Emanuel Chvála

Emanuel Chvála
Základní informace
Narození 1. ledna 1851
Praha, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. října 1924 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry opera a klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební kritik, kritik a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Chvála (1. ledna 1851 Praha28. října 1924 tamtéž[1]) byl český hudební kritik a skladatel.

Život

Studoval na reálce v Praze a poté železniční inženýrství ve Vídni. V roce 1881 se oženil[2] s Emanuelou Beranovou. Stal se úředníkem Buštěhradské dráhy a hudbou se zabýval pouze ve svém volném čase, ale na profesionální úrovni. Hru na klavír studoval u C. Müllera a J. Cainera. Ve skladbě a hudební teorii byl žákem Josefa Förstera a Zdeňka Fibicha.

Zabýval se i organizací hudebního života. Byl funkcionářem Umělecké besedy, členem Jednoty pro zvelebování hudby v Čechách, členem České akademie věd a umění a předsedou spolku J. Dalcroze. Na podnět Josefa Václava Sládka se začal věnovat hudební publicistice a kritice. Přispíval do hudebních časopisů (Lumír, Dalibor), ale i do denního tisku (Národní politiky) a to nejen českého, ale i německého.

Dílo

Z díla Emanuela Chvály jsou nejvíce ceněny jeho písně. Ostatní skladby se dnes na koncertních pódiích objevují jen zřídka.

Opera

Orchestrální skladby

  • Sousedské pro smyčcový orchestr (1880)
  • Koncertní ouvertura (1881)
  • Mazurky (1899)
  • Z jarních dojmů (symfonietta, 1899)
  • O posvícení (1902) (premiéra 16.02.1902 Česká filharmonie, Ludvík Čelanský (dirigent))[3]

Klavírní skladby

  • Silhouetty (1879)
  • Lístky do památníku (1881)
  • Serenáda, Veseloherní pochod (na 4 ruce, 1891)
  • Scherzino (1889)
  • Sedmero sousedských nápadů (1889)
  • Dostaveníčko (1898)
  • Ze chvil ladných a teskných (1898)
  • Pohádky (1902)

Housle

  • Polonéza (1879)
  • Romance (1882)
  • Andante a Scherzo (1882)
  • Malá suita (1895)
  • Serenáda (1901)
  • Canzonetta (1904)

Ostatní komorní hudba

  • Smyčcový kvartet d-moll (1886)
  • Smyčcový kvartet c-moll (1887)
  • Klavírní trio g-moll (1901)
  • Klavírní kvintet B-dur (1903)

Písně

  • Čtvero písní (1879)
  • Jarní píseň (1880, odměněno cenou Umělecké besedy)
  • Tré písní (1882)
  • Zmizelá radost (1896, odměněno prémií Umělecké besedy)
  • Starosvětské písničky (text Josef Václav Sládek, 1900)
  • Masopustní noc

Sbory

  • Nejnovější písničky (ženský)
  • Tři písničky (ženský)
  • Vy hory modravé (mužský,1878)
  • 4 sbory (mužské)
  • Tichá noc (mužský,1897)
  • Lešetínské zvony (text Svatopluk Čech, smíšený, 1887)

Články (výběr)

  • Smetanovy skladby, Dalibor, II/1880 a III/1881
  • K. M. z Webrů, Dalibor, VIII/1886
  • Čtvrtstoletí české hudby, Rozpravy hudební č. 10, Fr. A. Urbánek, Praha, 1888
  • O orchestrálních skladbách Griegových, Dalibor, XXV/1903
  • Symfonické skladby Dvořákovy (sborník statí o jeho díle a životě), Praha, 1912
  • Smetaniana, Hudební rozhledy, IX/1916

Reference

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské evangelické církve u sv. Klimenta, sign. EVK Z5, s. 105
  2. Matriční záznam o sňatku Emanuela Chvály s Emanuelou Beranovou farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. Archivovaná kopie. www.tobias-broeker.de [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-14. 

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937
  • Tereza Berdychová: Josef Leopold Zvonař, hudební teoretik a významný zjev hudby předsmetanovské. Diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Katedra hudební vědy, Brno, 2007
  • J. Patera: Emanuel Chvála, Listy Hudební matice, IV/1925
  • V. Lébl: Děiny české hudby jako problém a úkol, Hudební rozhledy, XXV/1988
  • Emanuel Chvála. Národní politika, 29.10.1924, roč. 42, č. 299, s. 4. Dostupné online. — nekrolog
  • CHVÁLA, Emanuel. Z mých pamětí. Národní politika, 31.10.1924, roč. 42, č. 201, s. 1. Dostupné online. — úryvek z memoárů, uveřejněný na výslovné přání krátce po smrti

Externí odkazy

Zdroj