Ferdinand Gorup svobodný pán z Besánez
| Ferdinand Gorup von Besánez | |
|---|---|
 | |
| Prezident Policejního úřadu ve Vídni | |
|
Ve funkci: 1914 – 1917 | |
| Předchůdce | Karl von Brzesowsky |
| Nástupce | Edmund von Gayer |
| Narození |
1. února 1855 Žatec |
| Úmrtí |
15. dubna 1928 (ve věku 73 let) Vídeň |
| Titul |
 svobodný pán
|
| Choť | Johanna von Gorup-Besanez |
| Děti | Ferdinand von Gorup-Besanez |
| Alma mater | Technická univerzita Vídeň |
| Profese | právník |
| Ocenění | Řád železné koruny, Řád Františka Josefa, Leopoldův řád |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Gorup z svobodný pán z Besánez (1. února 1855 Žatec[1] – 15. dubna 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský právník, státní úředník a policista, v letech 1914–1917 policejní prezident ve Vídni.
Život
Narodil se v Žatci v čp. 64 na dnešním Hošťálkově náměstí. Křestní jméno i titul získal po otci, který byl státním úředníkem Krajské hospodářské správy v Žatci. Jeho otec, Ferdinandův děd, byl generálem dělostřelectva v Klagenfurtu. Ferdinandova matka, za svobodna Schmiedová, byla dcerou měšťana z Lokte.
Gorup studoval od roku 1873 práva na univerzitě ve Vídni a v roce 1876 se zde stal členem bratrstva Teutonia Vienna. Do státních služeb vstoupil v roce 1880 jako koncipient na dolnorakouském místodržitelství. V roce 1887 byl přijat na vídeňské policejní ředitelství.
Jako policejní důstojník se v roce 1889 po sebevraždě korunního prince Rudolfa Habsburského na zámku Mayerling u Vídně spolu s Johannem von Habrdou, tehdejším policejním šéfem ve Vídni, podílel na tajném převozu těla Marie Vetserové na hřbitov cisterciáckého opatství v Heiligenkreuzu.
V letech 1901–1908 působil jako hlavní inspektor c. k. bezpečnostní stráže a jako organizační vedoucí uniformované vídeňské policie.[2] Do jeho funkčního období, konkrétně do roku 1904, spadá správní začlenění Floridsdorfu jako 21. obvodu do města Vídeň. Dne 28. listopadu 1905 doprovázel Gorup s policejním sborem demonstraci s 250 000 účastníky za volební právo na vídeňské Ringstrasse, která proběhla v poklidu.[3] V roce 1906 se ve Vídni uskutečnila mezinárodní automobilová výstava, která upozornila na pokračující motorizaci města, která policii postavila před nové úkoly.[4]
Gorup von Besánez byl právním poradcem císaře Františka Josefa bez oficiálního jmenování. V letech 1914–1917 byl prezidentem Policejního úřadu ve Vídni, v roce 1917 odešel do penze.
Po smuteční řeči ve školním klubu dcer státních úředníků byl zasažen mrtvicí. Jeho zdravotní stav se zhoršil a krátce nato ve svém bytě na Tulpengasse 2, Vídeň-Josefstadt zemřel. Byl pohřben 18. dubna 1928 na hřbitově v Hietzingu (skupina 11, č. 95). Jeho manželka Johanna Helena, rozená Reithoffer, z průmyslnické rodiny Johanna Nepomuka Reithoffera, zemřela po těžké nemoci 17. července 1941 ve Vídni ve věku 73 let. Gorup byl synovec významného profesora chemie Eugena Franze Gorupa z Besánez.
Bibliografie
- Wiener Verkehrs- und Straßenpolizei: eine Sammlung der darauf bezüglichen Gesetze, Verordnungen, Entscheidungen etc., Wien 19022, 740 str.
- Gewerbe- und Marktpolizei (etc.), Wien 1907
- Organisation und Instruktion der Wiener k. k. Sicherheitswache: zum Schulgebrauche für Polizeiorgane: Sanitäts- und Wohlfahrtspolizei, Gewerbe- und Marktpolizei, Spektakelpolizei, Landeskulturpolizei, Ortspolizei, Wien 1912.
Několika vydání dosáhla učebnice pro policejní školy.
Tituly a ocenění
Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána udělený rodině v roce 1816.[5] Během svého působení ve státních službách získal řadu vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[6]
Rakousko-Uhersko
-
Jubilejní pamětní medaile (1898) -
Řád železné koruny III. třídy (1905) -
rytířský kříž Leopoldova řádu (1912) -
komtur Řádu Františka Josefa (1916)
Zahraničí
-
Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) -
Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) -
Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko) -
Řád červené orlice II. třídy (Německo) -
Řád pruské koruny III. třídy (Německo) -
důstojník Královského řádu Viktoriina (Spojené království) -
komandér Řádu Vasova (Švédsko) -
komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko) -
důstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) -
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) -
rytíř Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko) -
komtur Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) -
důstojník Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko) -
Řád lva a slunce III. třídy (Persie) -
důstojník Řádu siamské koruny IV. třídy (Siam)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Gorup von Besánez na německé Wikipedii.
- ↑ Sbírka matrik Státního oblastního archivu v Litoměřicích, matrika narozených Žatec 1854–1857, sign. 189/19 [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Sechzig Jahre Wiener Sicherheitswache. Wien: Zentralinspektorat der Wiener Bundessicherheitswache, 1929. S. 42.
- ↑ HENNINGS, Fred. Solange er lebt, sv. 2. Die Weichen werden gestellt. Wien: Herold, 1969. S. 51. (Dále jen Hennings 1969).
- ↑ Hennings 1969, s. 67.
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 152–153 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ferdinanda Gorupa in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 487 dostupné online
