Ernest Polonceau

Gustave Ernest Polonceau
G. E. Polonceau. Fotoportrét ze sbírky knihovny v Remeši
G. E. Polonceau.
Fotoportrét ze sbírky knihovny v Remeši
Rodné jméno Gustave Ernest Polonceau
Narození 3. března 1832
Versailles
Úmrtí 11. dubna 1900 (ve věku 68 let)
Viry-Châtillon
Národnost Francie Francouz
Vzdělání Ecole des Mines de Paris (1851–1854), důlní inženýr
Povolání železniční inženýr a manažer
Zaměstnavatelé Compagnie du chemin de fer de Paris à Orléans (1854–1870 a od 1885)
Compagnie Générale pour l'Exploitation des Chemins de fer de la Turquie d'Europe (1870–71)
Rakouská společnost státní dráhy (1872–1885)
Ocenění důstojník Řádu Medžidie, 1871
důstojník Řádu čestné legie RF, 1895
Představenstva řídící výbor StEG, člen (1882-85)
Francouzská společnost stavebních inženýrů, místopředseda a předseda (1888–1899)
Choť Marthe Bérangerová (1836–1896), svazek od r. 1862
Děti dcera Cécile Polonceau (* okolo 1870)
Funkce prezident (Société des ingénieurs civils de France)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustave Ernest Polonceau (3. března 1832 Versailles – 11. dubna 1900 Viry-Châtillon) byl francouzský železniční inženýr a technický manažer. Od roku 1877 pracoval jako ředitel technické a lokomotivní služby Rakouské společnosti Státní dráhy (StEG), a pozici zastával až do svého návratu do Paříže roku 1885. Byl i členem správní rady Společnosti.

Biografie

Gustave Ernest Polonceau se narodil v rodině divizního celního inspektora Jeana Armanda Polonceaua a jeho ženy Elisabeth Marie Charles, rozené Bellonové.[1][2][pozn. 1]

Po absolvování École des Mines (báňské inženýrské školy) nastoupil roku 1854 do služeb Compagnie du chemin de fer de Paris à Orléans (zkratka P.O., Společnost dráhy Paříž-Orleáns)[3], na doporučení svého bratrance Camilla Polonceaua,[pozn. 2] vedoucího lokomotivní služby Společnosti[4]. Zkušenosti získával jako pomocník, zámečník a strojník (strojvůdce) v depu v Ivry. Od roku 1856 zastupoval vedoucího depa. Roku 1858 byl jmenován inspektorem vozby v Tours, poté zástupcem hlavního inženýra lokomotivní služby v Bordeaux a v Tours. Díky svým organizačním a řídícím schopnostem byl roku 1870 povolán ředitelem Ernestem Cézannem[pozn. 3] do Konstantinopole do funkce hlavního inspektora Císařské společnosti evropsko-turecké železnice[pozn. 4] a pověřen řízením stavby prvního 16 km úseku trati z Konstantinopole (stanice Sirkeci) do Kutchuk-Tchekmedjé (dnes istanbulské předměstí Küçükçekmece).[3][5] Roku 1872 se stal ředitelem technické a lokomotivní služby v Bukurešti a komisařem pro rumunskou část železniční sítě Rakouské společnosti státní dráhy (StEG)[pozn. 5], následně zástupcem ředitele provozu a vedoucím oddělení technické a lokomotivní služby (Sub-Direction für Maschinenwesen) ve Vídni. Roku 1877 postoupil na místo ředitele této služby. Po rozdělení StEGu podle duálního klíče roku 1882 tuto funkci v letech 1882–85 dále vykonával pro obě části sítě (rakouskou i uherskou) a pro dílny Společnosti. Od roku 1882 byl i členem řídícího výboru dolů, továren a pozemků StEG.[3] Ve své funkci měl významný vliv na konstrukci parních lokomotiv vyráběných v lokomotivce Společnosti, (zvláště po odchodu Johna Haswella), a zprostředkovaně i v Rakousku.[6]

Ihned po příjezdu do Rakouska se Polonceau stal členem Société d'assistance pour les Français, poté se stal členem výboru, a později viceprezidentem a přispěl k i založení Société d'assistance franco-belge-suisse v Praze (společnosti pro podporu Francouzů v Rakousku).[3]

Roku 1885 se vrátil do Francie na místo hlavního inženýra technické a lokomotivní služby dráhy Paříž – Orleáns[3], které převzal po zesnulém Victoru Forquenotovi.[6][pozn. 6]

