Emil Erlenmeyer

Emil Erlenmeyer
Narození 28. června 1825
Wehen
Úmrtí 22. ledna 1909 (ve věku 83 let)
Aschaffenburg
Alma mater Univerzita Giessen
Univerzita Heidelberg
Technická univerzita Mnichov
Povolání chemik, vysokoškolský učitel a farmaceut
Zaměstnavatelé Technická univerzita Mnichov
Univerzita Heidelberg
Děti Friedrich Gustav Carl Emil Erlenmeyer[1]
Příbuzní Hans Erlenmeyer (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard August Carl Emil Erlenmeyer (28. června 1825, Wiesbaden – 22. ledna 1909, Aschaffenburg) byl německý chemik, autor Erlenmayerova pravidla a tvůrce Erlenmeyerovy baňky.

Život

Emil Erlenmeyer studoval chemii na univerzitách v Giessenu a v Heidelbergu. Byl žákem Justuse von Liebiga a Augusta Kekulého. V letech 1868–1883 byl profesorem chemie na Technické univerzitě Mnichově. Společně s Robertem Bunsenem napsal vlivnou studii o hnojivech. V roce 1865 objevil kyselinu isomáselnou. V roce 1860 vynalezl kónickou baňku se zúženým hrdlem (tzv. Erlenmeyerova baňka neboli „erlenka“).[2] Patřil k prvním chemikům, kteří přijali strukturní vzorce založené na valencích. Navrhl strukturu dvou spojených benzenových jader naftalenu. Roku 1880 definoval tzv. Erlenmeyerovo pravidlo.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dagmar Drüll: Heidelberg Scholar Lexicon 1803–1932. 1986. DOI 10.1007/978-3-642-70760-5.
  2. ↑ http://www.biotrade.cz/blog-4/zvoni-erlenmeyerovym-bankam-hrana-113
  3. ↑ http://canov.jergym.cz/nadobi/banky/er.htm

Externí odkazy

Zdroj