Franz Schiessl von Perstorff

Franz baron Schiessl von Perstorff
Ředitel kabinetní kanceláře Františka Josefa
Ve funkci:
21. prosince 1899 – 7. února 1917
Předchůdce Adolf baron von Braun
Nástupce Arthur hrabě von Polzer-Hoditz
Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Ve funkci:
10. září 1895 – 18. prosince 1899
Předchůdce Gustav baron von Thoemmel
Nástupce Karl baron Heidler
Rakousko-uherský vyslanec v Persii
Ve funkci:
6. ledna 1894 – 10. září 1895
Předchůdce Sigmund von Rosty
Nástupce Albert Eperjesy
Narození 19. března 1844
Vídeň
Úmrtí 10. března 1932 (ve věku 87 let)
Vídeň
Titul baron (1909)
Alma mater Vídeňská univerzita (1862–1866)
Profese diplomat a politik
Ocenění Řád železné koruny 3. třídy (1876)
velkokříž Císařského řádu Leopoldova
velkokříž Řádu Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz svobodný pán Schiessl von Perstorff (19. března 1844 Vídeň – 10. března 1932 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat a dvořan. Od roku 1870 působil ve službách ministerstva zahraničí a v nižších funkcích pobýval v několika evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským vyslancem v Persii (1894–1895) a v Srbsku (1895–1899).[1] Od roku 1899 zastával řadu let vlivnou funkci ředitele kabinetní kanceláře císaře Františka Josefa. V roce 1909 získal titul barona a při odchodu do penze v roce 1917 byl jmenován členem Panské sněmovny.

Životopis

Franz Schiessl na audienci u císaře Františka Josefa

Pocházel z rodiny hostinského Franze Schiessla (†1845), po absolvování gymnázia vystudoval práva na univerzitě ve Vídni (1862–1866) a v roce 1869 nastoupil jako konceptní praktikant na ministerstvo zahraničí. Diplomatickou službu zahájil v roce 1870 jako neplacený attaché v Petrohradě, poté byl vyslaneckým sekretářem v Teheránu (1872), znovu v Petrohradu (1874) a v Athénách (1877). Od roku 1878 působil v Istanbulu, kde byl povýšen na vyslaneckého tajemníka. Ve stejné funkci poté působil v Bělehradě a pak se vrátil do Istanbulu, kde byl velvyslaneckým radou, respektive legačním radou I. kategorie (1887–1891).[2] Tento post zastával pak v Berlíně (1891–1894), kde na podzim 1892 v době střídání velvyslanců Széchényiho a Szögyényho dočasně vedl diplomatické zastoupení.[3] V letech 1894–1895 byl rakousko-uherským vyslancem v Teheránu a v letech 1895–1899 v Bělehradě.[4][5] Zde svými schopnostmi zaujal císaře Františka Josefa a po ukončení diplomatické mise byl povolán do Vídně.

Po návratu ze Srbska byl koncem roku 1899 jmenován ředitelem kabinetní kanceláře (Kabinettskanzlei, respektive Kabinetts-Kanzlei Seiner kaiserliche und königliche Apostolischer Majestät) císaře Františka Josefa, zároveň byl od roku 1904 kancléřem Řádu zlatého rouna.[6] Císařská kabinetní kancelář patřila ve státním aparátu monarchie k poměrně vlivným institucím, zprostředkovávala styk ministrů s panovníkem, vyřizovala jeho rozsáhlou osobní korespondenci a do její agendy spadaly také žádosti nejrůznějšího charakteru, mimo jiné o povýšení do šlechtického stavu.[7] Jako ředitel kabinetní kanceláře se Schiessl dostal do několika sporů s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, ve funkci nicméně setrval až do nástupu Karla I. V roce 1917 byl penzionován a při té příležitosti byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[8] Po zániku monarchie žil zcela v soukromí. Zemřel ve Vídni a je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Heiligenstadt.[9]

Tituly a ocenění

V roce 1876 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (v té době byl již nositelem Řádu železné koruny III. třídy a jeho stanovy umožňovaly požádat o povýšení do šlechtického stavu). O rok později obdržel predikát von Perstorff a v roce 1909 získal titul svobodného pána (povýšen byl v prosinci 1909, diplom byl vystaven až k datu 3. ledna 1910).[10] Protože neměl potomstvo, vyžádal si povolení převést nároky na baronský titul pro své synovce Ferdinanda a Františka, kteří pak užívali jméno Schramm-Schiessl.[11][12][13] V roce 1900 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[14] Vzhledem k diplomatické službě a pozdějšímu dlouholetému působení v bezprostřední blízkosti císaře obdržel řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.[15]

Řády a vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Přehled rakousko-uherských diplomatických zastoupení in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1917; s. 25, 32 dostupné online
  2. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 266 dostupné online
  3. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch für 1893; Gotha, 1892; s. 513 dostupné online
  4. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 39 dostupné online
  5. ↑ Rakousko-uherské diplomatické zastoupení v Srbsku na webu austria-forum dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 33 dostupné online
  7. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 28 ISBN 80-86781-08-9
  8. ↑ Seznam členů Panské sněmovny in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 401 dostupné online
  9. ↑ Hrob Franze Schiessla na webu viennatouristguide dostupné online
  10. ↑ Franz Schiessl von Perstorff na webu novanobilitas dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1921; s. 802, 818 dostupné online
  12. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 36, 392 ISBN 80-86781-08-9
  13. ↑ Ferdinand Schramm-Schiessl na webu geni.com dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 33, 214 dostupné online
  15. ↑ Seznam řádů a vyznamenání Franze Schiessla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 45 dostupné online

Literatura

  • REINÖHL, Fritz: Geschichte der k.u.k. Kabinettskanzlei; Vídeň, 1963; 427 s. (životopis Franze Schiessla s. 356–359 ) dostupné online

Externí odkazy

Zdroj