Ve Francii působil v řadě odborných výborů, mj. v Ústřední komisi pro parní stroje, a v komisi zřízené francouzským ministrem veřejných prací za účelem hledání způsobů, jak zajistit nové bezpečnostní záruky pro cestující v železniční dopravě (od 1888). Byl viceprezidentem (1888) a prezidentem (od 1891) Francouzské společnosti stavebních inženýrů, viceprezidentem Komise pro metody zkoušení metalurgické sekce a členem přijímací komise Světové výstavy v Paříži v roce 1900 (od 1897), jejíhož otevření se o několik dní nedožil. Je autorem řady návrhů na vylepšení konstrukce lokomotiv a provozu dráhy, včetně patentu na lokomotivu se zlepšeným průjezdem obloukem. Jeho zásluhy byly oceněny udělením Řádu čestné legie Francouzské republiky.[3]

Bibliografie - Publikace

  • POLONCEAU, Ernest. Note sur l'exploitation secondaire de certaines lignes de chemins de fer (Poznámka k vedlejšímu provozu některých železničních tratí). [s.l.]: Dunod, Paris, 1882. 45 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: VLhWHQAACAAJ; Worldcat: 41200006. 
  • POLONCEAU, Ernest. Chemins secondaires. Note sur quelques dispositions concernant la circulation des locomotives sur les chemins secondaires, par Ernest Polonceau ... (Vedlejší trati. Poznámka k některým ustanovením týkajícím se provozu lokomotiv na vedlejších tratích). [s.l.]: Lefebvre-Ducroq, 1884. 10 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: RSw8QwAACAAJ; Worldcat: 457993509. 
  • POLONCEAU Ernest, DOPPLER, DUMUR J., HUBER William. Rapport des experts sur le percement du Simplon (Zpráva expertů o tunelu Simplon). [s.l.]: Impr. A. Borgeaud, Lausanne 1886. 58 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: qZvEUiwyO8sC; Worldcat: 1096388092. 
  • POLONCEAU, Ernest. La Locomotive compound, par M. Ernest Polonceau ... (Sdružená lokomotiva ...). [s.l.]: Chaix, Paris, 1889. 46 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: PVfLSAAACAAJ; Worldcat: 457993520. 
  • POLONCEAU, Ernest. Note sur l'éclairage électrique de la ville de Milan, par M.E. Polonceau ... ( Poznámka k elektrickému osvětlení města Milána). [s.l.]: Chaix, Paris, 1889. 12 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: TvVGQwAACAAJ; Worldcat: 457993545. 
  • POLONCEAU, Ernest. Note sur le détendeur automatique de vapeur pour locomotive, disposé pour admettre à 10 kilogrammes dans les cylindres la vapeur ... (Poznámka k automatickému regulátoru páry pro lokomotivy, který byl nastaven tak, aby do válců vpouštěl 10 kilogramů páry ...). [s.l.]: impr. P. Mouillot, 1889. 3 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: _SqgmAEACAAJ; Worldcat: 494355943. 
  • POLONCEAU, Ernest. Les nouvelles machines a vapeur: a l'exposition universelle de 1889 (Nové parní stroje na světové výstavě v roce 1889). [s.l.]: E. Bernard, Paris 1893. 98 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: smtMAAAAMAAJ; Worldcat: 62334412. 
  • POLONCEAU, Ernest. Note sur les locomotives-tenders nos 2168 à 2175 et 2186 à 2200 à six roues accouplées de lm 500 de diamètre construites pour la ligne de Sceaux... (Poznámka k lokomotivám č. 2168 až 2175 a 2186 až 2200 se šesti spřaženými koly o průměru 1,5 m, vyrobeným pro trať Sceaux...). [s.l.]: Vve Ch. Dunod et V. Picq, Paris, 1896. 24 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: OOUemQEACAAJ; Worldcat: 494356015. 
  • WALCKENAER, Charles; POLONCEAU, Ernest. De l'Emploi des boulons à charnières pour maintenir les obturateurs amovibles de certains récipients de vapeur, par MM. E. Polonceau et C. Walckenaer ... (O použití kloubových šroubů k uchycení odnímatelných uzávěrů některých parních nádob, ...). [s.l.]: P. Vicq-Dunod, Paris, 1897. 47 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: oqxGQwAACAAJ; Worldcat: 458835477. 
  • POLONCEAU, Ernest. Note sur la convergence des essieux dans les voitures à grand écartement d'essieux de la Compagnie d'Orléans, par M. Ernest Polonceau ... (Poznámka ke konvergenci náprav u vozů s velkým rozvorem náprav společnosti Orléans...). [s.l.]: Vve C. Dunod, Paris, 1898. 7 s. odkaz na dostupnost. (francouzsky) Google-Books-ID: bzRrQwAACAAJ; Worldcat: 457993559. 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Řada mužských příslušníků rozvětveného klanu Polonceauů zastávala po několik generací inženýrské a technické posty při budování správě a provozu továren, dolů, sítě silnic, mostů a železnic v okolí Paříže.
