Engelbert Kaempfer

Engelbrecht Kaempffer
Narození 16. září 1651
Lemgo
Úmrtí 2. listopadu 1716 (ve věku 65 let)
Lieme
Pracoviště Sjednocená východoindická společnost
Příbuzní Maria Magdalena Meyer (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Engelbert Kämpfer (psán i Kaempfer; 16. září 1651 – 2. listopadu 1716) byl německý přírodovědec, lékař a objevitel známý pro své cesty po Rusku, Persii, Indii, jihovýchodní Asii a Japonsku v letech 1683 až 1693.

O svých poznatcích napsal dvě knihy. Amoenitatum exoticarum, publikovanou v roce 1712, jež je důležitá pro lékařská pozorování a první rozsáhlý popis japonských rostlin (Flora Japonica). Dějiny Japonska, publikované posmrtně v roce 1727, byly hlavním zdrojem západních znalostí o Japonsku během 18. a poloviny 19. století, kdy země byla uzavřena pro cizince.

Život

Kämpfer se narodil v Lemgu v knížectví Lippe ve Vestfálsku. Jeho otec byl farář. Studoval v Hameln, Lüneburgu, Hamburku, Lübecku a Gdaňsku a po absolutoriu v Krakově strávil čtyři roky v pruském Královci, kde studoval medicínu a přírodní vědy.[1]

„Japonská abeceda“ (Engelbert Kaempfer: De Beschryving van Japan, 1729)
Dvůr cestuje k japonskému šógunovi v roce 1691 (Engelbert Kaempfer: De Beschryving van Japan, 1729)

V roce 1681 Kämpfer navštívil Uppsalu ve Švédsku. Jeho touha po cestování ho vedla k tomu, aby se stal tajemníkem švédského velvyslance Ludviga Fabritia, kterého Karel XI. poslal v roce 1683 přes Rusko do Persie.[2] Kämpfer pak vydal cestopis popisující putování tohoto poselstva.[2] Do Persie cestovali přes Moskvu, Kazaň a Astrachaň, lodí po Kaspickém moři a přes současný Ázerbájdžán. Zde Kämpfer udělal výpravu na Apšeronský poloostrov a byl možná první moderní vědec, který navštívil „pole věčného ohně“ kolem Baku. V roce 1684 Kämpfer dorazil do Isfahánu, tehdejšího perského hlavního města.[1]

Když se po více než ročním pobytu švédské poselstvo připravovalo na návrat do vlasti, připojil se Kämpfer k hlavnímu chirurgovi flotily Nizozemské východoindické společnosti v Perském zálivu. Navzdory horečce, která ho trápila v Bandar Abbásu, viděl část Arábie (návštěva Muscatu v roce 1688) a velký díl západního pobřeží Indie.[1]

V září 1689 Kämpfer dorazil do Batavie (Jakarty). Následující zimu strávil studiem jávské přírody. V květnu 1690 se vydal do Japonska jako lékař na obchodní stanici VOC v Nagasaki. Na cestě do Japonska loď, na které se plavil, přistála v Siamu, jehož hlavní město navštívil. Zaznamenal setkání s Kosou Panem, siamským ministrem a bývalým velvyslancem ve Francii.[3] V září 1690 dorazil Kämpfer do Nagasaki, jediného japonského přístavu, který byl tehdy otevřen nizozemským a čínským lodím.[1]

Kämpfer zůstal v Japonsku dva roky, během nichž dvakrát navštívil Edo a šóguna Tokugawu Cunajošiho. Důkladně studoval místních rostlinstvo, své výsledky pak publikoval v textu „Flora Japonica“ (součást knihy Amoenitatum Exoticarum). Když v únoru 1691 navštívil buddhistické mnichy v Nagasaki, byl prvním západním učencem, který popsal strom jinan. Přinesl také do Evropy jeho semena, která byla zasazena v botanické zahradě v Utrechtu. Stromy přežily až do 21. století.

Kämpfer také shromažďoval materiály a informace o japonské akupunktuře a moxování. Jeho pojednání o této problematice mělo značný vliv na akceptaci medicíny Dálného Východu v Evropě 18. století.

Ve svých posmrtně publikovaných poznámkách o Japonsku Kämpfer mísí pečlivé pozorování se silnou touhou uvést tato pozorování do souladu s evropským pojetím Asie. Tvrdí, že Japonci mají odlišný etnický původ než Číňané a že jsou přímými potomky stavitelů Babylonské věže.[4] Tak spojuje šintoismus s babylonským náboženstvím. Zároveň byl jedním z prvních Evropanů, kteří tvrdili, že Japonsko má spíše více různorodých náboženství než jen jedno.

Během pobytu v Japonsku Kämpferův takt, diplomacie a lékařské dovednosti překonaly kulturní rezervovanost Japonců. Získal tak mnoho cenných informací. V listopadu 1692 odplul z Japonska na Jávu.[1]

Po dvanácti letech v zámoří se Kämpfer v roce 1695 vrátil do Evropy a přistál v Amsterdamu. Obdržel pak lékařský diplom univerzity v Leidenu.  Usadil se pak ve svém rodném městě Lemgo, kde se stal lékařem hraběte z Lippe. V Německu vydal knihu Amoenitatum exoticarum (Lemgo 1712). Kromě mnoha dalších japonských rostlin obsahovala ilustraci kamélie a představila jejích 23 odrůd. Byla pozoruhodná i svým popisem elektrického úhoře, akupunktury a moxování. Jeho systematický popis čaje, stejně jako jeho další práce o japonských rostlinách, pochválil Linné, který převzal některé z Kämpferových názvů rostlin, například Ginkgo pro jinan. V roce 1716 Kämpfer zemřel ve svém rodném městě. Většina jeho rukopisů a mnoho předmětů z jeho sbírky jsou zachovány v Britské knihovně a Britském muzeu.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Engelbert Kaempfer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Chisholm 1911.
  2. ↑ a b Matthee 1999.
  3. ↑ Suarez, Thomas (1999), Early Mapping of Southeast Asia, Tuttle Publishing ISBN 962-593-470-7 p.30
  4. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9780226412351. 
  5. ↑ British Museum Collection

Externí odkazy

Zdroj