Fukušima Dajiči

Jaderná elektrárna Fukušima I
Stát JaponskoJaponsko Japonsko
Umístění Ókuma, Fukušima
Stav Uzavřena
Začátek výstavby 25. července 1967
Zprovoznění 26. března 1971
Uzavření prosinec 2013
Vlastník Tokyo Electric Power Company
Zhotovitel General Electric
Toshiba
Hitachi
Provozovatel Tokyo Electric Power Company
Jaderná elektrárna
Odstavené reaktory 1 × 460 MW (Blok 1)
4 × 784 MW (Bloky 2, 3, 4 a 5)
1 × 1 100 MW (Blok 6)
Typ reaktorů BWR
Palivo Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon 4696 MW
Souřadnice 37°25′17″ s. š., 141°1′57″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fukušima I (japonsky 福島第一原子力発電所) je uzavřená jaderná elektrárna, která se nachází na území měst Ókuma a Futaba na východním pobřeží ostrova Honšú v prefektuře Fukušima v Japonsku. Vlastní a provozuje ji společnost TEPCO a ve své době s celkovým výkonem 4 696 MW patřila mezi dvacet nejvýkonnějších na světě. Při zemětřesení v roce 2011 elektrárna utrpěla velké škody a došlo k vážné havárii. Řetěz událostí způsobil únik radiace a trvale poškodil několik reaktorů, což znemožnilo jejich znovuzprovoznění. Dle politického rozhodnutí nebyly ani zbývající reaktory znovu spuštěny.

Historie a technické informace

S výstavbou bylo započato v roce 1966 a první reaktor byl spuštěn v roce 1970. Reaktory 1, 2 a 6 dodala firma General Electric, reaktory 3 a 5 firma Toshiba a reaktor 4 firma Hitachi.

Zařízení bylo poprvé uvedeno do provozu v roce 1971 a skládá se ze šesti varných reaktorů. Tyto lehkovodní reaktory[1] poháněly elektrické generátory o kombinovaném výkonu 4,7 GWe. Fukušima byla první jadernou elektrárnou, která byla navržena, postavena a provozována ve spolupráci General Electric a Tokyo Electric Power Company (TEPCO).[2]

Katastrofa z března 2011 deaktivovala chladicí systémy reaktoru, což vedlo k úniku radioaktivity a byla zřízena 30 km evakuační zóna (19 mi) obklopující elektrárnu; vydání pokračují dodnes. 20. dubna 2011 japonské úřady vyhlásily 20 km evakuační zónu za nepřístupnou oblast, do které lze vstoupit pouze pod vládním dohledem.

V listopadu 2011 dostali první novináři povolení navštívit závod. Popsali devastaci, při které byly zničeny tři budovy reaktoru; areál byl pokryt rozbitými nákladními vozy, pomačkanými vodními nádržemi a dalšími troskami, které tsunami zanechala. Výše radioaktivity byla tak vysoká, že návštěvníci směli zůstat jen několik hodin.[3]

V dubnu 2012 byly odstaveny bloky 1–4. Bloky 2–4 byly odstaveny 19. dubna, zatímco blok 1 byl posledním z těchto čtyř bloků, který byl odstaven 20. dubna o půlnoci. V prosinci 2013 společnost TEPCO rozhodla, že žádný z nepoškozených bloků nebude znovu otevřen.

V dubnu 2021 japonská vláda schválila vypouštění radioaktivní vody z elektrárny do Tichého oceánu v průběhu 30 let.[4]

Dvanáct kilometrů jižně od Fukušimy I se nachází sesterská jaderná elektrárna Fukušima II, která má čtyři reaktory typu BWR-5 (4 × 1100 MW). Během tsunami také utrpěla vážná poškození, zejména záplavou mořské vody do všech čtyř bloků, ale byla úspěšně odstavena a uvedena do bezpečného stavu mimořádnými činy zaměstnanci závodu.[5]

Havárie v březnu 2011

Podrobnější informace naleznete v článku Havárie elektrárny Fukušima I.

