Formule 1 v roce 1970

21. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1970)
Mistr světa Jochen Rindt
Obecné informace
Počet závodů	13
Počet pilotů	43
Počet týmů	21
Pohár jezdců
První	Jochen Rindt (Lotus–Ford)
Druhý	Jacky Ickx (Ferrari)
Třetí	Clay Regazzoni (Ferrari)
Pohár konstruktérů
První	Lotus–Ford
Druhý	Ferrari
Třetí	March–Ford
Formule 1
◄ 1969 1971 ►

Sezóna Formule 1 1970 byla 21. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 13. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 7. březnem a 25. říjnem.

Jochen Rindt, závodící za tým Lotus, vyhrál svůj první šampionát jezdců, ačkoli zemřel čtyři závody před koncem sezóny.^[1] Získal tolik mistrovských bodů, že se žádnému jinému jezdci nepodařilo jeho celkový počet překonat. Je to dosud jediná sezóna, ve které byl šampionát jezdců udělen posmrtně. Jacky Ickx, závodící za Ferrari, dokončil sezónu s pětibodovou ztrátou. Pohár konstruktérů vyhrál Team Lotus se sedmi body před Ferrari.^[2]

Bruce McLaren, zakladatel a majitel slavného týmu McLaren, zemřel 2. června při testování svého vozu McLaren M8D Can-Am na okruhu v Goodwoodu. Piers Courage, jezdec týmu Frank Williams Racing Cars, byl zabit během Grand Prix Nizozemska dne 21. června.

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdci	Závody
Tyrrell Racing Organisation	Tyrrell-Ford	001	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	Jackie Stewart	11–13
	March-Ford	701				1–10
					Johnny Servoz-Gavin	1–3
					François Cevert	5–13
Équipe Matra Elf	Matra	MS120	Matra MS12 3,0 V12	G	Jean-Pierre Beltoise	Vše
					Henri Pescarolo	Vše
Bruce McLaren Motor Racing	McLaren-Ford	M14A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Bruce McLaren	1–3
					Denny Hulme	1–3, 6–13
					Peter Gethin	5, 8–13
					Dan Gurney	5–7
	McLaren-Alfa Romeo	M7D M14D	Alfa Romeo T33 3,0 V8		Andrea de Adamich	2–3, 5–12
					Nanni Galli	10
Team Surtees	McLaren-Ford	M7C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	John Surtees	1–3, 5
	Surtees-Ford	TS7				7–13
					Derek Bell	12
STP Corporation	March-Ford	701	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Mario Andretti	1–2, 7–9
Gold Leaf Team Lotus Garvey Team Lotus World Wide Racing	Lotus-Ford	49C 72B 72C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Jochen Rindt	1–10
					John Miles	1–10
					Alex Soler-Roig	2, 4, 6
					Emerson Fittipaldi	7–10, 12–13
					Reine Wisell	12–13
Rob Walker Racing Team Brooke Bond Oxo Racing with Rob Walker	Lotus-Ford	49C 72C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Graham Hill	1–8, 10–13
Motor Racing Developments Auto Motor und Sport	Brabham-Ford	BT33	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Jack Brabham	Vše
					Rolf Stommelen	Vše
March Engineering	March-Ford	701	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Chris Amon	Vše
					Jo Siffert	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B	Ferrari 001 3,0 F12	F	Jacky Ickx	Vše
					Ignazio Giunti	4, 6, 9–10
					Clay Regazzoni	5, 7–13
Owen Racing Organisation Yardley Team BRM	BRM	P153 P139	BRM P142 3,0 V12	D	Jackie Oliver	Vše
					Pedro Rodríguez	Vše
					George Eaton	1–3, 5–7, 9–12
					Peter Westbury	12
Frank Williams Racing Cars	De Tomaso-Ford	505/38	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	Piers Courage	1–5
					Brian Redman	7–8
					Tim Schenken	9–12
Team Gunston	Lotus-Ford	49	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	John Love	1
	Brabham-Ford	BT26A		G	Peter de Klerk	1
Scuderia Scribante	Lotus-Ford	49C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Dave Charlton	1
Antique Automobiles Racing Team Colin Crabbe Racing	March-Ford	701	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Ronnie Peterson	3–8, 10–12
Tom Wheatcroft Racing	Brabham-Ford	BT26A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Derek Bell	4
Silvio Moser Racing Team	Bellasi-Ford	F1 70	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Silvio Moser	5–6, 8–10
Pete Lovely Volkswagen Inc.	Lotus-Ford	49B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Pete Lovely	5–7, 12
Hubert Hahne	March-Ford	701	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Hubert Hahne	8
Ecurie Bonnier	McLaren-Ford	M7C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Jo Bonnier	10, 12
Gus Hutchison	Brabham-Ford	BT26A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Gus Hutchison	12

