František Arnošt Silva-Tarouca

František Arnošt ze Silva-Tarouca
Narození 18. července 1890
Čechy pod Kosířem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. prosince 1943 (ve věku 53 let)
Čechy pod Kosířem
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Hrobka Silva-Tarouců
Rodiče František Josef II. ze Silva-Taroucy (1858–1936) a Gabriela ze Schwarzenbergu (1856–1934)
Příbuzní Karel ze Silva-Tarouca, Egbert ze Silva-Tarouca, Bedřich Augustin ze Silva-Tarouca, Alois ze Silva-Taroucy a Vilém August ze Silva-Tarouca (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Arnošt hrabě ze Silva‑Taroucy (německy Franz Ernst Graf von Silva-Tarouca; 18. července 1890 Čechy pod Kosířem[1] – 7. prosince 1943 Čechy pod Kosířem[2]) byl moravský šlechtic z původně portugalského rodu Silva-Tarouca a poslední soukromý majitel velkostatku Čechy pod Košířem.

Původ

Narodil se jako páté dítě a čtvrtý syn Františka Josefa II. hraběte ze Silva-Taroucy (1858–1936) a jeho manželky Gabriely, rozené princezny ze Schwarzenbergu (1856–1934).[3] Byl pokřtěn jako František Serafinský Arnošt Maria Josef Vincenc Bedřich Jiří Hubert Alfons Ignác Antonín.[1] Měl šest sourozenců, ale dva z nich zemřeli mladí.

Jak bylo ve šlechtických rodinách zvykem, nejprve získal domácí vzdělání v Čechách pod Kosířem. Vyučovali ho nejen domácí učitelé, ale i rodiče. Zkoušky skládal na německém gymnázium v Olomouci.[4] Poté pokračoval v jezuitském kolegiu Neposkvrněného početí Panny Marie v Kalksburgu u Vídně.[4]

Po studiu si František Arnošt zvolil vojenskou kariéru a připojil se ke schwarzenberským hulánům v Haliči.[4][5] Tam se setkával se svým bratrem i s příslušníky šlechtických rodů Dobrzenský, Lobkowicz, Szalay, Rosenzweig nebo Lubomirski.[6] Každý rok byl povýšen. V roce 1911 byl jmenován strážmistrem, v roce 1912 praporčíkem a v roce 1913 poručíkem.[7] Byl vynikajícím jezdcem, účastnil se závodů a byl několikrát oceněn.[7] Po vypuknutí 1. světové války a mobilizaci ihned narukoval.[4] V Bukovině padl jeho mladší bratr Alois (1894–1917).

Zajímal se o Velkou Británii, kterou před vypuknutím Velké války dvakrát, v roce 1913 a 1914, navštívil.[8] Anglicky také mluvil.

František Arnošt byl svobodný a bezdětný.[9] Zemřel v roce 1943 na bronchopneumonii ve věku 53 let[2] a byl pochován v hrobce Silva-Taroucův v parku v Čechách pod Kosířem.[10] Smuteční obřad vedl páter Fratišek – Vincent (Franz – Vinzenz) Silva-Tarouca (1895–1980) z průhonické linie,[2] poslední mužský příslušník rodu.

Majetek

Sídlo rodu – zámek Čechy pod Kosířem
Rodinná hrobka v zámeckém parku

Nejvýznamnějším majetkem moravské linie Silva-Tarouců byl velkostatek Čechy pod Kosířem se zámkem. František Arnošt se stal jeho majitelem, přestože nebyl nejstarším synem.

Nejstarší bratr Karel (1883–1958), předpokládaný dědic majetku, se vzdal majorátu ve prospěch druhorozeného bratra Egberta v roce 1912 a vstoupil do jezuitského řádu, později působil ve Vatikánu a Římu.[11] Egbert (1887– 1971) po první světové válce postupně přebíral správu vekostatku, investoval a zaváděl modernizaci. To se mu však nepovedlo a přivedl rodinu na pokraj bankrotu.[12] Na velkostatek byla v roce 1923 uvalena vnucená správa. Sekvestory se stali Karel (1893–1972) a Richard Belcredi (1891–1956), z rodiny začal dohlížet na správu František Arnošt.[12] František Arnošt se na rozdíl od svých sourozenců přihlásil k české národnosti.[13] Také proto byla v roce 1942 na jeho majetek uvalena německá vnucená správa.

Po druhé světové válce v letech 1945–1949 byl velkostatek v soudním pozůstalostním řízení.[pozn. 1] V roce 1949 byl zámek a celý majetek rodu vyvlastněn československým státem.[13]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Bratr Egbert a jeho manželka Eleonore, rozená z Hoyos-Stichsensteinu (1894–1993) se po druhé světové válce odstěhovali na zámek Horn v Dolních Rakousech.[9] Moravská větev Silva-Tarouců vymřela po meči smrtí Egberta v roce 1971, protože jeho jediný syn Franz Maria Friedrich (1925–1945) padl na konci války.[3] Na konci války padl také další synovec Františka Arnošta Karl (1921–1945), syn Bedřicha (1888–1968).[3]

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených 1889–1907, rok 1890, Čechy pod Kosířem, číslo knihy 8816, fol. 13 [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Matrika zemřelých 1893–1949, rok 1943, Čechy pod Kosířem, číslo knihy 8828, fol. 242 [online]. Moravský zemský archiv v Brně [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Silva-Tarouca [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-08-18 [cit. 2025-06-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Životopisný náčrt, s. 154
  5. ↑ ŠREK, Robert. František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Vlastivědné muzeum v Olomouci. Roč. 2024, čís. 328, s. 24–71, zde 53. Dále jen František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti. 
  6. ↑ František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti, s. 54
  7. ↑ a b František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti, s. 55
  8. ↑ František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti, s. 57
  9. ↑ a b STEINER, Petr. Portugalský rod v habsburských službách. Tajemství české minulosti. Brno: Extra Publishing. Roč. 2025, čís. 105, s. 76–80, zde 80. ISSN 1804-2260. 
  10. ↑ Průvodce zámeckým parkem v Čechách pod Košířem [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠREK, Robert. František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Životopisný náčrt. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. vlastivědné muzeum v Olomouci. Roč. 2018, čís. 316, s. 150–161, zde 153. Dále jen František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Životopisný náčrt. 
  12. ↑ a b František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Životopisný náčrt, s. 156
  13. ↑ a b Historie zámku a jeho majitelé [online]. Zámek Čechy pod Kosířem [cit. 2025-06-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • STEINER, Petr. Portugalský rod v habsburských službách. Tajemství české minulosti. Brno: Extra Publishing. Roč. 2025, čís. 105, s. 76–80. ISSN 1804-2260. 
  • ŠREK, Robert. František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Léta zralosti. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Vlastivědné muzeum v Olomouci. Roč. 2024, čís. 328, s. 24–71. 
  • ŠREK, Robert. František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936). Životopisný náčrt. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. Vlastivědné muzeum v Olomouci. Roč. 2018, čís. 316, s. 150–161. 

Externí odkazy

Zdroj