovenskem. K polské části Sudet (přes část hor vedou hranice) patří Krkonoše (Karkonosze), Jizerské hory (Góry Izerskie), Kačavské hory (Góry Kaczawskie), Janovické rudohoří (Rudawy Janowickie), Góry Wałbrzyskie, Góry Kamienne, Soví hory (Góry Sowie), Góry Bardzkie, Stolové hory (Góry Stołowe), Bystřické hory (Góry Bystrzyckie), Orlické hory (Góry Orlickie), Králický Sněžník (Masyw Śnieżnika), Góry Bialskie, Rychlebské hory (Góry Złote), Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie). K polské části Karpat (přes část hor vedou hranice) patří Tatry, Pieniny, Slezské Beskydy (Beskid Śląski), Beskid Mały, Beskid Makowski, Beskid Żywiecki, Beskid Wyspowy, Gorce, Beskid Sądecki, Nízké Beskydy (Beskid Niski), Bukovské vrchy (Bieszczady), Góry Sanocko-Turczańskie. Ke Svatokřížským horám patří Pasmo Klonowskie, Pasmo Bostowskie, Pasmo Oblęgorskie, Pasmo Masłowskie, Łysogóry, Pasmo Jeleniowskie, Pasmo Zgórskie, Pasmo Posłowickie, Pasmo Dymińskie, Pasmo Brzechowskie, Pasmo Orłowińskie, Pasmo Iwaniskie, Pasmo Wygiełzowskie, Pasmo Chęcińskie, Grzbiet Bolechowicki, Pasmo Daleszyckie, Pasmo Cisowskie, Pasmo Ociesęckie.

Tatry
Vodopád Siklava v Tatrách
Pieniny
Gorce
Bieszczady
Svatokřížské Hory
Beskid Żywiecki
Krakovsko-čenstochovská vysočina
Podkarpatsko

Nejvyšší vrcholky v polské části Tater (část na slovensko-polské hranici):

Název Výška
(m n. m.)
Rysy 2499
Mięguszowiecki Szczyt 2438
Niżnie Rysy 2430
Mięguszowiecki Szczyt Czarny 2410
Mięguszowiecki Szczyt Pośredni 2393
Hińczowa Turnia 2377
Cubryna 2376
Wołowa Turnia 2373
Żabia Turnia Mięguszowiecka 2336
Świnica 2301
Kozi Wierch 2291
Żabi Koń 2291
Gąsienicowa Turnia 2280
Kozie Czuby 2266
Niebieska Turnia 2262
Żabi Szczyt Wyżni 2259
Spadowa Kopa 2252
Zawratowa Turnia 2247
Buczynowa Strażnica 2242
Czarne Ściany 2242
Zadni Granat 2240
Pośredni Granat 2234
Miedziane 2233
Mały Kozi Wierch 2228
Skrajny Granat 2225
Wielka Koszysta 2193
Waksmundzki Wierch 2189
Wielka Buczynowa Turnia 2182
Zamarła Turnia 2179
Starorobociański Wierch 2176
Orla Baszta 2175
Mała Buczynowa Turnia 2172
Szpiglasowy Wierch 2172
Zadni Mnich 2172
Zadni Kościelec 2162
Kazalnica Mięguszowiecka 2159
Walentkowy Wierch 2156
Wielki Wołoszyn 2155
Kościelec 2155
Żabi Mnich 2146
Mały Wołoszyn 2145
Ciemnosmreczyńska Turnia 2142
Jarząbczy Wierch 2137
Wierch pod Fajki 2135
Pośrednia Turnia 2128
Buczynowe Czuby 2126
Kamienista 2126
Krzesanica 2123
Pośredni Wołoszyn 2117
Opalony Wierch 2115
Kołowa Czuba 2105
Żabi Szczyt Niżni 2098
Skrajna Turnia 2097
Ciemniak 2096
Małołączniak 2096
Żabia Lalka 2095
Skrajny Wołoszyn 2092
Mnichowa Kopa 2090
Żółta Turnia 2087
Wyżni Kostur 2083
Żabia Czuba 2080
Mnich 2068
Smreczyński Wierch 2068
Gładki Wierch 2065
Wołowiec 2064
Niżni Kostur 2055
Mniszek 2045
Mała Koszysta 2014
Beskid 2012
Kopa Kondracka 2005
Kończysty Wierch 2002

