Ferdinand Jan z Morzinu

Ferdinand Jan z Morzinu
Rodový erb Morzinů
Rodový erb Morzinů
C. k. komoří
Vojenská služba
Služba Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Doba služby 1760–?
Hodnost major (1788), podplukovník (1789), plukovník (1793), generálmajor (1796), polní podmaršálek (1799), divizní generál
Bitvy/války Rakousko-turecká válka (1787–1791), bitva u Neerwindenu, Bitva u Cateau a bitva u Erquiline
Narození 1756
Ptenín
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 27. února 1805 (ve věku 48–49 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť (1798) Luisa Hrzánová z Harasova († 1847)
Rodiče Karel Josef František z Morzinu
Děti 1. Eleonora (1800–1882)
2. Amálie (* 1803)
Profese důstojník
Ocenění rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu (německy Ferdinand Johann Graf von Morzin, 1756, Ptenín – 27. února 1805, Praha) byl český šlechtic ze starého, původně severoitalského, hraběcího rodu Morzinů. Působil jako velící důstojník císařské armády, vojenskou kariéru ukončil v hodnosti polního podmaršálka.

Život a kariéra

Zámek Ptenín

Hrabě Ferdinand Jan se narodil ve Pteníně v Čechách jako syn hraběte Karla Josefa Františka z Morzinu (1717–1783) z jeho manželství s Vilemínou svobodnou paní Rajskou z Dubnice. Měl bratry Rudolfa, Petra Prokopa a Vincence. Nejmladší ze sourozenců byla sestra Terezie (1774–1859), provdaná za knížete Karla Khevenhüller-Metsche.

Do armády vstoupil již ve věku 14 let a ve 20 letech se stal hejtmanem 34. dělostřeleckého pluku knížete Adama Batthyányho. V roce 1788 byl povýšen na majora. Ve válce proti Turkům, při dobytí Šabace a Bělehradu se vyznamenal svou nebývalou smělostí a statečností natolik, že byl povýšen do hodnosti podplukovníka (1789) a byl mu přidělen prapor granátníků. Tento oddíl složený z divizí pluku Jelačić, Alvinczy a De Vins vedl Morzin v roce 1790 do Nizozemska, kde následujícího roku s jedním dělostřeleckým praporem provedl trestnou výpravu v lutyšském biskupství. 23. května 1792 se opět vyznamenal v bojích u Florenne a poté opět prokázal své schopnosti v bitvách u Neerwindenu (18. března 1793), u Cateau (26. dubna) a u Erquiline (24. května). Téhož roku byl povýšen na plukovníka a v roce 1795 se ještě zúčastnil tažení v Německu. Za své zásluhy v bojích byl 11. května 1796 odměněn rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1796 byl povýšen na generálmajora a v roce 1799 na polního podmaršálka. Po Lunevilleském míru přišel do Prahy jako divizní generál. Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího.

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu zemřel v Praze 27. února 1805 ve věku 49 let.

V roce 1798 se oženil s hraběnkou Luisou Hrzánovou z Harasova († 1847), s níž měl dvě dcery. Mladší Amálie (* 1803) zemřela svobodná, starší Eleonora (1800–1882), dáma Řádu hvězdového kříže, byla manželkou hraběte Theobalda Kurtzrock-Wellingsbüttela (1785–1856), který byl c. k. komořím a konzulem v Lübecku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Johann von Morzin na anglické Wikipedii.


Literatura

  • Hirtenfeld (J.), Der Militär-Marie Terezie-Orden und seine Mitglieder (Vídeň 1857, Staatsdruckerei, kl. s. 479 u. 1738.

Externí odkazy

Zdroj