František Hovorka

František Ladislav Hovorka
Základní informace
Narození 12. srpna 1881
Malotice, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. ledna 1929 (ve věku 47 let)
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, sbormistr, varhaník a učitel
Nástroje varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ladislav Hovorka, křtěný František Josef, také Ferenc, (12. srpna 1881, Malotice[1] – 19. ledna 1929, Rokycany) byl český varhaník, sbormistr, hudební skladatel a pedagog.

Život

Po absolvování obecné školy studoval na gymnáziu v Praze a soukromě hudbu u Zdeňka Fibicha. Vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera). Působil jako varhaník v Karlíně a na Smíchově a jako ředitel kůru a sbormistr v Radnicích. V roce 1908 složil státní zkoušky ze zpěvu a hudby a odešel do Rokycan, kde prožil prakticky celý život. Nejprve působil jako varhaník a ředitel kůru v děkanském chrámu Panny Marie Sněžné. Současně byl sbormistrem rokycanských pěveckých spolků Záboj a Pěvecké sdružení.

V době první světové války musel narukovat do armády a stal se kapelníkem a varhaníkem u 88. pěšího pluku v Szolnoku. I za války se věnoval koncertní činnosti. Pořádal varhanní koncerty, na kterých uváděl díla světové klasické varhanní hudby.

Po skončení války se vrátil do Rokycan, založil zde vlastní hudební školu a učil zpěv na místních středních školách. Řídil pěvecký sbor Ozvěny a místní Orchestrálního sdružení. S těmito tělesy nastudoval i velká oratorní díla (Antonín Dvořák, Joseph Haydn, Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Robert Führer). Stále veřejně vystupoval i jako varhaník a klavírista.

Dílo

Chrámové skladby

Chrámové skladby tvoří těžiště tvorby. Napsal na tři sta skladeb pro církevní potřeby.

  • Missa solemnis (1902–03)
  • Missa jubilaei solemnis (1928–29)
  • další 3 latinské mše
  • 3 české mše
  • 2 requiem
  • mnoho drobnějších skladeb (pange lingua, moteta, ofertoria a chrámové vložky).

Orchestrální skladby

  • Dva české tance (1901–02)
  • Ouvertura E-dur (1903)
  • Suita (1906)
  • Symfonietta (1917)
  • Rokoková suita (1920)
  • Mnoho dalších skladeb pro komorní, ale i dechový orchestr.

Sbory

Zkomponoval řadu sborů. Vynikají zejména mužské smuteční sbory a velké sbory smíšené:

  • Žnecká (1905)
  • Večerní zvony (1926)
  • Velkopáteční kantáta (1908)
  • Modlitba za vlast (1928)

Ostatní díla

Složil i mnoho skladeb pro komorní obsazení. Nejčastěji pro klavír, housle či varhany. Smyčcový kvartet zůstal nedokončen.

Z větších kompozic stojí za pozornost melodramy (např. Polednice na slova Karla Jaromíra Erbena) a písňové cykly především na slova Vítězslava Hálka a Fráni Šrámka.

Psal i příležitostnou hudbu k sokolským a hasičským cvičením a úpravy lidových písní pro školy a sbory, které řídil.

Nezanedbatelná je i jeho publicistická činnost. Přispíval do řady hudebních časopisů. Vydal rozbor Haydnova oratoria Sedm slov Vykupitelových na kříži a v rukopise zůstala Metodika sborového zpěvu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Malotice

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937

Externí odkazy

Zdroj