Karel Buquoy-Longueval

Karel Buquoy-Longueval
Majitel fideikomisu Nové Hrady a Rožmberk
Ve funkci:
1878 – 1911
Předchůdce Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1885 – 1911
Panovník František Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
26. prosince 1879[1] – 9. srpna 1911
Panovník František Josef I.
Tajný rada
Panovník František Josef I.
C. k. komoří
Panovník František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství Strana konzervativního velkostatku
Narození 24. září 1854
Ober Meidling[1] (od roku 1892 Vídeň)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. srpna 1911 (ve věku 56 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Buquoyská hrobka
Choť (1878) Filipína Terezie Czerninová z Chudenic (1858–1937)
Rodiče Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1883) a Žofie Terezie z Öttingen-Öttingen a Öttingen-Wallersteinu (1829–1897)
Děti Žofie, provd. Westphalen-Fürstenbergová (1879–1945)
Příbuzní Ferdinand Maria Jindřich z Buquoy (sourozenec)
Bedřich Karel Westphalen z Fürstenbergu[2] a Karel Filip Vestfálský z Fürstenbergu[2] (vnoučata)
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Profese politik a podnikatel
Ocenění 1911 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1169)
Commons Karel Buquoy-Longueval
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bonaventura hrabě Buquoy-Longueval (24. září 1854[3][4]Vídeň[5] – 9. srpna 1911 Vídeň[6]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Buquoyů, podnikatel a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Jeho otcem byl Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (1814–1883), matkou Žofie Terezie princezna z Oettingen-Wallersteinu. Jeho bratr Ferdinand Maria Jindřich z Buquoy byl rovněž politikem.

Karel Bonaventura vystudoval práva a v roce 1878 převzal svěřenské statky Nové Hrady a Rožmberk a alodiální panství Přísečnice v Krušných horách. Mladší bratr Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (počátkem 20. století předlitavský ministr zemědělství) převzal lenní panství Hauenštejn. Získal titul tajného rady a císařského komořího. Byl rytířem řádu Zlatého rouna.[3] Vychodil gymnázium v Praze a Vídni a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě.[4]

Byl aktivní veřejně i politicky. Od roku 1880[4] zasedal jako dědičný člen v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3] Zde patřil ke sněmovnímu klubu Karla III. ze Schwarzenbergu.[4]

Od doplňovacích voleb v listopadu 1885 zasedal také na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[7] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889,[4]zemských volbách v roce 1895,[4]zemských volbách v roce 1901[8] a zemských volbách v roce 1908.[9] Byl členem zemské zemědělské rady v Čechách. Věnoval se rozvoji lesního hospodaření a rozvoji průmyslu na svých statcích.[3]

Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[4] Byl jedním z jejích předáků. Od roku 1892 předsedal jejímu poslaneckému klubu na zemském sněmu (poté, co z této funkce odešel Alfred August Windischgrätz. Podílel se na pokusech o česko-německé vyrovnání v Čechách a v roce 1901 navrhl jménem velkostatkářů nerealizovaný návrh na reformu volebního systému, který počítal s rozdělením velkostatkářské kurie na pět územně definovaných volebních obvodů. V roce 1908 krátce ustoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu konzervativních velkostatkářů, když na toto místo usedl Jiří Kristián z Lobkowicz, ale po smrti Lobkowicze se na post vrátil. Ještě v roce 1910 se účastnil dalších česko-německých usmiřovacích rozhorovů, ale pro zdravotní komplikace se musel těchto aktivit vzdát.[6]

Zemřel v srpnu 1911. Jeho zdravotní obtíže začaly již v říjnu 1909, kdy byl na svém statku v Nových Hradech bodnut hmyzem, následkem čehož u něj vznikla otrava krve. V posledním roce žil v sanatoriu Loew ve Vídni, kde také zemřel.[6][1] Byl pohřben v Nových Hradech v Buquoyské hrobce, kterou nechal krátce předtím postavit.[3]

Manželství a potomci

Karel Bonaventura se v Praze 1. května 1878 oženil s hraběnkou Filipinou Černínovou z Chudenic (1858–1937), dcerou Heřmana Zdenka Černína z Chudenic a Marie Aloisie z Morzinu (1832–1907). Měli spolu jednu dceru:

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Buquoy, Karl Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b c d e BAŽANT, Eduard: Hrabata z Buquoyů - poslední majitelé hradu Rožmberk [online]. kohoutikriz.org [cit. 2014-06-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. S. 341. 
  5. ↑ Buquoy, Karl Bonaventura, 1854-1911 [online]. katalog.cbvk.cz [cit. 2014-06-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Hrabě Karel Buquoy zemřel. Národní politika. Srpen 1911, roč. 29, čís. 219, s. 4. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  8. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-25. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-25. 

Externí odkazy

Zdroj