Při zemětřesení v roce 2011 zasáhla elektrárnu vlna tsunami, následkem čehož selhalo chlazení reaktorů. Ty se sice při jejím úderu automaticky zastavily, ale přesto se je selhávajícím záložním generátorům nepodařilo všechny dostatečně ochladit a později tak došlo k několika výbuchům vodíku a požárům.

Při havárii uniklo značné množství radiace, z rozsáhlého ochranného pásma bylo evakuováno více než 150 000 osob a záležitost byla celosvětově podnětem k debatám o bezpečnosti jaderné energetiky.

Sklad vyhořelého paliva

V areálu JE Fukušima I se nalézá sklad vyhořelého paliva. Palivo je uloženo v sedmi bazénech. Část je v šesti bazénech, které jsou vedle každého reaktoru, zbytek je ve společném bazénu mimo budovy s reaktory.[6]

Informace o reaktorech

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Fukušima I-1 BWR-3 439 МW 460 МW 25. 7. 1967 17. 11. 1970 26. 3. 1971 19. 5. 2011[7]
Fukušima I-2 BWR-4 760 МW 784 МW 9. 6. 1969 24. 12. 1973 18. 7. 1974 19. 5. 2011[8]
Fukušima I-3 BWR-4 760 МW 784 МW 28. 12. 1970 26. 10. 1974 27. 3. 1976 19. 5. 2011[9]
Fukušima I-4 BWR-4 760 МW 784 МW 12. 2. 1973 24. 2. 1978 12. 10. 1978 19. 5. 2011[10]
Fukušima I-5 BWR-4 760 МW 784 МW 22. 5. 1972 22. 9. 1977 18. 4. 1978 17. 12. 2013[11]
Fukušima I-6 BWR-4 1067 МW 1100 МW 26. 10. 1973 4. 5. 1979 24. 10. 1979 17. 12. 2013[12]
Fukušima I-7 ABWR 1339 МW 1380 МW Plán na výstavbu zrušen v dubnu 2011
Fukušima I-8 ABWR 1339 МW 1380 МW Plán na výstavbu zrušen v dubnu 2011

Galerie

  • Letecký pohled na oblast elektrárny Fukušima I v roce 1975, ukazující valy a dokončené reaktory
    Letecký pohled na oblast elektrárny Fukušima I v roce 1975, ukazující valy a dokončené reaktory
  • Detail bloků 4, 3, 2 a 1
    Detail bloků 4, 3, 2 a 1
  • Hlavní budovy
    Hlavní budovy
  • Ilustrace stavu reaktoru 1–4 po havárii
    Ilustrace stavu reaktoru 1–4 po havárii
  • Poloha jaderné elektrárny
    Poloha jaderné elektrárny

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fukushima I Nuclear Power Plant na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Tokyo Electric Power Co. Fukushima Daiichi Nuclear Power Station [online]. jnes.go.jp [cit. 2021-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne March 14, 2011. (anglicky) 
  2. ↑ The Asahi Shimbun [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 7, 2011. (anglicky) 
  3. ↑ FACKLER, Martin. Eyewitness Report: Inside the Wreckage of Japan's Fukushima Nuclear Plant [online]. November 12, 2011 [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Yamaguchi, Mari, Japan to start releasing Fukushima water into sea in 2 years, The Associated Press, April 13, 2021
  5. ↑ The Fukushima Daiichi Accident. Wienna: IAEA – International Atomic Energy Agency, 2015. Dostupné online. ISBN 978-92-0-107015-9. S. 131–132. (anglicky) 
  6. ↑ pdf. dokument o umístění vyhořelého paliva v JE Fukušima I
  7. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 
  8. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 
  9. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 
  10. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 
  11. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 
  12. ↑ PRIS - Reactor Details [online]. www.iaea.org [cit. 2018-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-17. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj