Gabriel Attal

Gabriel Attal
Gabriel Attal (2023)
Gabriel Attal (2023)
26. premiér Francie
(174. předseda vlády Francie)
Úřadující
Ve funkci od:
9. ledna 2024
Prezident Emmanuel Macron
Předchůdce Élisabeth Borneová
Člen obecní rady ve Vanves
Úřadující
Ve funkci od:
30. března 2014
Ministr školství a mládeže
Ve funkci:
20. července 2023 – 9. ledna 2024
Předseda vlády Élisabeth Borneová
Předchůdce Pap Ndiaye
Stranická příslušnost
Členství Renaissance
Socialistická strana (do 2016)
Narození 16. března 1989 (34 let)
Clamart
Partner(ka) Stéphane Séjourné (2017–2022)
Rodiče Yves Attal a Marie de Couriss
Alma mater Pařížský institut politických věd (2007–2013)
Univerzita Paříž II (2008–2010)
Alsaská škola
Profese politik
Podpis Gabriel Attal, podpis
Webová stránka www.gouvernement.fr/ministre/gabriel-attal
Commons Gabriel Attal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Nissim Attal de Couriss (* 16. března 1989 Clamart) je francouzský politik, od ledna 2024 předseda vlády Francie.

V období 2006–2016 působil jako aktivista Socialistické strany, v letech 2012–2017 byl poradcem ministryně zdravotnictví Marisol Touraine a od roku 2014 je členem obecní rady ve Vanves.

V roce 2016 vstoupil do strany En marche ! založené Emmanuelem Macronem, v roce 2018 se stal jejím mluvčím a od roku 2021 je členem výkonného výboru strany. V roce 2017 byl zvolen poslancem v 10. volebním obvodu Hauts-de-Seine. V Národním shromáždění byl členem výboru pro kulturní záležitosti a vzdělávání.

V roce 2018 byl jmenován státním tajemníkem ministerstva školství a mládeže ve druhé vládě Édouarda Philippa a ve svých 29 letech se tak stal nejmladším členem vlády v historii Páté Francouzské republiky. V letech 2020–2022 pak působil jako mluvčí vlády Jeana Castexe.

Dne 9. ledna 2024 byl prezidentem Emmanuelem Macronem jmenován předsedou vlády. Ve svých 34 letech se stal nejmladším[1] a prvním otevřeně homosexuálním[2] předsedou vlády v zemi a nejmladším státníkem na světě. Je politickým spojencem Macrona a je označován za potenciálního kandidáta na post prezidenta ve volbách v roce 2027, neboť Macron nemá nárok na třetí funkční období.

Mládí

Narodil se 16. března 1989 v Clamartu v zámožné rodině.[3][4][5] Vyrůstal ve 13. a 14. pařížském obvodu.[6][7]

Jeho otec Yves Attal, právník a později filmový producent,[4][8] pocházel z židovské rodiny tuniského a alsaského původu. Jeho matka, Marie de Couriss, zaměstnankyně produkční společnosti, pocházela z rodiny řecko-ruského původu.[9][10]

Byl pokřtěn v katedrále svatého Alexandra Něvského[11] a matka ho vychovávala v pravoslavné víře.[9] Sám se považuje za nevěřícího.[11]

Politická kariéra

Předseda vlády

Dne 9. ledna 2024 byl prezidentem Emmanuelem Macronem jmenován předsedou vlády,[12][13] kde vystřídal Élisabeth Borneovou. Ve svých 34 letech se stal nejmladším a prvním otevřeně homosexuálním předsedou vlády v zemi a nejmladším státníkem na světě.

Soukromý život

Od roku 2017[14] do roku 2024[15] žil v registrovaném partnerství se Stéphanem Séjourné, poslancem Evropského parlamentu za LREM.[16] O jeho orientaci informoval v roce 2018 jeho bývalý spolužák Juan Branco.[17] V televizním rozhovoru z roku 2023 uvedl, že se ve škole setkal s homofobní šikanou.[15] Mimo jiné popsal, že se jako politik stal terčem homofobních a antisemitských nenávistných projevů.[18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gabriel Attal na anglické Wikipedii a Gabriel Attal na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Gabriel Attal devient le plus jeune Premier ministre de la Ve République. France Inter [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ GABRIEL ATTAL : SOS HOMOPHOBIE SALUE LA NOMINATION D'UN PREMIER MINISTRE OUVERTEMENT HOMOSEXUEL. www.cnews.fr [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Gabriel Attal. Gala [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ a b PETITDEMANGE, Amélie. Gabriel Attal : un vingtenaire débarque dans le gouvernement. Les Echos [online]. 2018-10-16 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ BIANCHI, Frédéric. Quel ministre du gouvernement Borne détient le plus gros patrimoine?. BFM [online]. 2022-12-02 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ DE ROYER, Solenn. Gabriel Attal à Matignon, la promotion spectaculaire d’un fidèle du chef de l’Etat. Le Monde [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ ACKERMANN, Paul. Gabriel Attal, le premier ministre de deux arrondissements. Le Temps [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ TELO, Laurent. Du Parti socialiste à La République en marche, la mue fulgurante de Gabriel Attal. Le Monde [online]. 2018-04-13 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ a b SIRAUD, Mathilde. Gabriel Attal, sur les traces de Macron ?. Le Point [online]. 2023-03-01 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ BANCAUD, Delphine. Qui est Gabriel Attal, le plus jeune membre d'un gouvernement de la Ve République?. 20minutes [online]. 2018-10-16 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. ↑ a b D’OLÉON, Alice. Gabriel Attal, un premier ministre aux racines orthodoxes. La Croix [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ Décret du 9 janvier 2024 portant nomination du Premier ministre. www.legifrance.gouv.fr [online]. [cit. 2024-01-11v]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ Remaniement : nommé premier ministre, Gabriel Attal remplace Élisabeth Borne à Matignon. Le Figaro [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ BISEAU, Grégoire. Stéphane Séjourné et Gabriel Attal, un couple au cœur du pouvoir. Le Monde [online]. 2021-10-31 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b GOURY-LAFFONT, Victor. Who is Gabriel Attal, France’s new prime minister?. Politico [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ BISEAU, Grégoire. Stéphane Séjourné et Gabriel Attal, un couple au cœur du pouvoir. Le Monde [online]. 2021-10-31 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. ↑ GIRARD, Quentin. Gabriel Attal, de ses propres zèles. Libération [online]. 2019-04-23 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  18. ↑ SITBON, Shirli. Barrage of antisemitic abuse for rising young star of French politics. The Jewish Chronicle [online]. 2023-07-31 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj