Ferdinand Voith

Ferdinand Voith
Ferdinand baron Voith von Sterbez
Ferdinand baron Voith von Sterbez
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
Narození 1812
Kámen
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. února 1882 (ve věku 69–70 let)
Čáslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Maria von Herites
Commons Ferdinand Voith
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Voith, plným jménem Ferdinand baron Voith von Sterbez, též Ferdinand svobodný pán Voith ze Štěrbce (1813 Kámen – 10. února 1882 Čáslav[1][2])[3], byl rakouský a český státní úředník a politik, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Pocházel z rodu dědičných poštmistrů v obci Kámen. Studoval německobrodské gymnázium a filosofii a práva na pražské univerzitě.[4] Roku 1837 si vzal za manželku baronku Marii von Herites a stal se tak švagrem Eduarda Krziwanka. Koncem 30. let se uvádí jako koncipista krajského úřadu v Čáslavi. Roku 1841 nastoupil jako koncipient na c. k. pražském guberniu.

Roku 1850 se stává podkrajským v Německém Brodě, 14 let úřední činnosti vykonával do té doby bezplatně.[4] Počátkem 50. let se jako okresní hejtman v Německém Brodě podílel na úředních úkonech souvisejících s vypovězením Karla Havlíčka Borovského z Čech. S Borovským se přitom již z předchozí doby osobně znal a deportace Havlíčka ho trápila, podle Havlíčkových pamětí se Voith „nemohl pohnutím dívati na dojímavé to loučení a vyšel raději ven“. Vzájemná korespondence vedle přátelského vztahu dosvědčovala i Voithovu zásluhu na Havlíčkově návratu z Brixenu.[5] Když se pak v polovině dekády Havlíček vrátil do Německého Brodu, snažil se mu Voith (tehdy již jako krajský hejtman) pomoci.[6]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (obvod Chotěboř – Habry) do Českého zemského sněmu jako nezávislý kandidát.[7][8] Do sněmu byl přitom navržen bez svého přičinění. Oficiálním kandidátem Národní strany (staročeské) tu měl být Václav Vladivoj Tomek. Podle Tomkových pamětí se o Voithovo zvolení přičinil okresní hejtman z Chotěboře. Na sněmu ovšem Voith hlasoval s českým státoprávním táborem.[3]

V květnu 1862 byl díky své zálibě ve vlastivědném bádání zvolen za čestného člena archeologického sboru Musea Království českého.[3] V regionu, kde působil, si získal sympatie. Zasloužil se o zlepšení hmotného postavení učitelů. Za tyto zásluhy byl zvolen v roce 1875 čestným členem učitelského spolku Budeč čáslavská.[9] Byl jmenován čestným občanem Německého Brodu, Kutné Hory, Čáslavi, Habrů, Chotěboře, Humpolce, Kácova, Ledče, Polné a Poličky. V roce 1875 mu město Čáslav vystrojilo velkolepou oslavu 40 let působení ve státních službách.[3]

Byl přítelem a častým hostem v domácnosti otce F. X. Šaldy, roku 1874 pomohl Šaldovu strýci od odvodu.[10] Jména Voithových dcer jsou použita v Šaldově povídce Zamiloval se do domu.[11]

Zemřel v únoru 1882. Národní listy ho v nekrologu označily za přítele lidu a dobrodince chudých.[2] Na pohřeb se přišlo rozloučit 14 tisíc lidí. Rakev byla spuštěna za zvuků písně Kde domov můj.[12] V roce 1884 mu byla jako "šlechetnému mecenáši"[13] a „horlivému pěstiteli a zvelebovateli chrámu Páně sv. Petra a Pavla“[11] v čáslavském kostele odhalena pamětní deska.[14] Okresní zastupitelstvo v Čáslavi se usneslo 22. IV. 1887 věnovati na počest Ferdinanda Voitha nadaci pro žáka čáslavského gymnasia ve výši 700 zl.[3]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. ↑ a b Úmrtí. Národní listy. Únor 1882, roč. 22, čís. 41, s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. [cit. 2013-08-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Z Čáslavi. Čech politický týdenník katolický. 22.02.1882, roč. 14, čís. 43, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Literární rozhledy. Červen - červenec 1929, roč. XIII, čís. 9. Citováno dle archiválie Kolínského Muzea. 
  6. ↑ KAZBUNDA, Karel Dr. Karel Havlíček v posledním roce svého života. Zprávy Městského Musea v Německém Brodě 1924-1925. 1926, čís. X, s. 20–21. 
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002009.htm
  8. ↑ Národní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu
  9. ↑ Vaněčková Jana: úvod k inventáři fondu Voith von Sterbez Ferdinand, SOkA Kutná Hora
  10. ↑ MAREK, Milan. Čáslavsko v literatuře. Pardubice: [s.n.], 1958. S. 54–55. 
  11. ↑ a b ŠALDA, F. X.; LIFKA, Bohumil. Ze vzpomínek na dětství. Praha: Spolek českých bibliofilů, 1947. 30 s. 
  12. ↑ P-SKÝ. Z Čáslavi (Přítel lidu). Národní Listy. 23.2.1888, roč. 22, čís. 53, s. 3. Dostupné online. 
  13. ↑ Čermák Kl. v Jubilej. sborníku památek čáslavských 1904, str 88
  14. ↑ BENEŠ, František Josef. Památky archeologické. 1864, roč. XI, čís. díl IV., s. 130. 

Externí odkazy

Zdroj