Facundo Bagnis

Facundo Bagnis
Facundo Bagnis na French Open 2023
Stát	Argentina Argentina
Datum narození	27. února 1990 (34 let)[1]
Místo narození	Rosario, Argentina[1]
Bydliště	Buenos Aires, Argentina[1]
Výška	183 cm[1]
Hmotnost	82 kg[1]
Profesionál od	2008[1]
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	2 936 340 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	43–85
Tituly	0 ATP, 17 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění	55. místo (14. listopadu 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2017, 2022, 2023)
French Open	2. kolo (2014, 2016, 2021)
Wimbledon	1. kolo (2015, 2016, 2017, 2021, 2022)
US Open	3. kolo (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	31–41
Tituly	0 ATP, 13 challengerů, 6 ITF
Nejvyšší umístění	78. místo (30. září 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2017, 2022, 2023)
French Open	1. kolo (2014, 2017)
Wimbledon	1. kolo (2021, 2022)
US Open	1. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240214a14. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Facundo Bagnis (* 27. února 1990 Rosario, Santa Fe) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet dva titulů ve dvouhře a dvacet jedna ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2014 na 55. místě a ve čtyřhře v září 2013 na 78. místě. Trénuje ho Antonio Pastorino. Dříve tuto roli plnil Walter Grinovero.^[3][1]

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 kvalifikačním kolem proti Finsku, v němž podlehl Emilu Ruusuvuorimu. Finové zvítězili 3–1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[4]

Argentinu reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde na úvod mužské dvouhry vypadl s Němcem Dominikem Koepferem. Do mužské čtyřhry nastoupil s Diegem Schwartzmanem. Soutěž opustili rovněž v prvním kole po hladké porážce od německého páru Kevin Krawietz a Tim Pütz.

Na Panamerických hrách 2015 v Torontu vybojoval zlatou medaili ve dvouhře a stříbrnou v mužské čtyřhře.^[5] Stříbro si také odvezl z deblové soutěže Panamerických her 2019 v Limě.^[6] Na Jihoamerickýh hrách 2006 v Buenos Aires vyhrál čtyřhru a na stejných hrách 2014 v Santiagu triumfoval v singlu i deblu.^[7]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval únorovým Movistar Open 2011 v chilském Santiagu, když postoupil z kvalifikace. Na úvod dvouhry jej zdolal osmý nasazený Kolumbijec Santiago Giraldo, přestože získal první sadu. Premiérový zápas v této úrovni tenisu vyhrál na Copa Claro 2012 v Buenos Aires, na němž přehrál krajana Leonarda Mayera. Ve druhém kole však podlehl nejvýše nasazené světové pětce Davidu Ferrerovi ze Španělska.^[8][3]

Do premiérového finále na túře ATP postoupil ve stuttgartské čtyřhře MercedesCupu 2013. Po boku Brazilce Thomaze Bellucciho v něm zdolali Poláky Tomasze Bednarka s Mateuszem Kowalczykem. O vítězích rozhodl až závěrečný supertiebreak nejtěsnějším poměrem míčů 11:9. Polští soupeři přitom nevyužili za stavu 9:8 mečbol.^[3][8][2]

Po šňůře devíti nezvládnutých kvalifikací na grandslamu, debutoval v hlavní soutěži této kategorie na French Open 2014. V závěrečném kvalifikačním kole zůstal na jeho raketě Nizozemec Jesse Huta Galung. V úvodním kole pařížské dvouhry pak svedl pětisetovou bitvu s Francouzem Julienem Benneteauem, z níž vyšel vítězně až po zisku závěrečné sady v poměru 18–16.^[9] Poté mu stopku vystavil pozdější lotyšský semifinalista Ernests Gulbis. S krajanem Federicem Delbonisem se probojoval do semifinále čtyřhry na antukových Brasil Open 2014 a Crédit Agricole Suisse Open Gstaad 2014.^[3] Premiérové čtvrtfinále dvouhry si zahrál na antukovém Grand Prix Hassan II 2016 po výhře nad portugalskou turnajovou dvojkou Joãem Sousou. Mezi poslední čtveřicí však nestačil na Španěla Albetra Montañése. Do čtvrtfinálové fáze se opět podíval na červencovém Swedish Open 2016 v Båstadu, kde jej zastavil další španělský hráč Fernando Verdasco.^[8][3]

