Federico Coria

Federico Coria
Federico Coria na French Open 2021
Federico Coria na French Open 2021
Přezdívka Fede[1]
Stát ArgentinaArgentina Argentina
Datum narození 9. března 1992 (31 let)[2]
Místo narození Rosario, Argentina[2]
Výška 180 cm[2]
Hmotnost 73 kg[2]
Profesionál od 2010[2]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 2 136 460 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 45–59
Tituly 0 ATP, 5 challengerů, 9 ITF
Nejvyšší umístění 49. místo (13. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2021, 2022, 2023)
French Open 3. kolo (2020)
Wimbledon 1. kolo (2021)
US Open 2. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů 6–20
Tituly 0 ATP, 1 challenger, 6 ITF
Nejvyšší umístění 238. místo (22. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2021, 2022, 2023)
French Open 2. kolo (2020)
US Open 1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230227a27. února 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Federico Coria (* 9. března 1992 Rosario) je argentinský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2023 na 49. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 238. místě. Trénuje ho Andres Schneiter. O deset let starší bratr Guillermo Coria se stal světovou trojkou a zahrál si finále na French Open 2004.[1][2]

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 buenosaireskou 1. světovou skupinou proti Bělorusku, v níž porazil Daniila Ostapenkova. Argentina zvítězila 4:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 2–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Argentinu reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v úvodním kole mužské dvouhry nezvládl koncovky obou setů proti Kazachstánci Michailu Kukuškinovi.

Tenisová kariéra

V rámci okruhu ITF debutoval v říjnu 2009, když na turnaji dotovaném 10 tisíci dolary v argentinském La Rioja podlehl ve druhém kole krajanovi Valentinu Florezovi.[3] První challenger vyhrál během května 2019 v georgijském Savannah. Ve finále přehrál italského hráče Paola Lorenziho, jemuž patřila 108. příčka žebříčku.[5][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval květnovým Lyon Open 2018 poté, co do hlavní soutěže postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry zdolal krajana Nicoláse Kickera než jej vyřadil Michail Kukuškin z konce první světové stovky. Do prvního čtvrtfinále se probojoval na Rio Open 2020 přes Carlose Alcaraze, když opět prošel kvalifikačním sítem. Mezi poslední osmičkou hráčů nestačil na světovou pětadvacítku a pozdějšího šampiona Cristiana Garína z Chile. Porážku Garínovi oplatil na bastadském Nordea Open 2021, čímž premiérově vyhrál nad členem elitní světové dvacítky.[1] Následně postoupil až do finále, kde jej přehrál šestnáctý muž klasifikace Casper Ruud z Norska.[6] Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 21. září 2020 po druhém kole Rome Masters, když se na žebříčku ATP posunul ze 104. na 98. příčku.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2020, kde mu v páté sadě úvodního kola skrečoval Tchajwanec Jason Jung. Poté však nenašel recept na Brita Camerona Norrieho. Na navazujícím French Open 2020 porazil opět Junga. Po výhře nad Francouzem Benoîtem Pairem mu ve třetí fázi stopku vystavil Jannik Sinner.[5]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 D)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2021 Stockholm, Švédsko antuka Norsko Casper Ruud 3–6, 3–6
Finalista 2. únor 2023 Córdoba, Argentina antuka Argentina Sebastián Báez 1–6, 6–3, 3–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (5 D; 1 Č)
ITF (9 D; 6 Č)
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. duben 2012 Neuquén, Argentina antuka Peru Sergio Galdós 4–6, 6–1, 7–6(8–6)
2. květen 2013 Río Cuarto, Argentina antuka Chile Ricardo Urzúa Rivera 6–4, 6–4
3. červen 2013 Arroyito, Argentina antuka Brazílie Thales Turini 6–3, 6–2
4. září 2014 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Juan Ignacio Ameal 6–2, 3–6, 7–6(7–4)
5. říjen 2016 San Juan, Argentina antuka Švédsko Christian Lindell 4–6, 7–6(7–1), 7–6(7–0)
6. listopad 2016 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Matías Zukas 6–4, 6–2
7. listopad 2016 Villa del Dique, Argentina antuka Argentina Tomás Lipovšek Puches 3–6, 6–1, 6–4
8. listopad 2016 Santa Cruz, Bolívie antuka Brazílie Caio Zampieri 6–4, 6–4
9. srpen 2018 Pitești, Rumunsko antuka Kolumbie Cristian Rodríguez 7–5, 6–2
1. květen 2019 Savannah, Spojené státy antuka Itálie Paolo Lorenzi 6–3, 4–6, 6–2
2. červen 2021 Prostějov, Česko antuka Slovensko Alex Molčan 7–6(7–1), 6–3
3. listopad 2021 Brasília, Brazílie antuka Španělsko Jaume Munar 7–5, 6–3
4. červen 2022 Milán, Itálie antuka Itálie Francesco Passaro 7–6(7–2), 6–4
5. leden 2023 Concepción, Chile antuka Kazachstán Timofej Skatov 6–4, 6–3

Čtyřhra (7 titulů)

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. listopad 2011 Concepción, Chile antuka Argentina Gabriel Alejandro Hidalgo Chile Gonzalo Lama
Chile Cristóbal Saavedra Corvalán 		3–6, 7–6(8–6), [10–7]
2. listopad 2011 Temuco, Chile antuka Argentina Gabriel Alejandro Hidalgo Itálie Filippo Leonardi
Itálie Giulio Torroni 		6–2, 7–5
3. březen 2014 Lima, Peru antuka Španělsko Marc Giner Bolívie Alejandro Mendoza
Peru Duilio Vallebuona 		6–2, 3–6, [10–5]
1. září 2014 Villa del Dique, Argentina antuka Argentina Gabriel Alejandro Hidalgo Brazílie Oscar José Gutierrez
Argentina Eduardo Agustín Torre 		6–4, 6–1
4. říjen 2016 Campinas, Brazílie antuka Argentina Tomás Lipovšek Puches Peru Sergio Galdós
Argentina Máximo González 		7–5, 6–2
5. listopad 2016 Villa del Dique, Argentina antuka Argentina Tomás Lipovšek Puches Chile Cristóbal Saavedra Corvalán
Chile Ricardo Urzúa Rivera 		7–6(10–8), 6–0
7. červenec 2017 Casinalbo, Itálie antuka Brazílie Bruno Sant'Anna Itálie Enrico Dalla Valle
Itálie Andrea Pellegrino 		6–3, 4–6, [10–8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federico Coria na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Federico Coria | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Federico Coria na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  3. ↑ a b c Federico Coria na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  4. ↑ Federico Coria na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  5. ↑ a b Federico Coria | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Ruud triumfem v Bastadu překonal svého otce, i třetí trofej má z antuky. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-18 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj