František Jarolímek (hostinský)

František Jarolímek
Narození 2. říjen 1871
Dušníky
Úmrtí 1957
Místo pohřbení Libeňský hřbitov
Bydliště Praha-Libeň
Povolání hostinský
Nábož. vyznání pravoslaví
Choť Marie Jarolímková, roz. Slunečková (1870–1942)
Děti 3
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Jarolímek (2. října 1871 Dušníky – 1957) byl za protektorátu hostinským v Praze Libni. Domácímu protiněmeckému odboji dodával potraviny, z nichž byla převážná většina použita pro zásobování sedmi parašutistů skrývajících se v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici v Praze.[1]

Život

František Jarolímek se narodil 2. října 1871 v Dušníkách v tehdejším okrese Dobříš (dnes Daleké Dušníky, okres Příbram) do rodiny rolníka Václava Jarolímka a Anny Jarolímkové, rozené Kajserové.[2][3] Žil v Druhlicích a původně byl katolík. Dne 25. října 1898 se oženil v kostele sv. Vojtěcha (Praha II Nové Město) s Maríí Slunečkovou[3][4] (* 29. prosince 1870 Dušníky). Jarolímkovi bydleli nejprve v Praze II - Novém Městě čp. 629, později se přestěhovali do koupeného domu v Praze VIII - Libni čp. 241. Narodily se jim tři děti[3]: synové František (* 4. září 1903 Praha VIII)[5] a Karel (* 6. dubna 1905 Praha VIII)[6] a dcera Marie (* 12. května 1908 Praha VIII).[7] Děti byly křtěny v zámecké kapli Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni.

František Jarolímek byl příslušníkem 28. pěšího pluku. Po ustavení samostatného Československa se účastnil v letech 1918 až 1919 bojů na Slovensku a bojů na Těšínsku. Kromě toho, že patřil k předním činovníkům libeňského Sokola, byl též členem Sdružení bratří sokolské Stráže svobody[8][9]. V roce 1920 vystoupil i s manželkou a dětmi z římskokatolické církve. Rodina přešla k Církvi československé,[2][10] jejíž pravoslavné křídlo se pak roku 1924 oddělilo a vytvořilo samostatnou pravoslavnou církevní organizaci.

V české pravoslavné církvi byl František Jarolímek členem sboru starších, jehož předsedou byl Jan Sonnevend. Pravidelně docházel na nedělní mše do chrámu sv. Cyrila a Metoděje.[9] V protektorátní době 2. ledna 1942 ovdověl. Provozoval hostinec ve svém domě v Praze VIII-Libni čp. 241, na dnešní (rok 2025) adrese Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň.[1] V přízemním bytě zde rovněž bydlel jeho syn František s manželkou Annou (1910–1989) a dcerkou Naděždou, kterou zde 4. března 1942 křtil kaplan Vladimír Petřek. V restauraci „U Jarolímků“ se každoročně pořádaly pravoslavné Vánoce a pravidelně se zde scházeli představitelé pravoslavné církve, mezi nimi Jan Sonnevend, Vladimír Petřek a Václav Čikl, kteří později ukryli parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.[9]

V době druhého stanného práva (bylo vyhlášeno po útoku na R. Heydricha a trvalo od 27. května 1942 do 3. července 1942) získával hostinský Jarolímek maso od libeňského řezníka Bohumila Vosmíka a pečivo od pekaře Josefa Kyncla (Kirchmayerova 135, dnes Zenklova, Praha-Libeň). Spolupracoval rovněž s náčelníkem libeňského Sokola Bohuslavem Strnadem.[9] Pořízené potraviny následně předával spojce - policejnímu agentovi (později vrchnímu kriminálnímu inspektoru české policie) Miloslavu Nečáskovi,[p. 1] který je v taškách dopravoval přímo do kanceláře pravoslavného chrámu v Resslově ulici. Potraviny sloužily po dobu tří týdnů k výživě sedmi parašutistů (Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc), kteří se skrývali v kryptě pravoslavného kostela v pražské Resslově ulici.[13]

Po zradě Karla Čurdy pak gestapo postupně rozkrývalo síť podporovatelů a pomocníků parašutistů. Řezník Vosmík byl i s rodinou popraven na Kobyliské střelnici 24. června 1942. Na stejném místě byli 4. září 1942 zastřeleni členové pravoslavné církve biskup Gorazd, farář Čikl a předseda rady starších Sonnevend, o den později Dr. Petřek. Strnadovi byli popraveni 24. října v KT Mauhausen. František Jarolímek, pekař Josef Kyncl i Miloslav Nečásek druhou světovou válku přežili, a to jen díky tomu, že je nikdo z příslušníků odboje při výsleších vyšetřovatelům gestapa neprozradil.[1]

František Jarolímek zemřel v roce 1957, pohřben je na Libeňském hřbitově.[14] V Primátorské ulici 40 (číslo popisné 241) hostinec „U Jarolímků“ dodnes (rok 2025) existuje.[15][16]

