Fluorid berkelitý

Fluorid berkelitý
Obecné
Systematický název Fluorid berkelitý
Anglický název berkelium trifluoride
Německý název Berkeliumtrifluorid
Sumární vzorec BkF3
Vzhled žlutozelená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 20716-88-5
PubChem 177105
SMILES [Bk+3].[F-].[F-].[F-]
InChI InChI=1S/Bk.3FH/h;3*1H/q+3;;;/p-3
Key: DAFXIOTWBMWEKP-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost 304,07 g/mol
Hustota 9,70 g/cm3
Struktura
Krystalová struktura orthorombická
Hrana krystalové mřížky a = 670 pm

b = 709 pm

c = 441 pm
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid berkelitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BkF3.[1][2][3]

Příprava

Fluorid berkelitý lze připravit úpravou oxidu berkelitého s plynnou směsí vodíku a fluorovodíku při 600 °C.[4]

Vlastnosti

Fluorid berkelitý je žlutozelená pevná radioaktivní sloučenina se dvěma strukturami.[5] Při nízkých teplotách je struktura orthorombická (struktura fluoridu yttritého) s hranami krystalové mřížky a = 670 pm, b = 709 pm a c = 441 pm a s hustotou 9,70 g/cm3, zatímco při vyšších teplotách je struktura trigonální (struktura fluoridu lanthanitého) s hranami krystalové mřížky a = 697 pm a c = 714 pm a s hustotou 10,15 g/cm3. Teplota přechodu mezi jednotlivými strukturami je mezi 350 a 600 °C.[1][6][7][8]

Využití

První vzorky kovového berkelia byly připraveny v roce 1969 redukcí fluoridu berkelitého při 1000 °C lithiem v aparatuře z tantalu:[8]

BkF3 + 3Li → Bk + 3LiF

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Berkelium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Berkelium(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b PETERSON, J.R.; CUNNINGHAM, B.B. Crystal structures and lattice parameters of the compounds of berkelium—IV berkelium trifluoride. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1968-08, roč. 30, čís. 7, s. 1775–1784. Dostupné online [cit. 2023-09-29]. DOI 10.1016/0022-1902(68)80353-7. (anglicky) 
  2. ↑ EDELSTEIN, Norman M. Actinides in Perspective: Proceedings of the Actinides—1981 Conference, Pacific Grove, California, USA, 10-15 September 1981. [s.l.]: Elsevier 621 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-9051-8. (anglicky) 
  3. ↑ WebElements Periodic Table » Berkelium » berkelium trifluoride. www.webelements.com [online]. [cit. 2023-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-25. 
  4. ↑ Analytical Chemistry of transplutonium elements. Příprava vydání B. F. Myasoedov, Boris F. Mjasoedov. New York: Wiley [u.a.] 404 s. (Analytical Chemistry of the elements). ISBN 978-0-470-62715-0, ISBN 978-0-7065-1375-2. 
  5. ↑ AHRLAND, S.; BAGNALL, K. W.; BROWN, D. The Chemistry of the Actinides: Comprehensive Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier 661 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5934-8. (anglicky) 
  6. ↑ ENSOR, D.D.; PETERSON, J.R.; HAIRE, R.G. Absorption spectrophotometric study of berkelium(III) and (IV) fluorides in the solid state. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1981-01, roč. 43, čís. 5, s. 1001–1003. Dostupné online [cit. 2023-09-29]. DOI 10.1016/0022-1902(81)80164-9. (anglicky) 
  7. ↑ PETERSON, Joseph Richard. THE SOLUTION ABSORPTION SPECTRUM OF Bk3+ AND THE CRYSTALLOGRAPHY OF BERKELIUM DIOXIDE, SESQUIOXIDE, TRICHLORIDE, OXYCHLORIDE, AND TRIFLUORIDE. escholarship.org. 1967-10-01. Dostupné online [cit. 2023-09-29]. (anglicky) 
  8. ↑ a b PETERSON, J. R.; FAHEY, J. A.; BAYBARZ, R. D. The crystal structures and lattice parameters of berkelium metal. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1971-10-01, roč. 33, čís. 10, s. 3345–3351. Dostupné online [cit. 2023-09-29]. ISSN 0022-1902. DOI 10.1016/0022-1902(71)80656-5. 

Zdroj