John Haswell

John Haswell
Jiná jména John Hessewell
Narození 20. března 1812
Lancefield SkotskoSkotsko Skotsko
Úmrtí 8. června 1897
Vídeň Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Vídeň 19, Döblinger Friedhof
Národnost Skot
Alma mater Anderson's University, Glasgow (strojní inženýrství)
Povolání inženýr, vynálezce, železniční konstruktér a manažer
Zaměstnavatelé
  • strojírny Claud Girdwood & Co., Glasgow (1834), a William Fairbairn & Co., Manchester (1835–1838)
  • Maschinenfabrik der Wien-Raaber / Wien-Gloggnitzer Eisenbahn-Gesellschaft, Wien (1838–1855)
  • Maschinenfabrik der k.k. priv. österreichischen Staatseisenbahn-Gesellschaft (1855 -1882)
Následovník Ernest Polonceau
Nábož. vyznání anglikánské
Choť ano, N.N.[1]
Děti čtyři synové (dva pokračovali v otcových stopách) a dvě dcery[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Haswell (1812 – 1897) byl skotský inženýr a konstruktér lokomotiv, vozů a strojů. Je považován za průkopníka ve stavbě železničních vozidel a za jednoho z otců moderního rakouského průmyslu vůbec. Od počátku vybudoval první lokomotivní továrnu v Rakousku, neoficiálně známou pod jeho jménem, po 43 let stál v jejím čele jak odborně, tak organizačně, a byl zárukou její špičkové technické úrovně.

Biografie

John Haswell se narodil 20. března 1812 v Lancefieldu poblíž Glasgowa, údajně do staré skotské rodiny Hessewellů.[2] Navštěvoval nižší školy v Glasgowě, strojní inženýrství vystudoval na Andersonově univerzitě[pozn. 1] tamtéž. Pracoval ve strojírnách Claus Girwood & Co., Glasgow (1834) a Fairbairn & Co. v Manchesteru (1835–38).[4] V roce 1837 tu byl pověřen vypracováním plánů na zřízení a strojní vybavení pro vídeňské dílny na kolejová vozidla podle objednávky nově vzniklé Společnosti Vídeňsko-rábské dráhy a v roce 1838 byl vyslán, aby na místě dohlížel na montáž dodaných strojů.[5] Poté byl ředitelem Mathiasem Schönererem získán pro vedení hlavní dílny dráhy, pozdější lokomotivky StEG, v jejím čele pak stál čtyři desítky let. Haswell na svou pozici rezignoval roku 1882 a odešel na penzi. Zemřel roku 1897[2] a je pochován na hřbitově ve vídeňském Döblingu.[1]

Průkopník železničního inženýrství

Haswell, spolu s mechanikem Kraftem, dokázal za 1½ roku prakticky z ničeho vybudovat funkční továrnu sestávající z kotlárny, slévárny a dvou remíz tak, že mohla být nejen 21. dubna 1840 slavnostně otevřena arcivévodou Johannem[1], a ještě téhož roku pro Raabskou dráhu vyrobila tři lokomotivy a několik desítek vagónů. Jednalo se tak o první železniční vozidla vyrobená (1839–41) v Rakousku.[5] K tomu bylo třeba vybudovat zcela nové výrobní odvětví - zavést nové, v Rakousku dosud neexistující technologie (mj. odlévání součástí ze železa), obstarat či vyrobit potřebné stroje, nářadí a přípravky, a k tomu pro začátek vyškolit přes 400 pracovníků. Haswell projektoval a jeho továrna vyráběla železniční vozidla pro vlastní i cizí železnice, přitom zabezpečoval i údržbu veškerého strojního zařízení své dráhy.[1]

Díky svým schopnostem dosáhl roku 1841 pro svou lokomotivku úředního uznání jako "k. k. Landesberechtigte Maschinenfabrik" (státem uznaná strojírna), administrativně samosprávné, v administrativních a organizačních věcech nezávislé na majiteli.[2]

Ve stavbě lokomotiv prosazoval Haswell k dosažení potřebného zvýšení výkonu cestu vícenásobného spřažení náprav u lokomotiv s přívěsným tendrem, jednodušší než u systému Engerthova, podmíněnou ale řešením schopnosti průchodu vícenápravového stroje obloukem. Mezi průkopnické lokomotivy, které opustily továrnu v prvních letech její existence, tak patří první trojspřežní lokomotiva na kontinentu "FAHRAFELD" (1846), soutěžní lokomotiva pro Semmeringskou dráhu "VINDOBONA" (1851), první čtyřspřežní „horská“ lokomotiva "WIEN-RAAB" (1855) pro Semmering[6][2], nebo první čtyřválcová lokomotiva na světě "DUPLEX" (1862)[7].

Haswellovými příspěvky k vylepšení provozních vlastností lokomotivy byly mj. vlastní konstrukce podvozku, provahadlování pojezdu[1], parní protitlaká brzda, poprvé nainstalovaná na lokomotivě "STEYERDORF" (1861), dyšna s regulovatelným tahem a dmychavkou (1866)[6] nebo topeniště, pro zvýšení teplosměnné plochy provedené z vlnitého plechu (1872).[1]

Mezi jeho vynálezy v oblasti technologie patří výroba kol odléváním[1] nebo revoluční vynález hydraulického kovacího lisu (1860), který umožnil vyrábět velké a komplikované výkovky, jako ojnice a spojnice, tehdy nejdokonalejším způsobem a v nejvyšší kvalitě - lisováním do zápustek.[1][2]

Ocenění

Haswell je považován za jednoho z otců moderního rakouského průmyslu a zakladatele rakouské lokomotivní školy. Je autorem mnoha vynálezů k vylepšení provozu parních lokomotiv, často nepatentovaných a proto později připisovaných jiným vynálezcům.