Vybrané hory v Polsku (část na hranicích s Českem a Slovenskem):

Název                                                 Výška
(m n. m.)		 Pohoří                                
Kasprowy Wierch 1987 Tatry
Wielki Giewont 1894 Tatry
Kominiarski Wierch 1829 Tatry
Babia Góra 1725 Beskid Żywiecki
Główniak 1617 Beskid Żywiecki
Sněžka (Śnieżka) 1603 Krkonoše (Karkonosze)
Pilsko 1542 Beskid Żywiecki
Kępa 1521 Beskid Żywiecki
Mała Babia Góra 1517 Beskid Żywiecki
Vysoké kolo (Wielki Szyszak) 1509 Krkonoše
Stříbrný hřbet (Smogornia) 1490 Krkonoše
Violík (Łabski Szczyt) 1472 Krkonoše
Malý Šišák (Mały Szyszak) 1439 Krkonoše
Králický Sněžník (Śnieżnik) 1423 Králický Sněžník
Mužské kameny (Czeskie Kamienie) 1415 Krkonoše
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie) 1414 Krkonoše
Svorová hora (Czarna Kopa) 1411 Krkonoše
Tępy Szczyt 1387 Krkonoše
Kopa 1377 Krkonoše
Polica 1369 Beskid Żywiecki
Sokolica 1367 Beskid Żywiecki
Romanka 1366 Beskid Żywiecki
Szrenica 1362 Krkonoše
Munczolik 1356 Beskid Żywiecki
Tarnica 1346 Bukovské vrchy (Bieszczady)
Turbacz 1310 Gorce
Radziejowa 1262 Beskid Sądecki
Skrzyczne 1257 Slezské Beskydy (Beskid Śląski)
Mogielica 1170 Beskid Wyspowy
Mędralowa 1169 Beskid Makowski
Wysoka Kopa 1126 Jizerské Hory (Góry Izerskie)
Postawna 1124 Rychlebské hory (Góry Złote)
Vrchmezí (Orlica) 1084 Orlické Hory (Góry Orlickie)
Wysoka 1050 Pieniny
Wielka Sowa 1015 Soví Hory (Góry Sowie)
Ślęża 718 Masiv hory Ślężi
Łysica 612 Svatokřížské hory (Łysogóry)

Vodstvo

Řeky

Vodstvo Polska

V Polsku je hustá říční síť. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. Největší řeky jsou Visla a Odra (Odra pramení v Česku). Tyto řeky odvádějí 90 % vody z území Polska do Baltského moře. V Tatrách leží plesa (vysoko položená jezera ledovcového původu). 99,7 % území patří do úmoří Baltského moře (povodí Visly 55,7 %, povodí Odry 33,9 %, povodí Němenu 0,8 %, povodí přímořských řek 9,3 %). Zbytek patří do úmoří Černého moře (povodí Dněstru, povodí Dunaje) a Severního moře (povodí Labe).[11]

Největší řeky Polska:

Název povodí Délka (km) Délka na území
Polska (km)		 Plocha
povodí (km²)		 Plocha povodí na
území Polska (km²)
Visla (Wisła) povodí Visly (1 řád) 1047 1047 194424 168699
Odra povodí Odry (1 řád) 854 742 118861 106058
Warta povodí Odry (2 řád) 808 808 54529 54529
Bug povodí Visly (3 řád) 772 587 39420 19284
Narew povodí Visly (2 řád) 484 448 75175 53873
San povodí Visly (2 řád) 458 457 16861 14390
Noteć povodí Odry (3 řád) 391 391 17330 17330
Pilica povodí Visly (2 řád) 319 319 9273 9273
Wieprz povodí Visly (2 řád) 303 303 10415 10415
Bobr (Bóbr) povodí Odry (2 řád) 272 270 5876 5830
Lava (Łyna) povodí Pregoly
(2 řád)		 264 190 7126 5719
Lužická Nisa (Nysa Łużycka) povodí Odry (2 řád) 252 198 4297 2197
Wkra povodí Visly (3 řád) 249 249 5322 5322
Dunajec povodí Visly (2 řád) 274 247 6804 4852
Brda povodí Visly (2 řád) 238 238 4627 4627
Prosna povodí Odry (3 řád) 217 217 4925 4925
Drwęca povodí Visly (2 řád) 207 207 5344 5344
Wisłok povodí Visly (3 řád) 205 205 3528 3528
Wda povodí Visly (2 řád) 198 198 2325 2325
Drawa povodí Odry (4 řád) 186 186 3296 3296
Kladská Nisa (Nysa Kłodzka) povodí Odry (2 řád) 182 182 4566 3744
Poprad povodí Visly (3 řád) 170 63 2077 483
Pasłęka povodí Pasłęky
(1 řád)		 169 169 2294 2294
Rega povodí Regy (1 řád) 168 168 2725 2725
Bzura povodí Visly (2 řád) 166 166 7788 7788