Do hlavní soutěže série Masters premiérově zasáhl na BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells. Po vítězství nad Benneteauem skončil na raketě Němce Alexandra Zvereva. Do prvního kariérního semifinále postoupil až z kvalifikace na únorovém Córdoba Open 2021. V den třicátých prvních narozenin jej vyřadila španělská turnajová pětka Albert Ramos-Viñolas. O týden později vylepšil své maximum účastí ve finále Chile Open 2021, konaném v Santiagu.^[3] Z boje o titul však odešel poražen od nejvýše nasazeného Chilana Cristiana Garína po vyrovnaném třísetovém průběhu.^[10] Bodový zisk mu po čtyřech letech umožnil návrat do elitní světové stovky. Ve třetím kole grandslamu debutoval na US Open 2021, v němž nestačil na nizozemského kvalifikanta Botice van de Zandschulpa.^[11][8]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Tour Masters 1000 (0) ATP Tour 500 (0) ATP Tour 250 (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (0–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	14. března 2021	Santiago, Chile	antuka	Cristian Garín	4–6, 7–6(7–3), 5–7
Finalista	2.	11. února 2024	Córdoba, Argentina	antuka	Luciano Darderi	1–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	14. července 2013	Stuttgart, Německo	antuka	Thomaz Bellucci	Tomasz Bednarek Mateusz Kowalczyk	2–6, 6–4, [11–9]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (16 D; 13 Č)
ITF (5 D; 8 Č)

Dvouhra (22 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	20080901azáří 2008	La Paz, Bolívie	antuka	Guillermo Carry	7–5, 7–6(7–3)
2.	srpen 2009	Quito, Ekvádor	antuka	Mauricio Echazú	7–5, 6–2
3.	20090901azáří 2009	La Paz, Bolívie	antuka	Adam El Mihdawy	6–3, 6–2
4.	listopad 2009	Resistencia, Argentina	antuka	Juan-Pablo Villar	6–2, 2–0skreč
5.	prosinec 2010	Araçatuba, Brazílie	antuka	Eládio Ribeiro Neto	6–2, 6–3
1.	duben 2011	Barranquilla, Kolumbie	antuka	Diego Junqueira	1–6, 7–6(7–4), 6–0
2.	červenec 2012	Arad, Rumunsko	antuka	Victor Hănescu	6–4, 6–4
3.	březen 2013	Santiago, Chile	antuka	Thiemo de Bakker	7–6(7–2), 7–6(7–3)
4.	20130901azáří 2013	Cali, Kolumbie	antuka	Facundo Argüello	2–6, 6–4, 6–3
5.	březen 2015	Santiago, Chile	antuka	Guilherme Clezar	6–2, 5–7, 6–2
6.	leden 2016	Buenos Aires, Argentina	antuka	Arthur De Greef	6–3, 6–2
7.	leden 2016	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Guilherme Clezar	6–4, 4–6, 6–2
8.	březen 2016	Santiago, Chile	antuka	Rogério Dutra da Silva	6–7(3–7), 6–4, 6–3
9.	říjen 2016	Medellín, Kolumbie	antuka	Caio Zampieri	6–7(3–7), 7–5, 6–2
10.	říjen 2016	Campinas, Brazílie	antuka	Carlos Berlocq	5–7, 6–2, 3–0skreč
11.	listopad 2016	Bogotá, Kolumbie	antuka	Horacio Zeballos	3–6, 6–3, 7–6(7–4)
12.	červen 2018	L'Aquila, Itálie	antuka	Paolo Lorenzi	2–6, 6–3, 6–4
13.	říjen 2020	Biella, Itálie	antuka	Blaž Kavčič	6–7(4–7), 6–4skreč
14.	červenec 2021	Salcburk, Rakousko	antuka	Federico Coria	6–4, 3–6, 6–2
15.	březen 2022	Pereira, Kolumbie	antuka	Facundo Mena	6–3, 6-0
16.	říjen 2022	Ambato, Ekvádor	antuka	João Lucas Reis da Silva	7–6(9–7), 6–4
17.	leden 2024	Buenos Aires, Argentina	antuka	Mariano Navone	7–5, 1–6, 7–5

