Fairfax Leighton Cartwright
| Sir Fairfax Leighton Cartwright | |
|---|---|
 Fotografie (1885) ze sbírek Národní portrétní galerie v Londýně
| |
| Velvyslanec Spojeného království v Rakousku-Uhersku | |
|
Ve funkci: 1908 – 1913 | |
| Předchůdce | Sir Edward Goschen |
| Nástupce | Maurice de Bunsen |
| Vyslanec Spojeného království} v Bavorsku | |
|
Ve funkci: 1906 – 1908 | |
| Předchůdce | Reginald Tower |
| Nástupce | Ralph Paget |
| Narození | 20. července 1857 |
| Úmrtí | 9. ledna 1928 (ve věku 70 let) |
| Místo pohřbení | Church of St Michael, Aynho |
| Choť | Donna Maria dei Marchesi Chigi-Zondadari |
| Rodiče | William Cornwallis Cartwright a [Caroline Charlotte] Clementine Gaul |
| Děti | Richard Fairfax William Cartwright |
| Příbuzní | Edward Fairfax Cartwright[1] a Elizabeth Armine Julia Cartwright[1] (vnoučata) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Fairfax Leighton Cartwright (20. července 1857 – 9. ledna 1928) byl britský diplomat. V diplomatických službách působil od mládí, v závěru své kariéry zastával důležitou funkci velvyslance v Rakousku-Uhersku (1908–1913), kde patřil k významným osobnostem mezinárodní politiky před první světovou válkou.
Životopis
Pocházel ze starobylé anglické rodiny s tradiční službou v armádě a státních úřadech, byl mladším synem dlouholetého poslance Dolní sněmovny Williama Saunderse Cartwrighta (1825–1915). Od mládí působil v diplomatických službách, souběžně se uplatňoval jako spisovatel a básník. V letech 1899–1905 působil jako vyslanecký tajemník v Mexiku a Portugalsku, poté byl velvyslaneckým radou ve Španělsku (1905–1906). V letech 1906–1908 byl vyslancem v Bavorsku a z Mnichova zároveň vykonával kompetence zplnomocněného ministra pro Bádensko a Württembersko.
Již během působení v Mnichově byl patrný jeho nepříliš přátelský postoj k Německu, a když měl v roce 1908 vystřídat Franka Lascellese na postu velvyslance v Berlíně, císař Vilém II. jeho jmenování odmítl akceptovat, což zdůraznil v korespondenci se svým bratrancem Eduardem VII. Cartwright se namísto toho stal velvyslancem ve Vídni, kde setrval pět let (1908–1913). Zpočátku měl problémy v komunikaci s rakousko-uherským ministrem zahraničí Aehrenthalem, ale časem se jejich vztah stal přátelský.[2] Během balkánské krize v letech 1912–1913 Cartwright předpověděl, že problémy v této oblasti budou příčinou brzkého celoevropského válečného konfliktu.
Při příležitosti jmenování do funkce velvyslance ve Vídni byl v roce 1908 jako komtur Řádu sv. Michala a sv. Jiří povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir. Téhož roku byl zároveň jmenován členem Tajné rady. V roce 1909 byl dekorován velkokřížem Viktoriina řádu a po odchodu do výslužby získal v roce 1914 velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří.
V roce 1898 se oženil s italskou aristokratkou hraběnkou Mariou Chigi-Zondadari, dcerou italského senátora. Ta přispěla k tomu, že z britské ambasády ve Vídni se před první světovou válkou stalo vyhledávané centrum společenského života. Z jejich manželství se narodil syn Richard Fairfax Cartwright (1903–1954).
Jeho sídlem byl zámek Aynhoe Park (hrabství Northamptonshire), který rodině Cartwrightů patřil od 17. století.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 179–181 ISBN 978-80-278-0059-9
Literatura
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Externí odkazy
