Ferdinand Gorup svobodný pán z Besánez

Ferdinand Gorup von Besánez
Prezident Policejního úřadu ve Vídni
Ve funkci:
1914 – 1917
Předchůdce Karl von Brzesowsky
Nástupce Edmund von Gayer

Narození 1. února 1855
Žatec
Úmrtí 15. dubna 1928 (ve věku 73 let)
Vídeň
Titul Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
Choť Johanna von Gorup-Besanez
Děti Ferdinand von Gorup-Besanez
Alma mater Technická univerzita Vídeň
Profese právník
Ocenění Řád železné koruny, Řád Františka Josefa, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Gorup z svobodný pán z Besánez (1. února 1855 Žatec[1]15. dubna 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský právník, státní úředník a policista, v letech 1914–1917 policejní prezident ve Vídni.

Život

Narodil se v Žatci v čp. 64 na dnešním Hošťálkově náměstí. Křestní jméno i titul získal po otci, který byl státním úředníkem Krajské hospodářské správy v Žatci. Jeho otec, Ferdinandův děd, byl generálem dělostřelectva v Klagenfurtu. Ferdinandova matka, za svobodna Schmiedová, byla dcerou měšťana z Lokte.

Gorup studoval od roku 1873 práva na univerzitě ve Vídni a v roce 1876 se zde stal členem bratrstva Teutonia Vienna. Do státních služeb vstoupil v roce 1880 jako koncipient na dolnorakouském místodržitelství. V roce 1887 byl přijat na vídeňské policejní ředitelství.

Jako policejní důstojník se v roce 1889 po sebevraždě korunního prince Rudolfa Habsburského na zámku Mayerling u Vídně spolu s Johannem von Habrdou, tehdejším policejním šéfem ve Vídni, podílel na tajném převozu těla Marie Vetserové na hřbitov cisterciáckého opatství v Heiligenkreuzu.

V letech 1901–1908 působil jako hlavní inspektor c. k. bezpečnostní stráže a jako organizační vedoucí uniformované vídeňské policie.[2] Do jeho funkčního období, konkrétně do roku 1904, spadá správní začlenění Floridsdorfu jako 21. obvodu do města Vídeň. Dne 28. listopadu 1905 doprovázel Gorup s policejním sborem demonstraci s 250 000 účastníky za volební právo na vídeňské Ringstrasse, která proběhla v poklidu.[3] V roce 1906 se ve Vídni uskutečnila mezinárodní automobilová výstava, která upozornila na pokračující motorizaci města, která policii postavila před nové úkoly.[4]

Gorup von Besánez byl právním poradcem císaře Františka Josefa bez oficiálního jmenování. V letech 1914–1917 byl prezidentem Policejního úřadu ve Vídni, v roce 1917 odešel do penze.

Po smuteční řeči ve školním klubu dcer státních úředníků byl zasažen mrtvicí. Jeho zdravotní stav se zhoršil a krátce nato ve svém bytě na Tulpengasse 2, Vídeň-Josefstadt zemřel. Byl pohřben 18. dubna 1928 na hřbitově v Hietzingu (skupina 11, č. 95). Jeho manželka Johanna Helena, rozená Reithoffer, z průmyslnické rodiny Johanna Nepomuka Reithoffera, zemřela po těžké nemoci 17. července 1941 ve Vídni ve věku 73 let. Gorup byl synovec významného profesora chemie Eugena Franze Gorupa z Besánez.

Bibliografie

  • Wiener Verkehrs- und Straßenpolizei: eine Sammlung der darauf bezüglichen Gesetze, Verordnungen, Entscheidungen etc., Wien 19022, 740 str.
  • Gewerbe- und Marktpolizei (etc.), Wien 1907
  • Organisation und Instruktion der Wiener k. k. Sicherheitswache: zum Schulgebrauche für Polizeiorgane: Sanitäts- und Wohlfahrtspolizei, Gewerbe- und Marktpolizei, Spektakelpolizei, Landeskulturpolizei, Ortspolizei, Wien 1912.

Několika vydání dosáhla učebnice pro policejní školy.

Tituly a ocenění

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána udělený rodině v roce 1816.[5] Během svého působení ve státních službách získal řadu vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[6]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Gorup von Besánez na německé Wikipedii.

  1. Sbírka matrik Státního oblastního archivu v Litoměřicích, matrika narozených Žatec 1854–1857, sign. 189/19 [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-11-22]. Dostupné online. 
  2. Sechzig Jahre Wiener Sicherheitswache. Wien: Zentralinspektorat der Wiener Bundessicherheitswache, 1929. S. 42. 
  3. HENNINGS, Fred. Solange er lebt, sv. 2. Die Weichen werden gestellt. Wien: Herold, 1969. S. 51.  (Dále jen Hennings 1969).
  4. Hennings 1969, s. 67.
  5. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 152–153 dostupné online
  6. Přehled řádů a vyznamenání Ferdinanda Gorupa in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 487 dostupné online

Zdroj