Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy

Ferdinand Maria Heinrich
von Buquoy
Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
24. října 1904 – 28. května 1906
Panovník František Josef I.
Předseda vlády Ernest von Koerber, Paul Gautsch, Konrad Hohenlohe
Předchůdce Ferdinand von Blumfeld
Nástupce Leopold von Auersperg
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1887 – 1892
Panovník František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství Strana konz. velkostatku
Narození 15. září 1856
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. září 1909 (ve věku 53 let)
Šempeter pri Gorici
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Buquoyská hrobka
Choť (1882) Henrietta Cappy (1857–1929)
Rodiče Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882) a Sophie z Oettingen-Wallersteinu (1829–1897)
Děti 1. Karel Jiří (1885–1952)
2. Jindřich Albert (1892–1959)
3. Ferdinand Filip (1896–1975)
4. Terezie Sofie (1888–1968)
Příbuzní bratr: Karel Buquoy-Longueval (1854–1911)
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Maria Jindřich hrabě Buquoy-Longueval (německy Ferdinand Maria Heinrich Graf von Buquoy-Longueval; 15. září 1856 Vídeň – 27. září 1909 Šempeter pri Gorici[1]), byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Od mládí byl aktivní v politice jako poslanec českého zemského sněmu, v letech 1904–1906 byl rakouským ministrem zemědělství. Vlastnil statky v severozápadních Čechách a inicioval novogotickou přestavbu hradu Hauenštejn, kde s rodinou trvale sídlil.

Biografie

Erb rodu Buquoyů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Buquoyů usazeného od 17. století v Čechách.[2] Narodil se jako třetí syn hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye (1814–1882) a jeho manželky Sophie, rozené princezny Oettingen-Wallersteinové (1829–1897). O Ferdinandově dětství a mládí není příliš mnoho zpráv, pravděpodobně ale vystudoval gymnázium v Praze nebo ve Vídni, poté absolvoval krátkou službu v armádě. Při dělení rodového majetku ještě za otcova života převzal v roce 1878 do správy velkostatky v severozápadních Čechách (Horní Hrad, Měděnec) o celkové rozloze 2 500 hektarů půdy.[3] Sídelní hrad Hauenštejn prošel v polovině 19. století přestavbou na zámek za Ferdinandovy babičky Gabriely. Ferdinand se na Hauenštejnu chtěl trvale usadit a hned po převzetí majetku přistoupil k druhé etapě přestavby hradu, která proběhla v letech 1878–1882 v pseudogotickém stylu.[4][5]

Od doplňovacích voleb v roce 1887 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889. Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[7] Rezignace na mandát byla oznámena v září 1892.[8]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal dodatečně ministrem zemědělství. Post si udržel i v následující druhé vládě Paula Gautsche a vládě Konrada Hohenloheho. Funkci zastával v období 24. října 1904 – 28. května 1906.[9]

Kromě politických aktivit se zúčastnil také několika diplomatických cest, v roce 1890 byl členem diplomatické mise do Ruska a v roce 1902 byl v Londýně přítomen korunovaci Eduarda VII. Již v roce 1877 se stal čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1886 obdržel hodnost c. k. komořího a jako člen vlády byl nakonec jmenován c. k. tajným radou (1905). Za zásluhy o monarchii byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1906), ve funkci ministra zemědělství získal i vyznamenání od několika zahraničních panovníků (pruský Řád červené orlice 1906, ruský Řád Bílého orla 1906, saský Řád Albrechtův 1906).[10]

Je pohřben v Buquoyské hrobce v Nových Hradech v jižních Čechách.[11]

Rodina

Rodová hrobka v Nových Hradech

V roce 1882 se v Badenu u Vídně oženil s hraběnkou Henriettou Cappyovou (1857–1929), dcerou c. k. komořího a plukovníka hraběte Jindřicha Cappyho (1819–1889) z původně mantovské rodiny usazené v Uhrách. Henrietta se v mládí zúčastnila cesty arcivévodkyně Marie Kristýny do Španělska k jejímu sňatku s králem Alfonsem XII. Později byla Henrietta c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu, nakonec před zánikem monarchie zastávala post nejvyšší hofmistryně arcivévodkyně Marie Annunziaty.[12] Z manželství s Ferdinandem Buquoyem pocházely čtyři děti, synové

  • Karel Jiří (9. 3. 1885 Vídeň – 17. 5. 1952 Brno), poslední majitel buquoyského velkostatku do roku 1945, manž.. 1914 Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova (28. 8. 1896 Vídeň – 24. 1. 1963 Seyfriedsberg)[13]
  • Terezie Žofie (4. 6. 1888 Olesno – 5. 11. 1968 Mnichov), svobodná a bezdětná[13]

Nejstarší syn Karel Jiří kromě otcova majetku zdědil v roce 1911 po strýci Karlovi také hlavní rodová sídla v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady) a byl posledním vlastníkem buquoyských velkostatků v Československu.

Ferdinandův starší bratr Karel (1854–1911) byl též poslancem českého zemského sněmu a také dědičným členem panské sněmovny. Vlastnil hlavní rodový majetek Buquoyů v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady), ale protože zemřel bez mužského potomstva, dědictví přešlo na Ferdinandova syna Karla Jiřího.

Ferdinandův švagr Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932) působil ve státních službách a v letech 1898–1906 byl zemským prezidentem ve Slezsku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ C3. Gf Ferdinand Maria Heinrich [online]. genealogy.euweb.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Buquoy, Ferdinand (de Longueval) Gf. von (1856–1909), Politiker und Großgrundbesitzer. (německy) 
  3. ↑ Přehled majetku Ferdinanda Buquoye in: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 70–72 dostupné online
  4. ↑ RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 154–156 dostupné online
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 83–84
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
  9. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589–590. 
  10. ↑ RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 152–153 dostupné online
  11. ↑ Hrobka Buquoyů [online]. kicnovehrady.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rod Buquyoů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 186 dostupné online
  13. ↑ a b c d Buquoy 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. 

Zdroj