Evropská dálková trasa E5

Evropská dálková trasa E5 je evropská dálková turistická trasa, která vede z atlantického pobřeží Francie v Bretani přes Alpy do italské Verony. Celkem je tato dálková turistická stezka dlouhá 3200 kilometrů.

Historie

Evropská dálková turistická trasa E5 byla otevřena spolu s trasou E1 (Severní moře – Bodamské jezero – Gotthard – Středozemní moře) 2. července 1972 jako dálková turistická trasa Francie – Adria zakladatelem Evropské asociace turistů Georgem Fahrbachem. V té době bylo plánováno celkem šest evropských dálkových turistických tras.

Trasa

Francie

Pointe du Raz ← 276 km → Lannion ← 285 km → St-Brieuc ← 273 km → Avranches ← 336 km → Verneuil-sur-Avre ← 323 km → Fontainebleau ← 276 km → Châtillon-sur-Seine ← 192 km → Langres ← 249 km → Montreux-Château (u Belfortu/Mulhouse) – celkem asi 2210 km.

E5 začíná v Pointe du Raz, nejzápadnějším bodě francouzské pevniny, a zpočátku vede společně s E9 (z Portugalska do Estonska). Vede podél pobřeží Atlantiku do Le Faou a dále přes pohoří Monts d'Arrée v přírodním parku Armorique. V Plestin-les-Grèves se dostává na pobřeží Lamanšského průlivu. Trasa pokračuje přes Versailles a na jihu míjí Paříž. Ve Fontainebleau se kříží s trasou E3 (od Černého moře na Pyrenejský poloostrov). Podél Seiny vede trasa do Dijonu a několikrát kříží trasu E4 (z mysu Svatého Vincenta v Portugalsku na Kypr). Stezka pokračuje do pohoří Vogézy a kříží trasu E2 (z irského Galway do Nice). Nakonec, po zhruba 2100 kilometrech přes Francii, stezka dorazí do Švýcarska.

Švýcarsko

Montreux-Château (u Belfortu/Mulhouse) ← 102 km → Rheinfelden ← 158 km → Kreuzlingen (Konstanz) ← 28 km → Arbon ← 18 km → Rheineck – celkem asi 306 km.

Severně od Delémontu vede stezka podhůřím švýcarské Jury směrem k Basileji. Odtud stezka pokračuje převážně rovinatým úsekem podél Rýna k Rýnským vodopádům u Neuhausenu, kde se opět setkává s trasami E4 a E1. Stezka vede kolem jižních břehů jezer Untersee a Obersee do Rheinecku a na hranice s Rakouskem.

Rakousko / Německo

Rheineck ← 25 km → Bregenz ← 17 km → Staufner Haus ← 15 km → Sonthofen ← 26 km → Kemptner Hütte ← 23 km → Memminger Hütte ← 13 km → Zams ← 30 km → Braunschweiger Hütte ← 14 km → Zwieselstein – celkem asi 163 km.

V Bregenzu se trasy E5 a E4 rozdělují, E5 se přesouvá společně s Maximiliansweg (odpovídá předalpské variantě E4) do Hittisau a dále do Německa. Zde začíná alpská část, která vede po jedné z nejstarších dálkových turistických tras v Evropě. Stezka vede přes Oberstdorf až k chatě Kemptner. Na hoře Unteres Mädelejoch se opět překračuje hranice s Rakouskem. Přibližně 50 kilometrů trasy E5 vede přes Německo.

Zpět v Rakousku trasa překračuje Allgäuské Alpy. Stezka vede přes Lechtalské Alpy k chatě Memminger, kde se na krátkém úseku dělí o trasu E4 až do Zams. Stezka pokračuje přes Venet celým údolím Pitztalu nebo v novější variantě přes 3030 m vysoký Madatschjoch v hřebeni Kaunergratu přímo do čela údolí Pitztalu na Mittelberg. Na Geigenkammu mezi údolími Pitztal a Ötztal, kousek za chatou Braunschweiger Hütte, se opět dostanete do výšky téměř 3000 m n. m. Hranice do Itálie se překračuje přes Timmelsjoch, což znamená, že trasa vede asi 175 kilometrů přes Rakousko. Další varianta vede do Itálie přes chatu Similaunhütte ve výšce 3019 metrů.

Itálie

Zwieselstein / Timmelsjoch ← 17 km → Moos ← 14 km → Pfandler Alm (Sarntalské Alpy) ← 14 km → Meraner Hütte ← 19 km → Bolzano ← 22 km → Aldein, Bletterbachschlucht, Schmiederalm, Oberradein (Redagno) ← 15 km → Gfrill (Cauria) ← 20 km → Segonzano ← 17 km → Palai im Fersental (Palú del Fersina) ← 21 km → Levico Terme ← 12 km → Lusern (Luserna) ← 8 km → Coepass (Passo Coe) ← 13 km → Rifugio Lancia ← 23 km → Rifugio Campogrosso ← 15 km → Giazza ← 22 km → Erbezzo ← 31 km → Avesa (okres Verona) – celkem asi 284 km.

Na úpatí Hochwartu a Heiligkreuz-Spitze vede trasa vysoko nad údolím Passeiertal přes chatu Hirzerhütte, přes chatu Meranerhütte a dále do Bolzana v Jižním Tyrolsku. (Zde také končí úsek trasy E10). V jihotyrolském Unterlandu leží podél trasy hory Weißhorn a Schwarzhorn. Nyní v Trentinu vede kolem Heiligen See v obci Cembra Lisignago (viz také Dürerweg) a přes Palai a poblíž Rifugio Sette Selle do Levico Terme. Odtud vede stezka na náhorní plošinu nad Lavarone. Přes Passo Coe, Monte Maggio, Passo della Borcola se stezka dostane do pohoří Pasubio a opět překoná 2000 výškových metrů. Stezka pokračuje k Rifugio Lancia, přes Dente Austriaco a Dente Italiano k Rifugio Achille Papa. Po Cestě hrdinů (it. Strada degli Eroi) stezka klesá do Passo Pian delle Fugazze a dále do Passo Campogrosso. Odtud následuje poslední 2000 m vysoká horská skupina Carega, kde se nachází Rifugio Fraccaroli (2239 m). Údolím Revolte klesá trasa E5 do Giazzy a vzápětí stoupá zpět na náhorní plošinu Lessinských Alp. Nyní ji poslední kilometry vedou do Erbezza, k přírodnímu mostu Ponte di Veja, do soutěsky Burago a nakonec do Verony. Pro mnoho turistů končí E5 u veronské Arény, protože mezi Veronou a Benátkami nejsou žádné pěkné turistické trasy.

Literatura

Christian K. Rupp: E5 Oberstdorf – Meran/Bozen, Conrad Stein Verlag Welver, ISBN 978-3-86686-399-6
Meike Moshammer: Als Frau alleine über die Alpen – Auf dem E5 von Konstanz über Bozen nach Verona, Verlag Haag+Herchen GmbH Hanau, ISBN 978-3-89846-790-2
Veit Metzler und Hans Jürgen Gorges: Kompass Wanderführer 'Europäischer Fernwanderweg E5'. 11. Auflage. Deutscher Wanderverlag Dr. Mair & Schnabel & Co., Ostfildern 2000, ISBN 3-8134-0170-7.