Franz Bockenheimer von Bockenheim

Franz Bockenheimer von Bockenheim
První sekční šéf na ministerstvu zeměbrany
Ve funkci: 10. října 1907 – 1. května 1916
Předchůdce	Friedrich von Georgi
Nástupce	Richard von Schreyer
Velitel 18. pěší divize v Mostaru
Ve funkci: 8. března 1911 – 25. října 1911
Předchůdce	Karl Strasser
Nástupce	Karl Gottl
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození	4. října 1856
Úmrtí	24. listopadu 1937 (ve věku 81 let)
Titul	rytíř
Profese	učitel a spisovatel literatury faktu
Ocenění	Řád železné koruny, Řád Františka Josefa, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Bockenheimer von Bockenheim (německy Franz Seraphin Friedrich Ritter Bockenheimer von Bockenheim) (4. října 1856 Tarnów – 24. listopadu 1937 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1877, vystřídal působení u různých jednotek ženistů, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel v oboru vojenské teorie. V letech 1907–1916 zastával funkci sekčního šéfa na c. k. ministerstvu zeměbrany. V roce 1913 byl v armádě povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. Na začátku první světové války jeho vliv poklesl, v roce 1916 byl odeslán do penze.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny, byl synem c. k. majora Franze Xavera Bockenheimera (1816–1889). Základní vzdělání získal ve Štýrském Hradci a v letech 1873–1877 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík k 1. ženijnímu pluku v Olomouci,^[1] s touto jednotkou pak vystřídal službu v Přemyšlu, Trentu a v roce 1879 byl povýšen na nadporučíka.^[2] V letech 1881–1883 si doplnil vzdělání ve vyšším kurzu pro důstojníky dělostřelectva a byl přidělen k železničnímu odboru na generálním štábu, v roce 1886 byl povýšen na kapitána.^[3] V roce 1889 byl přidělen ke štábu 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci a poté tamtéž sloužil u 27. pěšího pluku.^[4] V letech 1891–1895 působil jako pedagog v důstojnických kurzech a mezitím byl v roce 1892 povýšen na majora.^[5] V této době napsal dvě učebnice se zaměřením na vojenský výcvik. Jako podplukovník (1895) sloužil u 79. pěšího pluku v Rijece a Karlovaci.^[6] V roce 1897 dosáhl hodnosti plukovníka^[7] a v letech 1898–1904 řídil železniční odbor na generálním štábu.^[8]

V roce 1904 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[9] a do roku 1907 byl velitelem 43. brigády c. k. zeměbrany ve Štýrském Hradci.^[10] V letech 1907–1911 byl sekčním šéfem na ministerstvu zeměbrany^[11] a k datu 1. května 1908 získal hodnost polního podmaršála.^[12] Od března do října 1911 zastával funkci velitele 18. pěší divize v Mostaru, pak se ale vrátil na ministerstvo zeměbrany a znovu byl sekčním šéfem.^[13][14] V té době patřil k významným organizátorům jednotek zeměbrany a k datu 1. května 1913 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.^[15][16] V prosinci 1914 byl z ministerstva propuštěn ze zdravotních důvodů, v následujícím roce se vrátil do aktivní služby na pozici sekčního šéfa. K datu 1. května 1916 byl penzionován.^[17]

Od narození užíval šlechtický titul rytíře s predikátem von Bockenheim, který rodina získala v roce 1613. Jako sekční šéf na ministerstvu zeměbrany obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[19][20]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1902)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902)
• komtur Řádu Františka Josefa (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1911)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1912)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)

• Řád červené orlice II. třídy (1898, Německo)
• komandérský kříž Řádu sv. Mořice a Lazara (1901, Itálie)
• komandérský kříž Řádu sv. Olafa (1901, Norsko)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (1904, Japonsko)
• Železný kříž II. třídy (1914, Německo)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 80–81 (heslo Franz Bockenheimer von Bockenheim) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Franz Bockenheimer von Bockenheim na webu Rakouského státního archivu
• Franz Bockenheimer von Bockenheim in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj