Erfurtský masakr (1349)

Erfurtský masakr bylo vyvraždění židovské komunity v německém Erfurtu, k němuž došlo ve dnech 21. a 22. března 1349.[pozn. 1] Údaje o počtu zabitých Židů se značně liší (od 100 do 3000).[1][2] Všichni židovští přeživší byli z města vyhnáni. Někteří Židé sami zapálil své domy, aby tak nepadl jejich majetek do cizích rukou, navíc oni sami v plamenech zahynuli dřív, než mohli být zlynčováni.[3] Mezi zavražděnými byl i přední talmudista Alexander Suslin.[4] Erfurt nejvíce postihl mor v roce 1350, kdy během deseti týdnů zemřelo více než 16 tisíc obyvatel.[5] Několik let po pogromu se Židé do Erfurtu vrátili a založili druhou komunitu, která byla zrušena městkou radou v roce 1458.

Pozadí

Mnoho masakrů během epidemie černé smrti, k nimž docházelo nejen v Německu, ale i v dalších zemích, bylo reakcí na falešná obvinění Židů, že tuto epidemii způsobili. Jinde bylo zabíjení Židů ospravedlňováno tím, že vyvraždění Židů zabrání šíření moru do dané oblasti. Ačkoliv tato přesvědčení a doprovodné masakry často podporovali i místní biskupové nebo flagelanti, katolická církev, včetně papeže Klementa VI. (během jehož papežství mor vypukl a také se objevili flagelanti) a jeho nástupce Inocence VI., se proti těmto pogromům a pronásledování Židů postavila. V papežské bule vydané na konci roku 1349 papež Klement VI. odsoudil hnutí flagelantů a kritizoval jejich "prolévání židovské krve".[6]

Erfurtské rukopisy

Pogromy byly většinou doprovázeny rozsáhlým rabováním. Mezi předměty uloupenými při erfurtském masakru patřily i erfurtské rukopisy psané v hebrejštině, včetně Tosefty, která je nejstarším dochovaným rukopisem tohoto druhu a pochází z 12. století.[7]

Po masakru se erfurtské rukopisy, včetně Tosefty, dostaly do vlastnictví městské rady Erfurtu a na konci 17. století skončily v knihovně luteránské evangelické církve v Erfurtu, v bývalém augustiniánském klášteře. Byly znovuobjeveny v knihovně v roce 1879 a šestnáct z těchto rukopisů bylo v roce 1880 převezeno do Královské knihovny v Berlíně, kde jsou dosud uloženy pod označením Erfurtská sbírka.[7] Podle jednoho zdroje se na rukopisu Tosefta nacházejí krvavé skvrny.[8]

Mnoho erfurtských Židů před útokem preventivně ukrylo své cennosti. Jedna taková skrýš, pravděpodobně patřící obchodníkovi Kalmanovi z Wiehe, byla nalezena v roce 1998. Obsah skrýše, známý jako erfurtský poklad, je trvale vystaven v nově zrekonstruovaném muzeu ve Staré synagoze v Erfurtu, která byla postavena v 11. století.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle jiných zdrojů došlo k masakru 2. března 1349.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erfurt massacre (1349) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BLACK DEATH - JewishEncyclopedia.com. jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Heinrich Graetz (31 December 2009). History of the Jews, Vol. IV (in six volumes): From the Rise of the Kabbala (1270 C.E.) to the Permanent Settlement of the Marranos in Holland (1618 C.E.). Cosimo, Inc. s. 109. ISBN 978-1-60520-946-3
  3. ↑ Jews in Erfurt (Encyclopaedia Judaica). web.archive.org [online]. 2013-06-23 [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ HELLER, Marvin J. The sixteenth century Hebrew book: an abridged thesaurus. Leiden ; Boston: Brill, 2004. (Brill's series in Jewish studies). ISBN 978-90-04-12976-4, ISBN 978-90-04-13308-2. S. 615. 
  5. ↑ CHRISTAKOS, George; OLEA, Ricardo A.; SERRE, Marc L. Interdisciplinary Public Health Reasoning and Epidemic Modelling: The Case of Black Death. Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 2005. (Interdisciplinary public health reasoning and epidemic modelling). ISBN 978-3-540-28165-8. S. 129. 
  6. ↑ ZIEGLER, Philip. The black death. 1. torchbook ed., [Nachdr.]. vyd. New York, NY.: Harper & Row, 1969. 319 s. (Harper Torchbooks). ISBN 978-0-06-131550-3. S. 96. 
  7. ↑ a b Erfurt Collection. Jüdisches Leben [online]. 2014-05-01 [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Eliyahu Gurevich (2 May 2010). Tosefta Berachot: Translated into English with a Commentary. Eliyahu Gurevich. s. 14. ISBN 978-0-557-38968-1
  9. ↑ Alte Synagoge: Streit um die Bezeichnung des Erfurter Schatzes - WELT. DIE WELT [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. (německy) 

Zdroj