Fluorid zlatitý

Fluorid zlatitý
Obecné
Systematický název Fluorid zlatitý
Anglický název Gold(III) fluoride
Německý název Gold(III)-fluorid
Sumární vzorec AuF3
Vzhled oranžovožluté krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 14720-21-9
PubChem 5460532
SMILES F[Au](F)F
InChI InChI=1S/Au.3FH/h;3*1H/q+3;;;/p-3
Key: NIXONLGLPJQPCW-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost 253,96 g/mol
Teplota tání sublimuje nad 300 °C
Hustota 6,75 g/cm3
Rozpustnost ve vodě reaguje s vodou
Měrná magnetická susceptibilita +74·10−6 cm3/mol
Struktura
Krystalová struktura hexagonální
Hrana krystalové mřížky a = 515,08 pm, c = 1626,369 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -363,3 kJ·mol−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid zlatitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem AuF3.

Příprava

Fluorid zlatitý lze připravit fluorací zlata přebytkem fluoru:[1]

2 Au + 3 F2 → 2 AuF3

Fluorid zlatitý vzniká také reakcí zlata s fluoridem bromitým.[1]

Lze jej také připravit pyrolýzou fluoridu zlatičného za teploty 200 °C.[2]

Struktura

Krystalová struktura fluoridu zlatitého se skládá ze spirál čtvercově rovinných jednotek AuF4,[3] které jsou spojeny se dvěma dalšími jednotkami. Krystalická struktura je typu fluoridu stříbřitého (hexagonální soustava, prostorová grupa P6122 (Číslo 178)).[2]

elementární buňka AuF3 šroubovice (AuF3)n deformovaná oktaedrická koordinace zlata šesti atomy fluoru pohled shora na šroubovici (AuF3)n boční pohled na šroubovici (AuF3)n

Vlastnosti

Fluorid zlatitý je diamagnetická oranžovožlutá pevná látka,[4] která se rozkládá při 500 °C. S fluoridovými ionty tvoří fluorid zlatitý ionty [AuF4]− a [Au2F7]−. Iont [AuF4]− se vyskytuje v Au3F8.[5]

Využití

Fluorid zlatitý lze využít k výrobě azidů zlata.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gold(III) fluoride na anglické Wikipedii a Gold(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b TORNIEPORTH‐OETTING, Inis C.; KLAPÖTKE, Thomas M. Laboratory Scale Direct Synthesis of Pure AuF 3. Chemische Berichte. 1995-09, roč. 128, čís. 9, s. 957–958. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0009-2940. DOI 10.1002/cber.19951280918. (anglicky) 
  2. ↑ a b RIEDEL, Erwin; JANIAK, Christoph. Anorganische Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 980 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-022567-9. S. 759. (německy) 
  3. ↑ EINSTEIN, F. W. B.; RAO, P. R.; TROTTER, James. The crystal structure of gold trifluoride. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1967, s. 478. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19670000478. (anglicky) 
  4. ↑ PERRY, Dale L. Handbook of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 584 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4398-1462-8. S. 191. (anglicky) 
  5. ↑ SCHMIDT, R.; MÜLLER, B. G. Einkristalluntersuchungen an Au[AuF4]2 und CeF4, zwei unerwarteten Nebenprodukten. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1999-04, roč. 625, čís. 4, s. 605–608. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/(SICI)1521-3749(199904)625:4<605::AID-ZAAC605>3.0.CO;2-6. (německy) 
  6. ↑ ROESKY, Herbert W. Efficient Preparations of Fluorine Compounds. [s.l.]: Wiley 485 s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-40942-8. S. 96. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj