František Maxera

František Maxera
Jiná jména Franz Maxera
Narození 3. prosince 1943
Jiřice u Moravských Budějovic Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 3. května 2025 (ve věku 81 let)
Alberndorf im Pulkautal RakouskoRakousko Rakousko
Vzdělání Gymnázium Znojmo
Střední uměleckoprůmyslová škola Brno
Povolání keramik
Rodiče František Maxera
Marie Maxerová, roz. Melkusová
Manžel(ka) Markéta Maxera, roz. Kotvová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Maxera (též Franz Maxera; 3. prosince 1943, Jiřice u Moravských Budějovic – 3. května 2025, Alberndorf im Pulkautal / Dolní Rakousko)[1] byl český, moravský a rakouský výtvarný keramik, disident a signatář Charty 77, žijící od roku 1978 v exilu v Rakousku.[2]

Život  

Narodil se v Jiřicích na Jižní Moravě v rodině drážního zřízence Františka Maxery (* 7. října 1910, Jiřice)[3] a Marie, roz. Melkusové (* 11. srpna 1921, Jaroměřice nad Rokytnou).[4] Během kolektivizace byla jeho širší rodina připravena o majetek, jeden ze strýců z otcovy strany byl popraven, druhý vězněn.[5] Maxera nejprve v roce 1961 maturoval na gymnáziu ve Znojmě, z kádrových důvodů nemohl pokračovat na vysoké škole, ale v roce 1964 absolvoval ještě Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. V letech 1964–1966 prodělal základní vojenskou službu na Šumavě a v Košicích.

Od 2. poloviny 60. let působil v keramické dílně Ústředí uměleckých řemesel Praha v Kunštátě, kde jako keramik realizoval řadu veřejných zakázek a věnoval se i volné tvorbě. V roce 1966 poprvé samostatně vystavoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně.

Od r. 1962 se na popud Milana Všetičky stal členem a pak i činovníkem výboru spolku Mladí přátelé výtvarného umění (MPVU) při Domu umění města Brna, iniciovaného teoretikem Igorem Zhořem. Zde spolupracoval a přátelil se např. s Petrem Haimannem, Dušanem Klimešem, Otou Máčelem, Zdeňkem Lindovským, Jiřím Valochem, aj.).[6][7] V roce 1969 se svými pracemi zúčastnil spolkem MPVU pořádané šestidenní přehlídky mladých umělců MAX v Domě umění města Brna.[8] Od konce 60. let se pohyboval v okruhu umělců kolem Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu v Praze. Zde např. uspořádal v hospodě U Šulců (přezdívané U Lojzy) tzv. Vernisáž piva, na níž kapela Plastic People of the Universe zahrála lidové písně z dob americké prohibice a byly několikrát naplněny pivem jeho keramické džbány a vypity.[9] Na začátku 70. let se účastnil některých konceptuálních akcí Jiřího Valocha a spolupracoval s ním a Ninou Dvořákovou na přípravě dvou kolektivních výstav KERAMAX.[10] V roce 1972 proběhla v Kunštátu performance pod názvem Zajíždění bílého pásu (s Janem Steklíkem).

Na počátku 70. let byl zatčen v souvislosti s letákovou akcí rodiny Šabatových, poté přesídlil do rodných Jiřic, kde provozoval vlastní dílnu. Pohyboval se v brněnských a pražských intelektuálních a uměleckých kruzích i v undergroundu, např. pomáhal s organizací koncertů skupiny Plastic People of the Universe na Moravě (Zbraslavec,...). Roku 1975 byl odsouzen za pobuřování a držen ve věznici v Plzni-Borech, jeho případ však vyvolal mezinárodní ohlas, takže byl tentýž rok prezidentem Gustávem Husákem amnestován. Jako jeden z prvních signatářů Charty 77 se stal terčem policejní a úřední šikany. V roce 1978 byl v rámci akce StB Asanace vyhnán do Rakouska, kde začal v obci Alberndorf im Pulkautal poblíž hranic s ČR provozovat keramickou dílnu a natrvalo se usadil s manželkou Markétou, roz. Kotvovou (* 1972) a dcerou Agathou, která studuje umění ve Vídni.

Maxerovy práce jsou součástí stálé expozice Moravské galerie v Brně Art is here: Nové umění. Této instituci rovněž věnoval svůj dobový archiv a měl zde ještě krátce před smrtí 12. března 2025 přednášku.[11]

Zemřel v Alberndorfu 3. května 2025 po dlouhotrvající nemoci.[1]

Výstavy

Autorské výstavy (výběr)

Kolektivní výstavy (výběr)

  • 1970 PERSPEKTIVA 1, Galerie mladých, Brno
  • 1971 Keramax, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1971 Keramax, Okresní vlastivědné muzeum, Blansko
  • 2021 Mladí přátelé výtvarného umění (1960-1995), Dům pánů z Kunštátu, Brno

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Vertriebener und Letzter seiner Künstler-Ära: Franz Maxera ist tot [online]. Hollabrun: NÖN.at, 2025-05-06 [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ Příběh uprchlíka: Čeští pohraničníci mi urvali i poznávací značky [online]. iDnes.cz, 2015-11-20 [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu. Matriky – ACTA PUBLICA [online]. www.mza.cz [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku rodičů. Matriky – ACTA PUBLICA [online]. www.mza.cz [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ František Maxera na stránkách Paměti národa [online]. Paměťnároda.cz [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Mladí přátelé výtvarného umění. Brno: Spolek přátel DUmB, DUmB, 2020. ISBN 978-80-907834-4-7. S. 46, 50, 107, 109,110, 136, 142, 171, 172, 173, 202, 205, 243, 246. 
  7. ↑ Mladí přátelé výtvarného umění (1960-1995) [online]. Dům umění města Brna [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ MAX – výstava mladých [online]. Brno: Archiv Domu umění města Brna [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ JIROUS, Ivan. Zpráva o činnosti Křižovnické školy [online]. Steklik.cz [cit. 2025-05-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Keramax – výstava keramiky [online]. Dům umění města Brna [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ František Maxera a neznámá historie akčního umění na Moravě [online]. Brno: [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. 

Literatura

  • MAXERA, František. Noci protažené a jitra nedospaná [báseň]. In: Nějakej vodnatelnej papírovej člověk: Jiřímu Němcovi k jeho pětačtyřicátým narozeninám a Martinu Jirousovi k jeho návratu z Mírova [samizdat]. [Praha], 1977. S. 96.
  • Mladí přátelé výtvarného umění. Brno: Spolek přátel DUmB, DUmB, 2020. S. 46, 50, 107, 109,110, 136, 142, 171, 172, 173, 202, 205, 243, 246. ISBN 978-80-907834-4-7.

Související články

Externí odkazy

Zdroj