Fluorid iridičitý

Fluorid iridičitý
Obecné
Systematický název Fluorid iridičitý
Anglický název Iridium tetrafluoride
Německý název Iridium(IV)-fluorid
Sumární vzorec IrF4
Vzhled tmavě hnědá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 37501-24-9
PubChem 165365635
SMILES F[Ir](F)(F)F
InChI InChI=1S/4FH.Ir/h4*1H;/q;;;;+4/p-4
Key: WOJCGZMITDEZTA-UHFFFAOYSA-J
Vlastnosti
Molární hmotnost 268,2109 g/mol
Teplota tání 106 °C
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid iridičitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem IrF4. První zprávy o fluoridu iridičitém před rokem 1965 jsou sporné a zdá se, že spíše popisují fluorid iridičný.[1]

Příprava

Fluorid iridičitý lze připravit reakcí fluoridu iridiového se sírou, kovy, iridiovou černí nebo jinými halogeny.[1][2] Nebo také redukcí vodíkem ve vodné kyselině fluorovodíkové.[3]

Vlastnosti

Fluorid iridičitý je červená až hnědá pevná látka.[1][4] Na vlhkém vzduchu se rozkládá, bobtná a zbarvuje se do červena. Ve vodě se okamžitě hydrolyzuje za uvolňování tepla a vzniku dihydrátu oxidu iridičitého a fluorovodíku. Při zahřátí jej redukční činidla redukují na nižší fluoridy.[2] Fluorid iridičitý krystalizuje v kosočtverečné soustavě s prostorovou grupou Fdd2 (Číslo 43).[5] Fluorid iridičitý je paramagnetický.[6]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Iridium tetrafluoride na anglické Wikipedii a Iridium(IV)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 1383. 
  2. ↑ a b KANDINER, H. J. Iridium. [s.l.]: Springer-Verlag 221 s. Dostupné online. ISBN 978-3-662-12128-3. S. 52. (německy) 
  3. ↑ PAINE, Robert T.; ASPREY, Larned B. Reductive syntheses of transition metal fluoride compounds. Synthesis of rhenium, osmium, and iridium pentafluorides and tetrafluorides. Inorganic Chemistry. 1975-05-01, roč. 14, čís. 5, s. 1111–1113. Dostupné online [cit. 2023-12-09]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50147a030. (anglicky) 
  4. ↑ MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 3181. (anglicky) 
  5. ↑ WELLS, Alexander Frank. Structural Inorganic Chemistry. [s.l.]: Clarendon Press 1430 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-855370-0. (anglicky) 
  6. ↑ RAO, P.R.; TRESSAUD, Alain; BARTLETT, Neil. The tetrafluorides of iridium, rhodium and palladium. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1976-01, roč. 28, s. 23–28. Dostupné online [cit. 2023-12-09]. DOI 10.1016/0022-1902(76)80588-X. (anglicky) 

Zdroj