• Matra se rozešla s Kenem Tyrrellem a vstoupila do sezóny pod francouzskou licencí. Vůz MS120 byl poháněn vlastním dvanáctiválcovým motorem Matra. Tým Tyrrell přihlásil dva vozy March 701 s motory od Cosworth, než později v roce představil vůz Tyrrell 001, což bylo první šasi navržené týmem Tyrrell. Úřadující šampion Jackie Stewart a jeho týmový kolega z roku 1969 Johnny Servoz-Gavin se oba přestěhovali do Tyrrellu, zatímco jejich třetí týmový kolega Jean-Pierre Beltoise zůstal u Matry. Připojil se k němu Henri Pescarolo na jeho první plný závodní úvazek.
• Šampion ze sezóny 1968 Graham Hill byl přesunut z týmu Lotus jeho šéfem Colinem Chapmanem do týmu Rob Walker Racing Team. Walkerův jezdec ze sezóny 1969 Jo Siffert našel nový domov v týmu March. Tam se k němu připojil Chris Amon, který opustil tým Ferrari v polovině předchozí sezóny, jelikož byl zklamaný výkonem jejich motoru.
• Jacky Ickx, který skončil druhý v sezóně 1969, se vrátil do Ferrari poté, co strávil jeden rok v Brabhamu. Přechod Ferrari z V12 na motor F12 dal Belgičanovi naději na nový úspěch. Jeho místo v Brabhamu zaujal debutant Rolf Stommelen. Bývalý pilot Ferrari Pedro Rodríguez podepsal smlouvu s BRM.
• Šampion ze sezóny 1964 John Surtees závodil pro tým BRM v roce 1969. Ten na konci sezóny opustil a předtím než založil vlastní tým, tak řídil vůz McLaren M7C, než v polovině roku debutoval se svým vlastním šasi Surtees TS7.
• Andrea de Adamich, který byl sportovním jezdec Alfy Romeo, podepsal smlouvu s McLarenem, aby řídil třetí vůz poháněný Alfou Romeo V8.
• Frank Williams provozoval privatizovaný Brabham BT26C v roce 1969, ale spolupracoval s italským výrobcem automobilů De Tomaso. Výsledkem byl vůz De Tomaso 505/38, který nebyl konkurenceschopný a nikdy se nedokázal klasifikovat v mistrovském závodě.

• Jezdec týmu Tyrrell Johnny Servoz-Gavin odešel z Formule 1 tři závody do konce sezóny 1970.^[3][4] Jeho místo zaujal François Cevert.
• Po smrti Bruce McLarena podepsal nový vedoucí týmu Teddy Mayer amerického jezdce Petera Gethina. Tři závody za tým McLaren odjel i veterán Dan Gurney.
• Ferrari rozšířilo své působení z jednoho na tři vozy, podporovalo svého úspěšného sportovního jezdce Ignazia Giuntiho a najalo Claye Regazzoniho. Švýcar také pokračoval v šampionátu Formule 2, který vyhrál.
• Piers Courage byl zabit při Grand Prix Nizozemska. Frank Williams najal Briana Redmana a poté Tima Schenkena.
• John Miles skončil se sportem po nehodě Jochena Rindta. Kvůli tomu zůstal majitel týmu Lotus Colin Chapman bez jezdců. Najal Emersona Fittipaldiho, v té době nadějného jezdce Formule 2, a Reine Wisella, dalšího debutanta, ale s bohatými zkušenostmi.^[5]

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	7. březen
2	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	19. duben
3	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	10. květen
4	Grand Prix Belgie	Circuit de Spa-Francorchamps, Stavelot	7. červen
5	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	21. červen
6	Grand Prix Francie	Charade Circuit, Clermont-Ferrand	5. červenec
7	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, West Kingsdown	18. červenec
8	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim[pozn. 1]	2. srpen
9	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	16. září
10	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	6. září
11	Grand Prix Kanady	Circuit Mont-Tremblant, Mont-Tremblant	20. září
12	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	4. říjen
13	Grand Prix Mexika	Magdalena Mixhuca, Mexico City	25. října

• Grand Prix Belgie se vrátila po zásadních bezpečnostních změnách na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Jezdci bojkotovali závod v sezóně 1969 kvůli extrémnímu nebezpečí.
• Po jednorázové Grand Prix Rakouska v roce 1964 se akce vrátila do kalendáře a konala se na nově postaveném Österreichringu.
• Grand Prix Španělska se přesunula z Montjuïc do Jarama v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone do Brands Hatch a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mosport Park do Circuit Mont-Tremblant.
• Grand Prix Německa se původně měla jet na Nürburgringu, ale jezdci odmítli na tomto okruhu závodit, pokud na něm nebudou provedeny zásadní bezpečnostní změny. Představitelé trati Nürburgring reagovali na seznam změn požadovaných jezdci negativně. Nakonec Hockenheimring hostil závod v sezóně 1970 v plánované datum původního okruhu.