Jezera
V Polsku je několik tisíc jezer. Jezer o ploše větší než 1 ha je současně 7081 (2813,77 km²). Velikost jezer v Polsku trvale klesá. V roce 1954 bylo v Polsku 9296 jezer o ploše větší než 1 ha.[12][13][14] V Polsku je několik velkých jezerních plošin, patří mezi ně Mazurská jezera, Západopomořská jezerní plošina, Východopomořská jezerní plošina, Jihopomořská jezerní plošina, Velkopolská jezerní plošina, Chelmnsko-Dobřínská jezerní plošina, Ilavská jezerní plošina, Svatokřížská jezerní plošina, Lenčinsko-Vlodavská (Pojezierze Łęczyńsko-Włodawskie) jezerní plošina a několik dalších menších oblastí.

Největší polská jezera:

Název Plocha (km²) Max. hloubka (m) Nadmořská výška (m n. m.)
Śniardwy (celý komplex) 114,87 23,4 115,7-116,1
Mamry (celý komplex) 98,5 43,8 115,7-116,3
Łebsko 70,2 6,3 0,2
Dąbie 54 4,2 0,1
Miedwie 34,9 43,8 14,1
Jeziorak 31,5 12,9 99,2-99,4
Niegocin 25,9 39,7 115,7-116,2
Gardno 23,3 2,6 0,3
Jamno 22,3 3,9 0,1
Wigry 21,1 74,2 131,9
Gopło 21,2 16,6 76,8-77,2
Roś 18 31,8 114,5-115,4
Drawsko 17,9 79,7 128,7
Wielimie 16,3 5,5 132,7
Tałty-Ryńskie 17,9 50,8 116,0
Nidzské jezero 17,5 23,7 117,7-117,9
Bukowo 16,4 2,8 0,2
Rajgrodzské jezero 14,9 52,0 117,5-118,6
Lubie 14,8 46,2 95,0
Żarnowieckie 14,2 19,4 1,4
Wdzydze 14,1 69,5 139,2
Charzykowskie 13,3 30,5 121,0
Narie 12,2 43,0 104,6-105,0
Selmęt Wielki 12,0 21,9 120,7
Druzno 11,4 2,5 0,1

Vodní nádrže
V Polsku bylo postaveno 140 moderních přehradních vodních nádrží, z toho polovina před II světovou válkou. Dlouhou tradici mají v Polsku také rybníky. Nejstarší velkou vodní nádrží v Polsku (rybník pro chov ryb) je "Jezero Zygmunta Augusta" přehrazené před rokem 1559 (4,85 km²). Tradice zakládání rybníků v Polsku sahá ovšem do XII století a k největším "rybníkovým oblastem" patří Milické rybníky (u řeky Baryč – 285 rybníků, 77 km²), rybníky v horním toku řeky Visly (Osvětimsko, Zátorsko), rybníky u řeky Bzury, rybníky na Podlesí.[15][16]

Největší polské umělé přehradní vodní nádrže:

