Falšování potravin

Falšování potravin je podvodná praktika, při které je záměrně pozměněný produkt deklarován a prodáván jako pravý. Hlavním motivem falšování potravin byl a je zisk.^[1][2] Ačkoli přidaná přísada nemusí být zdravotně závadná (např. voda v mléce),^[3] tato činnost vždy odporovala právu a byla od nepaměti trestána.^[4]Pražští pekaři bývali tradičně máchání ve Vltavě,^[5] v obcích, kde poblíž netekla řeka, bývali podvodníci stavěni na pranýř; k dalším trestům patřilo pokutováni, vyháněni z města či uvěznění. První zákon o potravinách byl přijat na konci 19. století.^[6]

Později se v potravinářském průmyslu začala do jídla přidávat různá plnidla, doplňky, atd.^{[7][8][9][10]} Protože složení výrobku bývá uvedeno na jeho etiketě, zákazník není klamán a o falšovanou potravinu se tedy nejedná. Pro tento jev se po nástupu „amarounů“ ujal název šuntflace.

Podvody v oblasti potravin se zabývá Státní zemědělská a potravinářská inspekce.^[11][12]

Z českých kronik Zikmund Winter vybral například toto:^[13][14]

R. 1479 venkovan prodal na pražském trhu zajíce, ale pak objevilo se, že ze zajíce byla jen hlava, kůže a nohy, maso náleželo lišce. Pošlého lososa rybáři na trhu zbarvovali krví jiné ryby, aby kupujícího oklamali, a takž dlouho bylo by ještě lze vyčítati úskoky lakotných obchodníků a obchodnic.

Zikmund Winter, Zlatá doba měst českých

Rovněž „Domácí vševěd“ z let 1925–1926 obsahuje kapitolu „Porušování potravin a zboží“, kde doporučuje čtenářům číst etikety o složení výrobku. Jako příklad uvádí, že „šumivá limonáda s malinovou chutí“ neobsahuje žádné maliny.^[15]

První zákon o potravinách byl přijat v roce 1891. Jednalo se o rakouský potravinářský kodex (Codex Alimentarius Austriacus), který je dodnes je součástí rakouského potravinového práva. Po vzniku Československa byl rakouský kodex převzat do prvorepublikových právních předpisů a v Československu platil s obměnami až do roku 1948. Poté byl nahrazen souborem státních oborových a podnikových norem, které byly počátkem 90. let 20. století zrušeny. Nezávadnost potravin a hygiena byla řešena předpisy Ministerstva zdravotnictví na základě zákona 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Ten byl v dubnu 1997 nahrazen zákonem 110/1997 Sb. a obsahuje předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními standardy Komise Codex Alimentarius a byly v souladu s předpisy Evropských společenství, jež se přetvořily v Evropskou unii.^[16]

• 2001: Metanolové otravy v Pärnu
• 2008: Otravy mlékem v Číně
• 2010: Dioxinový skandál v Německu
• 2012: Metanolová aféra
• 2013: Aféry s koňským masem
• 2012–2019: Aféry polských potravin v Česku

• ČÍŽKOVÁ, Helena. Falšování potravin. Praha: Verlag Dashöfer, 2019. 114 s. ISBN 978-80-87963-88-3. 
• DOSTÁLOVÁ, Jana; KADLEC, Pavel. Potravinářské zbožíznalství: Technologie potravin. 1. vyd. [s.l.]: KEY Publishing, 2014. 425 s. ISBN 978-80-7418-208-2. 

• Bezpečnost potravin

• dTest
• Nekalá soutěž
• Ochrana spotřebitele
• Směrnice o nekalých obchodních praktikách
• Stažení produktu
• Zákon o ochraně spotřebitele

• Potraviny na pranýři
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU
• Zákon o potravinách 110/97 Sb.

Zdroj