Ernesto Laclau

Ernesto Laclau
Narození 6. října 1935
Buenos Aires
Úmrtí 13. dubna 2014 (ve věku 78 let)
Sevilla
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Povolání filozof, vysokoškolský učitel a sociolog
Alma mater Facultad de Filosofía y Letras de la Universidad de Buenos Aires
University of Essex
Témata filozofie
Ocenění Bachelor of Economics
Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka) Chantal Mouffeová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Laclau (6. října 1935 – 13. dubna 2014, Sevilla, Španělsko) byl argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.

Biografie

Pocházel z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).

Vypracoval tzv. filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.

Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemonie a socialistická strategie, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.

Dílo

  • Politics and Ideology in Marxist Theory (1977)
  • LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985 (česky: Hegemonie a socialistická strategie, 2014).
  • New Reflections on the Revolution of our Time (1990)
  • The Making of Political Identities (1994)
  • Emancipation(s) (1996)
  • Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem)
  • On Populist Reason (2005)
  • Elusive Universality (2010)

Externí odkazy

Literatura

  • BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006. ISBN 80-7367-099-2

Zdroj