Název Plocha (km²) Výška přehrady (m) Obsah (mln m³) Ukončení
Jezioro Włocławskie 70,4 24 386 1970
Jeziorsko 42,3 20 203 1986
Jezioro Siemianowskie 32,5 9 80 1990
Jezioro Goczałkowickie 32,0 16 166 1955
Jezioro Zegrzyńskie 30,5 19 90 1963
Jezioro Solińskie 21,1 82 472 1968
Jezioro Turawskie 20,7 14 96 1939
Jezioro Nyskie 20,4 22 102 1972
Jezioro Otmuchowskie 19,8 17 107 1933
Zalew Sulejowski 19,8 16 79 1974
Jezioro Rożnowskie 16,0 49 161 1941 (stavěno od 1935)
Jezioro Czorsztyńskie 12,3 60 232 1997
Jezioro Dobczyckie 10,7 41 142 1986
Zbiornik Świnna Poręba 10,4 50 161 2015
Vodní cesty v Polsku

Bažiny
Bažiny a mokřiny tvoří 14,2 % území Polska. 30 % z nich jsou rašeliniště. Největší rašeliniště se nacházejí v údolí řeky Biebři (1000 km²), řeky Noteć (500 km²), řeky Tyśmienica (350 km²) a ústí Odry (250 km²). Ovšem v oblasti řeky Biebři a Noteci se vyskytují také mokřady ostatních typů. Biebřanské bažiny se táhnou 100 km a pokrývají velkou část povodí této řeky (7051 km²).[17][18]

Vodní cesty v Polsku
Vodní cesty v Polsku vedou splavnými úseky řek a jezer a umělými kanály. Mezi nejdůležitější polské kanály patří Bydhošťský kanál (24,7 km, 6 zdymadel), Glivický kanál (40,6 km, 6 zdymadel), Augustovský kanál (101 km, 18 zdymadel) a Hornonotecký kanál (25 km, 6 zdymadel). Celková délka splavných umělých kanálů je 440 km. Splavné jsou téměř celé úseky řek Odra, Visla a Noteć. Splavná je také velká část řek Warta, Narew, Biebrza, Bug a vodní cesty vedoucí přes mazurská jezera propojená umělými kanály. Povodí Odry a Visly je kanály propojené s povodím Labe (kanál Odra-Havela, kanál Odra-Špréva), povodím Němenu (Augustovský kanál) a povodím Dněpru (kanál Bug-Dněpr). Přes Polsko vedou 3 mezinárodní vodní cesty: E30 (Dunaj/Bratislava-Balt/Štětín), E40 (Balt/Gdaňsk-Černé moře/Oděsa) a E70 (Atlantský oceán/Antverpy-Balt/Klaipeda).

Využití půdy

47 % rozlohy Polska tvoří orná půda, 29 % tvoří lesy, pastviny 13 %, ostatní 11 %.

Ochrana přírody

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Administrativní dělení

Polská vojvodství

Polsko má 3 úrovně administrativního dělení. Jako celek je unitárním státem.

  • Nejvyšší správní celek se nazývá województwo (česky vojvodství). Celkem je Polsko tvořeno 16 těmito vojvodstvími.
  • Druhý stupeň dělení představují powiaty (jednotné číslo powiat, česky okres). V celém státě je 379 okresů. Okresy se dělí na:
    • powiat ziemski – zemský okres (celkový počet 314)
    • powiat grodzki – městský okres, což je v podstatě gmina, která dostala status okresu – jedná se o největší města Polska (65)
  • Třetí nejnižší stupeň je gmina (do češtiny ne zcela přesně překládáno jako obec). V roce 2004 bylo v Polsku 2478 obcí. Venkovské obce se dále dělí na "sołectwa" (sołectwo), městské na "dzielnice" (dzielnica). Administrativní jednotky zvané "gmina" (obec), jsou větší než jejich český ekvivalent a skládají se z několika vesnic označovaných jako "sołectwa" (v Česku rozlohově k polským gminám mají nejblíž obce s rozšířenou působností). K 31. prosinci 2013 bylo v Polsku 40 583 "sołectw". Městské obce se v Polsku dělí na "dzielnice", tedy městské čtvrti. Obce se dělí do tří kategorií:
    • gmina miejska – městská obec (celkový počet 307)
    • gmina miejsko-wiejska – městsko-venkovská obec (582)
    • gmina wiejska – venkovská obec (1589)