• Kolem palivových nádrží byl zaveden „bezpečnostní měchýř“, aby se snížilo riziko požáru.^[6][7]
• Maximální zdvihový objem pro stlačené motory, například turbomotory, byl snížen z 1500 cm³ na 500 cm³. Maximální zdvihový objem pro atmosféricky plněné motory zůstal na 3000 cm³.^[6][8]
• Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 500 kg na 530 kg.^[6][8]

• O startovním pořadí závodu obvykle rozhodoval nejrychlejší čas jezdců během kteréhokoli z tréninků. V některých případech však místo na startovním roštu mělo zaručeno pouze deset „vyvolených“ jezdců v pořadí podle jejich nejlepšího času. Zbývající jezdci si museli zasloužit svou účast ve třicetiminutové kvalifikaci: nejrychlejším jezdcům v této části bylo umožněno odstartovat do závodu a byli umístěni na rošt v pořadí podle jejich původního nejlepšího tréninkového času. To vedlo k tomu, že se jezdci nekvalifikovali do závodu, přestože byli v tréninku rychlejší než ostatní, kteří se kvalifikovali.^[9][10][11] Tento systém byl zaveden krátce před druhým závodem sezóny, což vedlo k protestům mezi týmy a jezdci.^[12]

Aby mohli jezdci závodit, museli v tréninku odjet alespoň pět kol.^{[13][pozn. 2]}

FIA zveřejnila některé úvahy o designu okruhů a oznámila, že všechny okruhy budou muset projít kontrolou:^[6][7]

• Výběhové zóny musely být široké alespoň 3 m.
• Dvojité mantinely byly nyní standardem. Používání slaměných balíků bylo zakázáno.
• Diváci se museli pohybovat alespoň 3 m za oplocením.
• Boxová ulička měla být oddělena od trati bariérou.
• Dále byly stanoveny předpisy o šířce trati, povrchu trati a maximální změně sklonu.

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Pneumatiky	Výsledky
1	Grand Prix Jihoafrické republiky	Jackie Stewart	Jack Brabham	Jack Brabham	Brabham-Ford	G	Výsledky
2	Grand Prix Španělska	Jack Brabham	Jack Brabham	Jackie Stewart	March-Ford	D	Výsledky
3	Grand Prix Monaka	Jackie Stewart	Jochen Rindt	Jochen Rindt	Lotus-Ford	F	Výsledky
4	Grand Prix Belgie	Jackie Stewart	Chris Amon	Pedro Rodríguez	BRM	D	Výsledky
5	Grand Prix Nizozemska	Jochen Rindt	Jacky Ickx	Jochen Rindt	Lotus-Ford	F	Výsledky
6	Grand Prix Francie	Jacky Ickx	Jack Brabham	Jochen Rindt	Lotus-Ford	F	Výsledky
7	Grand Prix Velké Británie	Jochen Rindt	Jack Brabham	Jochen Rindt	Lotus-Ford	F	Výsledky
8	Grand Prix Německa	Jacky Ickx	Jacky Ickx	Jochen Rindt	Lotus-Ford	F	Výsledky
9	Grand Prix Rakouska	Jochen Rindt	Jacky Ickx Clay Regazzoni	Jacky Ickx	Ferrari	F	Výsledky
10	Grand Prix Itálie	Jacky Ickx	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Ferrari	F	Výsledky
11	Grand Prix Kanady	Jackie Stewart	Clay Regazzoni	Jacky Ickx	Ferrari	F	Výsledky
12	Grand Prix USA	Jacky Ickx	Jacky Ickx	Emerson Fittipaldi	Lotus-Ford	F	Výsledky
13	Grand Prix Mexika	Clay Regazzoni	Jacky Ickx	Jacky Ickx	Ferrari	F	Výsledky