  2. ↑ Camille Jean Barthélémy Polonceau (1813 – 1859) byl významný francouzský inženýr, konstruktér a vynálezce, vedl stavbu a poté řídil provoz na železniční trati z Paříže do Orléans, stavitel dvorního vlaku Napoleona III. Od roku 1848 byl vedoucím oddělení trakce Pařížsko-orleánské dráhy.
  3. ↑ Louis-Joseph-Ernest Cézanne (1830–1876) byl francouzský stavební inženýr, manažer a politik. Vedl stavby několika významných železničních tratí ve Francii a ve východní Evropě (Rusko, Rakousko, Uhry, aj), nejprve ve službách francouzského státu, poté v soukromých společnostech (Rakouská společnost státní dráhy, Ernest Goüin et Cie). V roce 1870 krátce převzal vedení stavby osmanské Východní železnice (pro společnost Compagnie Générale pour l'Exploitation des Chemins de fer de la Turquie d'Europe). Od roku 1871 byl poslancem Národního shromáždění třetí francouzské republiky, kde zastával silně konzervativní postoje.
  4. ↑ Německo-francouzská Société impériale des chemins de fer de la Turquie d'Europe à Constantinople z bankovního impéria barona Moritze von Hirsche převzala od roku 1870 stavbu tzv. Osmanské východní dráhy (Chemins de fer Orientaux, zkratka C.O.), která by přes východní Thrákii napojila Konstantinopol a Osmanskou říši na evropskou železniční síť (připojením na Rakouskou jižní dráhu). Již po roce ale stavbu převzali sami Němci. Po řadě politických a finančních peripetií byla trať nakonec dostavěna až roku 1888, a svého zamýšleného významu již nedosáhla. Dnes je známá jako rumélijská dráha.
  5. ↑ Rakouská společnost státní dráhy měla kromě německého názvu K. k. privilegierte österreichische Staatseisenbahn-Gesellschaft úřední názvy i v maďarštině: Cs. k. szab. Osztrák-Magyar Államvasúttársaság a francouzštině: Compagnie des chemins de fer de l'État autrichien.
  6. ↑ Victor Forquenot de La Fortelle (1817–1885), konstruktér lokomotiv a hlavní inženýr vozby a zařízení Pařížsko-orleánské dráhy, ve funkci roku 1859 nahradil právě Camille Polonceaua. U společnosti zaváděl standardizaci a racionalizoval lokomotivní službu. Jím zkonstruovaný typ rychlíkové lokomotivy 1B1 řady 121 "Forquenot" s koly o průměru 2,1 metru a s maximální rychlostí 100 km/h dopravoval po roce 1873 vlaky jako Sud Express průměrnou rychlostí až 73,2 km/h, tehdy nejrychleji na světě.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustave Ernest Polonceau na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Généalogie de Ernest Gustave POLONCEAU. Geneanet [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ Matrika občanského stavu obce Viry-Chatillon, roky 1853-1862.
  3. ↑ a b c d e f Ernest POLONCEAU (1832-1900). www.annales.org [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Généalogie de Camille Jean Barthélémy POLONCEAU. Geneanet [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Trains of Turkey | History / CO. www.trainsofturkey.com [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b KOLOMÝ, Radoslav. Ing. Ernest Gustave Polonceau a jeho lokomotivy pro StEG (1). S. 21–24. Svět (velké i malé) železnice [online]. Corona Praha 2014, 2014-09 [cit. 2025-06-06]. Roč. XIII (2014), čís. 4 (52), s. 21–24. ISSN 1213-7219. 
  7. ↑ Paris-Orleans 2-4-2 Locomotives in France. www.steamlocomotive.com [online]. [cit. 2025-06-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernest Polonceau na Wikimedia Commons
  • Galerie Ernest Polonceau na Wikimedia Commons
  • Gustave Ernest Polonceau - Graces Guide (nekrolog). www.gracesguide.co.uk [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  • Bibliografie: "Author: Ernest Polonceau" na Google Books. www.google.cz [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  • KOLOMÝ, Radoslav. Ing. Ernest Gustave Polonceau a jeho lokomotivy pro StEG (1). S. 21–24. Svět (velké i malé) železnice [online]. Corona Praha 2014, 2014-09 [cit. 2025-06-06]. Roč. XIII (2014), čís. 4 (52), s. 21–24. odkaz na vydavatele. ISSN 1213-7219. 

Zdroj