Eugène Sue

Eugène Sue
Rodné jméno Marie Joseph Sue
Narození 26. ledna 1804
Paříž
Úmrtí 3. srpna 1857 (ve věku 53 let)
Annecy
Místo pohřbení Annecy-le-Vieux
Povolání romanopisec, spisovatel a politik
Alma mater Condorcetovo lyceum
Významná díla Tajnosti pařížské
Ocenění rytíř Řádu čestné legie
Rodiče Jean-Joseph Sue
Příbuzní Jean-Joseph Sue (dědeček)
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue (10. prosince 1804, Paříž – 3. srpna 1857, Annecy, dnes Horní Savojsko) byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ (tzv. románů-fejetonů), v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem.

Život

Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství (přispělo k tomu i to, že po smrti otce získal slušné dědictví). Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok (Kernock le pirate), jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře.

Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev.

Joseph Marie Eugène Sue (1804–1857)

Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris.

Dílo

Le Juif errant (Věčný žid), vydání z roku 1851

Jeho romány byly obvykle psány rychle, mají nepropracovaný styl, povrchní psychologii a nepravděpodobné a vykonstruované dějové zápletky. Přesto byly pro svou silnou (ačkoliv jinak dosti povrchní) společenskou kritiku a díky poutavému a melodramatickému ději i soucitu s chudými a trpícími hltány statisíci čtenáři. Jeho knihy byly napodobovány i překládány a ovlivnily zejména Victora Huga při psaní románu Bídníci a také Émila Zolu v jeho raném tvůrčím období. Z jeho díla lze jmenovat:

  • Kernock le pirate (1830, Pirát Kernok), námořní román
  • Plik et Plok (1831, Plik a Plok), námořní román, který Sueovi získal přízvisko francouzský Cooper.
  • Atar-Gull (1831), námořní román,
  • Salamandre (1832, Salamandr), nejvýznamnější ze Sueových námořních románů, v jehož hrdinovi je znatelný ohlas Byronova Manfréda.
  • La Coucaratcha (1832-1834), námořní román,
  • La Vigie de Koat-Ven (1833, Hlídka v Koat-Ven), námořní román,
  • Histoire de la marine française (1835-1837, Dějiny francouzského námořnictva), práce, která byla na dílo historické příliš románová a pro románové čtenáře příliš vážná.
  • Lautréamont (1837), historický román z doby Ludvíka XIV.,
  • Arthur (1838), román mravů z vyšší pařížské společnosti,
  • Jean Cavalier, ou Les Fanatiques des Cevennes (1840, Jan Cavalier aneb fanatici z Cevennes), historický román o jednom z vůdců protestantského povstání tzv. camisardů na počátku 18. století v Cevennách v Languedoku.
  • Histoire de la marine militaire chez tous les peuples (1841, Dějiny válečného námořnictva), historická práce, o níž platí to samé jako o autorových předešlých Dějinách francouzského námořnictva.
  • Mathilde, ou les Mémoires d'une jeune femme (1841, Matylda aneb paměti mladé ženy), román-fejeton odehrávající se ve vyšší pařížské společnosti.
  • Le Morne au diable (1842, Ďáblova skála), román-fejeton odehrávající se na ostrově Martinique (česky též jako Čertova hora)
  • Les Mystères de Paris (1842-1843, Tajnosti pařížské), román-fejeton, vrcholné Sueovo dílo, které je vydáváno dodnes.
  • Le Juif errant (1844-1845, Věčný žid), druhý nejznámější autorův román-fejeton vycházející z křesťanské legendy o Ahasverovi a vyznačující se ostrou antiklerikální tendencí. V Sueově podání Věčný žid bojuje proti sociálním nespravedlnostem a účtuje s katolicismem a mocí církve, je kladným hrdinou, ničemou je v románu jezuita. Román měl obrovský úspěch (magazín Le Constitutionel, který jej vydával, zvedl svůj náklad z 3 600 na 20 000 výtisků) a právě díky němu se pojem Věčný žid rozšířil mezi Evropany oné doby.
  • Martin, l'enfant trouvé (1847, Martin nalezenec),
  • Les Sept péchés capitaux (1847-1849, Sedmero hlavních hříchů), zde zpracoval v románově formě některé utopické myšlenky Charlese Fouriera.
  • Les Mystères du peuple ou l'Histoire d'une famille de prolétaires à travers les âges (1849-1856, Tajemství lidu aneb historie jedné proletářské rodiny v různých dobách), román, obsahující téma spiknutí za účelem ovládnutí světa, byl roku 1857 zakázán pro své pobuřující tendence, byl využit jako základ pamfletu proti Napoleonovi III., a také je první z řady děl, které vedly k vytvoření Protokolů sionských mudrců.
  • Les enfants de l'amour (1850, Děti lásky,)
  • La bonne aventure (1851, Služčino dobrodružství),
  • Fernand Duplessis, mémoires d'un mari (1852, Paměti manželovy),
  • La Marquise Cornélia Alfi (1852, Markýza Kornélie Alfi),
  • Le diable médecin (1855-1857, Ďáblův doktor),
  • Les secrets de l'oreiller (1858, Tajemství podušky), posmrtně.

Filmové adaptace

Česká vydání

Externí odkazy

Zdroj