Galerie

  • Restaurace "U Jarolímků" v březnu 1939. Členové pravoslavné církve se sešli na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Čiklová, Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest
    Restaurace "U Jarolímků" v březnu 1939. Členové pravoslavné církve se sešli na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Čiklová, Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest
  • Restaurace U Jarolímků v roce 2021
    Restaurace U Jarolímků v roce 2021
  • Restaurace U Jarolímků v roce 2025
    Restaurace U Jarolímků v roce 2025
  • Restaurace U Jarolímků v roce 2025, vstup
    Restaurace U Jarolímků v roce 2025, vstup
  • Restaurace U Jarolímků v roce 2025, interiér
    Restaurace U Jarolímků v roce 2025, interiér
  • Dům (r. 2025), kde bývalo řeznictví Bohumila Vosmíka, Zenklova 291/113, Praha 8 - Libeň
    Dům (r. 2025), kde bývalo řeznictví Bohumila Vosmíka, Zenklova 291/113, Praha 8 - Libeň
  • Dům (r. 2025), kde provozoval pekařství Josef Kyncl, Zenklova 135, Praha-Libeň
    Dům (r. 2025), kde provozoval pekařství Josef Kyncl, Zenklova 135, Praha-Libeň
  • Miloslav Nečásek
    Miloslav Nečásek
  • Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
    Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
  • Krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje, dnes Národní památník hrdinů heydrichiády
    Krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje, dnes Národní památník hrdinů heydrichiády
  • Hrob Františka Jarolímka na libeňském hřbitově
    Hrob Františka Jarolímka na libeňském hřbitově
  • Detail nápisu na hrobě Františka Jarolímka na libeňském hřbitově
    Detail nápisu na hrobě Františka Jarolímka na libeňském hřbitově

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Miloslav Nečásek (* 30. listopadu 1910 Vysoké nad Jizerou – 10. května 1996 Praha) byl původně vyučený zámečník. Základní vojenskou službu absolvoval v Prešově. Přibližně od roku 1935 byl ve službách policie a jako mladý příslušník byl nasazen coby tajný agent do pohraničí. Po nastolení protektorátu byl převelen do Prahy. Osobní známost s vlastenci a členy Sokola v Libni pak vyústila v přepravu tašek s potravinami faráři do kostela v Resslově ulici. Po skončení druhé světové války pokračoval v práci u pražské kriminální policie. Spolu se svým kolegou Jaroslavem Zahrádkou byli členy mordparty vyšetřující vraždy. Za dobu devíti let se jim podařilo objasnit 112 vražd (neuspěli jen v osmi případech, kdy pachatele nevypátrali). Jako kriminalista (přezdívaný novináři „pražský Maigret“) a vyšetřovatel oplýval Nečásek značnou dávkou intuice. A byl to právě Nečásek, kdo vyšetřoval 10. března 1948 smrt ministra zahraničí Jana Masaryka a to až do té doby, než případ převzala Státní bezpečnost. K nejznámějším Nečáskovým případům patřila vražda 25leté účetní podniku Obnova Herty Černínové (tělo nalezeno 23. dubna 1951 zachyceno na jezu v Klecánkách), která inspirovala díl Kvadratura ženy ze seriálu 30 případů majora Zemana. Na přelomu let 1953/1954 byl elitní vyšetřovatel Nečásek propuštěn od policie bez udání důvodu do předčasného důchodu a začal pracovat ve skladu jako pomocný dělník. Vystudoval dvě střední školy a dva semestry nauky o materiálech na technice. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl rehabilitován a stal se plukovníkem policie ve výslužbě.[11][12]

Reference

  1. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc [online]. Praha: Laguna, 2003 [cit. 2025-02-27]. Svazek 2; strana 133. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Blůza Stráže svobody, 1946 [online]. VHÚ Praha [cit. 2025-02-28]. Mezi první vojáky nové československé republiky patřili příslušníci pluků Stráže svobody, kteří dobrovolně odjížděli hájit hranice na Slovensko.. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid: příběh československých vlastenců. Vydání druhé rozšířené. vyd. Praha: Centrum české historie, o.p.s 374 s. ISBN 978-80-88162-22-3. 
  10. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Miloslav Nečásek / Humor za každých okolností [online]. Vyšší policejní škola a střední policení škola Ministerstva vnitra v Praze [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ KUNCOVÁ, Monika. Jaká tajemství si odnesl do hrobu pražský Maigret? [online]. Právo / Novinky cz, 2021-05-30 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. vyd. 1. vyd. Praha: Academia Archiv hlavního města Prahy (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. 
  14. ↑ Správa pražských hřbitovů. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05. (anglicky) 
  15. ↑ Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2025-02-27]. GPS souřadnice: 50.1137275N, 14.4728778E. Dostupné online. 
  16. ↑ JAROLÍMKŮ, Restaurace a zahrada U. Restaurace a zahrada U Jarolímků - restaurace Praha 8 - rozvoz jídel po Praze. Restaurace a zahrada U Jarolímků [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj