Gaius Licinius Macer Calvus

Gaius Licinius Macer Calvus
Narození 28. května 82 př. n. l.
Starověký Řím
Úmrtí 47 př. n. l. (ve věku 34–35 let) nebo 48 př. n. l. (ve věku 33–34 let)
Povolání básník, spisovatel a řečník
Choť Quinctilla
Rodiče Gaius Licinius Macer[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gaius Licinius Macer Calvus (28. května 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru římské literatury – neóteriků.

Život

Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné plebejské rodiny jako syn analisty Licinia Macra. Na rozdíl od ostatních členů neóterického kroužku pocházel z Říma. Byl důvěrným přítelem Valeria Catulla.

Dílo

Měl být úspěšným řečníkem a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.[2] Proslul především v oblasti soudního řečnictví. Byl konkurentem Cicerona a zastáncem přísného atticismu.[3] Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě Caesarova příznivce Publia Vatinia.[4] Tato řeč byla vzorem ještě v době Tacitově.[3] Psal útočné epigramy namířené proti politikům (Caearovi a Pompeiovi), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem epyllia Io (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv helénistické literatury – proměna.   

Ukázky z díla

„

ÍÓ

Och ty nešťastná panno, ty trpkým živíš se býlím...

Má mysl pro sebe větší teď hrůzu jen všechnu šílí...

Těžká nesmírným spánkem se zvrátila panenka v oku...

I Slunce pomýšlí na to se zotavit z věčného běhu...

“
— Přeložil Otakar Smrčka
„ EPIGRAM


Velikán, kterého všichni se bojí, škrabe se prstem

na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce!

“
— Přeložil Otakar Smrčka


Odkazy

Reference

  1. ↑ Licinii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). Zhořklé polibky. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.
  3. ↑ a b JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 8073350424
  4. ↑ CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 9788086791579.

Zdroj