Továrna, kterou vedl, byla vysoce ceněna tehdejšími technickými elitami. Výrobky Haswellovy lokomotivky vystavované na světových výstavách získaly zlaté medaile v Paříži v letech 1855 a 1867 a v Londýně 1862.[8]

Roku 1936 po něm byla pojmenována Hasswellgasse ve Vídni-Floridsdorfu (21. obvod).[9]

Obrázky

  • První Haswellova lokomotiva "WIEN" vyrobená podle vzoru stroje z Norrisovy lokomotivky, 1840
    První Haswellova lokomotiva "WIEN" vyrobená podle vzoru stroje z Norrisovy lokomotivky, 1840
  • "FAHRAFELD" (1846), první trojspřežní lokomotiva v Rakousko-Uhersku, typ C n2 dominující železniční dopravě po následující půlstoletí
    "FAHRAFELD" (1846), první trojspřežní lokomotiva v Rakousko-Uhersku, typ C n2 dominující železniční dopravě po následující půlstoletí
  • Haswellova lokomotiva "VINDOBONA" (výr.č.186/1851), přihlášená do soutěže o Semmeringskou dráhu
    Haswellova lokomotiva "VINDOBONA" (výr.č.186/1851), přihlášená do soutěže o Semmeringskou dráhu
  • "WIEN-RAAB", první čtyřspřežní lokomotiva monarchie pro horskou dráhu přes Semmering (1855)
    "WIEN-RAAB", první čtyřspřežní lokomotiva monarchie pro horskou dráhu přes Semmering (1855)
  • "DUPLEX", první čtyřčitá lokomotiva na světě (1862)
    "DUPLEX", první čtyřčitá lokomotiva na světě (1862)
  • Haswellův lis s lisovacím tlakem 1 200 tun, instalovaný v lokomotivce StEG jako druhý r.1873
    Haswellův lis s lisovacím tlakem 1 200 tun, instalovaný v lokomotivce StEG jako druhý r.1873

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Haswell na německé Wikipedii.

Poznámky

  1. ↑ Anderson's (Andersonian) University, během doby známá též jako Anderson's Institut nebo Anderson's College, byla soukromá, přírodovědně a technicky zaměřená vysoká škola působící v Glasgow od roku 1796. Jejím pravděpodobně nejslavnějším absolventem byl David Livingstone. Roku 1887 tvořila základ sloučené Glasgow and West of Scotland Technical College. Předchůdkyně dnešní University of Strathclyde.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i BORN, Erhard: Haswell, John. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 8, Duncker & Humblot, Berlin 1969, ISBN 3-428-00189-3, s. 56 (přístupné on-line).
  2. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950 sv.2 (1958) s. 206–207; Österreichischen Akademie der Wissenschaften 1954 a násl.; Online Edition: ISBN 978-3-7001-3213-4, přístupné online
  3. ↑ Anderson's College, Glasgow - University of Strathclyde Archives and Special Collections. atom.lib.strath.ac.uk [online]. [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ GIESELER Albert: William Fairbairn & Sons. albert-gieseler.de [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b GIESELER, Albert: Maschinenfabrik der Wien-Gloggnitzer Eisenbahn. www.albert-gieseler.de [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KOLOMÝ, Radoslav. Haswelovy nákladní lokomotivy StEG kategorie IVs (311.1.ČSD) (1). Svět (velké i malé) železnice, Corona Praha 2013. Roč. XII (2013), čís. 1 (45), s. 37-40. odkaz na vydavatele. ISSN 1213-7219.
  7. ↑ BEK, Jindřich: Atlas Lokomotiv 1. - historické lokomotivy, str. 94, NADAS Praha 1979.
  8. ↑ GIESELER, Albert: Maschinenfabrik der k.k. priv. österreichischen Staatseisenbahn-Gesellschaft. www.albert-gieseler.de [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ AUTENGRUBER, Peter. Das Lexikon der Wiener Straßennamen: Bedeutung. Herkunft. Frühere Bezeichnungen. 12. überarb. Auflage. vyd. Ort nicht ermittelbar: Verlag nicht ermittelbar 352 s. ISBN 978-3-903070-17-2. S. 134. 

Literatura

  • Wienbibliothek / Retrodigitalisierung / Historisches Lexikon Wien : Dostupné online
  • John Haswell – Wiki historie Vídně Dostupné online
  • K. Gölsdorf, in: Gesch. d. Eisenbahnen d. österr.-ungar. Monarchie II, 1898, S. 428;
  • U. Lohse, in: Männer der Technik, Ein biographisches Handbuch, hg. v. C. Matschoss i. A. d. Vereins Deutscher Ingenieure, 1925.
  • Bll. f. Gesch. d. Technik, 1932, H. 1, S. 93 ff.; J. Rihosek, in: Österr. Naturforscher u. Techniker, 1951, S. 139 f. (P);
  • John Haswell (Hrsg.): Locomotive Typen der k. k. landesbef. Maschinen-Fabrik in Wien der k. k. priv. Österr. Staats-Eisenbahn-Gesellschaft. J. Weiner, Wien 1873
  • SAZIN, Rudolf: John Haswell. in: Beiträge zur Geschichte der Technik und Industrie: Jahrbuch des Vereines Deutscher Ingenieure 5, 1913, str. 157-73. Ed.: Matschoss, Conrad. Springer Berlin Heidelberg 1913. 348 s. ISBN 978-3-642-50834-9. doi.org/10.1007. online náhled a přístup

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu John Haswell na Wikimedia Commons

Zdroj