Vojvodství

ISO 3166-2 Název Hlavní město Populace
(mil.obyv.)		 Plocha (km²) Hustota obyd.
(obyv./km²)
PL-DS Dolnoslezské (dolnośląskie) Vratislav 2 888 232 19 948 145
PL-KP Kujavsko-pomořské (Kujawsko-pomorskie) Bydhošť, Toruň 2 068 000 17 969 115
PL-LD Lodžské (Łódzkie) Lodž 2 597 000 18 219 143
PL-LU Lublinské (Lubelskie) Lublin 2 191 000 25 195 87
PL-LB Lubušské (Lubuskie) Gorzów Wielkopolski, Zelená Hora 1 009 005 13 198 76
PL-MA Malopolské (Małopolskie) Krakov 3 253 000 15 108 253
PL-MZ Mazovské (Mazowieckie) Varšava 5 136 000 35 597 144
PL-OP Opolské (Opolskie) Opole 1 055 667 9 412 112
PL-PK Podkarpatské (Podkarpackie) Řešov 2 077 000 17 926 116
PL-PD Podleské (Podlaskie) Białystok 1 221 000 20 180 61
PL-PM Pomořské (Pomorskie) Gdaňsk 2 192 000 18 293 60
PL-SL Slezské (Śląskie) Katovice 4 830 000 12 294 393
PL-SK Svatokřížské (Świętokrzyskie) Kielce 1 291 000 11 672 110
PL-WN Varmijsko-mazurské (Warmińsko-mazurskie) Olsztyn 1 428 552 24 192 60
PL-WP Velkopolské (Wielkopolskie) Poznaň 3 360 000 29 286 115
PL-ZP Západopomořanské (Zachodniopomorskie) Štětín 1 694 865 22 896 74

Města

Související informace naleznete také v článku Seznam polských měst.
Varšava

Největší města:

Název Počet obyvatel Aglomerace[19]
Warszawa 1 744 351 (2015) 2 680 600
Kraków 762 508 (2015) 1 227 200
Łódź 700 982 (2015) 1 061 600
Wrocław 635 759 (2015) 1 136 900
Poznań 542 348 (2015) 1 227 200
Gdańsk 462 249 (2015) 1 220 800
Szczecin 407 047 (2015) 683 900
Bydgoszcz 355 645 (2015) 724 700
Lublin 341 368 (2015) 465 900
Katowice 301 834 (2015) 3 239 200

Reference

  1. ↑ a b c d e Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 17.
  2. ↑ Tablice geograficzne, red. Mizerski Witold i Żukowski Jan, wydawnictwo Adamantan, wydanie VII, Warszawa 2001, s. 322.
  3. ↑ Polska nie kończy się na Bałtyku. www.pgi.gov.pl [online]. [cit. 05-07-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-08-2016. 
  4. ↑ Polityka przestrzenna
  5. ↑ Udział organów administracji morskiej w procesie tworzenia planów ochrony obszarów Natura 2000 oraz w procedurach ocen oddziaływania na środowisko.
  6. ↑ Gdzie granica na Bałtyku
  7. ↑ Dz.U. 2019 poz. 1240. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. 
  8. ↑ Plné znění polsko-dánské smlouvy schválené polským parlamentem v 2019 roce. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. 
  9. ↑ [1]
  10. ↑ Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 18.
  11. ↑ Hydrologická mapa Polska. www.kzgw.gov.pl [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-02. 
  12. ↑ Adam Choiński, Katalog jezior Polski, część pierwsza: Pojezierze Pomorskie. wyd. nauk. UAM, Poznań 1991, ISBN 83-232-0369-5
  13. ↑ Jerzy Jańczak: Atlas jezior Polski. Poznań: Bogucki Wyd. Naukowe, 1996. ISBN 83-86001-29-1
  14. ↑ Adam Choiński, Katalog jezior Polski. Wydawnictwo Naukowe UAM, Poznań 2006, ISBN 83-232-1732-7
  15. ↑ Towarzystwo promocji ryb - Historie chovu ryb v Polsku
  16. ↑ Muzeum Karpia
  17. ↑ GIS Mokradła
  18. ↑ Mapy rozložení bažin v Polsku
  19. ↑ "Koncepcja przestrzennego zagospodarowania kraju" - Ministerstvo Regionálního Rozvoje, 2003. www.funduszestrukturalne.gov.pl [online]. [cit. 11-07-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-03-2010. 

Externí odkazy

Zdroj