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a pět nejlepších výsledků z kol 8-13.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Poř. Jezdec RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX Body[pozn. 3] 1 Jochen Rindt† 13 Ret 1 Ret 1 1 1 1 Ret DNS† 45 2 Jacky Ickx Ret Ret Ret 8 3 Ret Ret 2 1 Ret 1 4 1 40 3 Clay Regazzoni 4 4 Ret 2 1 2 13 2 33 4 Denny Hulme 2 Ret 4 4 3 3 Ret 4 Ret 7 3 27 5 Jackie Stewart 3 1 Ret Ret 2 9 Ret Ret Ret 2 Ret Ret Ret 25 6 Jack Brabham 1 Ret 2 Ret 11 3 2 Ret 13 Ret Ret 10 Ret 25 7 Pedro Rodríguez 9 Ret 6 1 10 Ret Ret Ret 4 Ret 4 2 6 23 8 Chris Amon Ret Ret Ret 2 Ret 2 5 Ret 8 7 3 5 4 23 9 Jean-Pierre Beltoise 4 Ret Ret 3 5 13 Ret Ret 6 3 8 Ret 5 16 10 Emerson Fittipaldi 8 4 15 DNS 1 Ret 12 11 Rolf Stommelen Ret Ret DNQ 5 DNQ 7 DNS 5 3 5 Ret 12 Ret 10 12 Henri Pescarolo 7 Ret 3 6 8 5 Ret 6 14 Ret 7 8 9 8 13 Graham Hill 6 4 5 Ret NC 10 6 Ret DNS NC Ret Ret 7 14 Bruce McLaren Ret 2 Ret 6 15 Reine Wisell 3 NC 4 16 Mario Andretti Ret 3 Ret Ret Ret 4 17 Ignazio Giunti 4 14 7 Ret 3 18 John Surtees Ret Ret Ret 6 Ret 9 Ret Ret 5 Ret 8 3 19 John Miles 5 DNQ DNQ Ret 7 8 Ret Ret Ret DNS 2 20 Jackie Oliver Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret NC Ret 7 2 21 Johnny Servoz-Gavin Ret 5 DNQ 2 22 François Cevert Ret 11 7 7 Ret 6 9 Ret Ret 1 23 Peter Gethin Ret Ret 10 NC 6 14 Ret 1 24 Dan Gurney Ret 6 Ret 1 25 Derek Bell Ret 6 1 — Jo Siffert 10 DNQ 8 7 Ret Ret Ret 8 9 Ret Ret 9 Ret 0 — Ronnie Peterson 7 NC 9 Ret 9 Ret Ret NC 11 0 — Andrea de Adamich DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0 — John Love 8 0 — George Eaton Ret DNQ DNQ Ret 12 Ret 11 Ret 10 Ret 0 — Peter de Klerk 11 0 — Dave Charlton 12 0 — Piers Courage‡ Ret DNS NC Ret Ret‡ 0 — Tim Schenken Ret Ret NC Ret 0 — Pete Lovely DNQ DNQ NC DNQ 0 — Silvio Moser DNQ DNQ DNQ Ret DNQ 0 — Jo Bonnier DNQ Ret 0 — Gus Hutchison Ret 0 — Alex Soler-Roig DNQ DNS DNQ 0 — Brian Redman DNS DNQ 0 — Hubert Hahne DNQ 0 — Nanni Galli DNQ 0 — Peter Westbury DNQ 0 Poř. Jezdec RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

^† Jochen Rindt utrpěl smrtelnou nehodu v tréninku před Grand Prix Itálie.

^‡ Piers Courage utrpěl smrtelnou nehodu během Grand Prix Nizozemska.

Poř. Konstruktér RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX Body[pozn. 4] 1 Lotus-Ford 5 4 1 Ret 1 1 1 1 15 DNS NC 1 NC 59 2 Ferrari Ret Ret Ret 4 3 14 4 2 1 1 1 (4) 1 52 (55) 3 March-Ford 3 1 7 2 2 2 5 7 8 2 3 5 4 48 4 Brabham-Ford 1 Ret 2 5 11 3 2 5 3 5 Ret 10 Ret 35 5 McLaren-Ford 2 2 4 6 4 3 3 10 4 6 7 3 35 6 BRM 9 Ret 6 1 10 12 Ret Ret 4 Ret 4 2 6 23 7 Matra 4 Ret 3 3 5 5 Ret 6 6 3 7 8 5 23 8 Surtees-Ford Ret 9 Ret Ret 5 6 8 3 — McLaren-Alfa Romeo DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0 — De Tomaso-Ford Ret DNS NC Ret Ret DNS DNQ Ret Ret NC Ret 0 — Tyrrell-Ford DNS Ret Ret Ret 0 — Bellasi-Ford DNQ DNQ DNQ Ret DNQ 0 Poř. Konstruktér RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

• Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Další závody Formule 1 pořádané v roce 1970, které se nepočítávaly do mistrovství světa. International Trophy a Gold Cup se konaly souběžně s vozy Formule 5000.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
V Race of Champions	Brands Hatch	22. březen	Jackie Stewart	March-Cosworth
XXII BRDC International Trophy	Silverstone	26. duben	Chris Amon	March-Cosworth
XVII International Gold Cup	Oulton Park	22. srpen	John Surtees	Surtees-Cosworth

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1970 Formula One season na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1970 na Wikimedia Commons

Zdroj