Čtyřhra (21 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	srpen 2007	Arequipa, Peru	antuka	Sergio Galdós	Francisco Franco Matías Silva	6–4, 7–6(9–7)
2.	20070901azáří 2007	Cochabamba, Bolívie	antuka	Agustín Picco	Mauricio Doria-Medina Mauricio Estivariz	6–3, 6–3
3.	květen 2008	Reconquista, Argentina	antuka	Agustín Picco	Marcos Conocente Juan-Manuel Romanazzi	6–3, 3–6, [10–7]
4.	červenec 2008	Lambaré, Paraguay	antuka	Martín Alund	Rodrigo Pérez Sebastián Uriarte	6–3, 6–1
5.	prosinec 2008	Salta, Argentina	antuka	Leandro Migani	Patricio Heras Roberto Eduardo Ramírez	7–5, 7–5
6.	květen 2009	Villa María, Argentina	antuka	Diego Cristin	Rodrigo Gómez Saigos Hector Damián Guichonet	6–4, 6–2
7.	20090901azáří 2009	Cochabamba, Bolívie	antuka	Guillermo Carry	Mauricio Doria-Medina Daniel Alejandro López	6–4, 2–6, [10–5]
8.	20090901azáří 2009	Tarija, Bolívie	antuka	Guillermo Carry	Mauricio Estivariz Federico Zeballos	6–2, 6–2
1.	březen 2011	Salinas, Ekvádor	antuka	Federico Delbonis	Rogério Dutra da Silva João Souza	6–2, 6–1
2.	říjen 2012	Córdoba, Argentina	antuka	Diego Junqueira	Ariel Behar Guillermo Durán	6–1, 6–2
3.	listopad 2012	Guayaquil, Ekvádor	antuka	Martín Alund	Leonardo Mayer Martín Ríos-Benítez	7–5, 7–6(7–5)
4.	duben 2013	Barranquilla, Kolumbie	antuka	Federico Delbonis	Fabiano de Paula Stefano Ianni	6–3, 7–5
5.	květen 2014	Cali, Kolumbie	antuka	Eduardo Schwank	Nicolás Barrientos Eduardo Struvay	6–3, 6–3
6.	20140901azáří 2014	Campinas, Brazílie	antuka	Diego Schwartzman	André Ghem Fabrício Neis	7–6(7–4), 5–7, [10–7]
7.	říjen 2014	San Juan, Argentina	antuka	Martín Alund	Diego Schwartzman Horacio Zeballos	4–6, 6–3, [10–7]
8.	duben 2015	Sarasota, Spojené státy	antuka	Facundo Argüello	Čong Hjon Divij Šaran	3–6, 6–2, [13–11]
9.	květen 2015	Vicenza, Itálie	antuka	Guido Pella	Salvatore Caruso Federico Gaio	6–2, 6–4
10.	leden 2016	Buenos Aires, Argentina	antuka	Máximo González	Sergio Galdós Christian Lindell	6–1, 6–2
11.	březen 2018	Punta del Este, Uruguay	antuka	Ariel Behar	Simone Bolelli Alessandro Giannessi	6–2, 7–6(9–7)
12.	listopad 2019	Montevideo, Uruguay	antuka	Andrés Molteni	Orlando Luz Rafael Matos	6–4, 5–7, [12–10]
13.	červenec 2021	Salcburk, Rakousko	antuka	Sergio Galdós	Robert Galloway Alex Lawson	6–0, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Facundo Bagnis na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Facundo Bagnis na Wikimedia Commons
• Facundo Bagnis na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Facundo Bagnis na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Facundo Bagnis na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Facundo Bagnis v databázi Olympedia (anglicky)
• Facundo Bagnis na X (dříve Twitteru)

Zdroj