Ekonomika Vatikánu

Ekonomika Vatikánu je značně unikátní. Na malém území Vatikánu (0,44 ha) se nenachází žádné zdroje surovin, orná půda, pastviny a ani přirozené zdroje pitné vody. Neexistuje zde zemědělství. Všechny potřebné věci se do Vatikánu dováží. Mezi průmyslová odvětví patří v malém rozsahu tisk publikací, výroba mozaik a výroba uniforem pro zaměstnance.

Příjmy

Jednou z hlavních částí příjmů je turistický ruch. Rozpočet Vatikánu je navíc finančně podporován prodejem poštovních známek, mincí, medailí a turistických upomínek i poplatky za vstup do muzeí a prodejem různých publikací.

Nemalé jsou též výnosy z odškodnění z roku 1929: Dne 11. února 1929 byly podepsány Lateránské smlouvy o vyrovnání mezi italským státem a katolickou církví po zániku papežského státu v roce 1870. Vatikán byl uznán jako suverénní papežský stát, ovšem papež se definitivně vzdal nároků na původní území, anektované Itálií a uznal Řím za hlavní město Italského království. Itálie se ztrátu území a zabavení církevního majetku zavázala odškodnit částkou 1,75 miliard lir. Tímto způsobem Vatikán získal odškodnění, z kterého má poměrně velké výnosy.

Další významnou částí příjmů jsou dary, které darují věřící z celého světa katolické církvi a Vatikánu. Tyto dary se nazývají Svatopetrský haléř. Svatopetrský haléř se vybírá ve farnostech po celém světě v neděli kolem svátku svátku Stolce sv. Petra. Tradice vznikla v Anglii v 8. století. V roce 2018 se v této sbírce vybralo 55 milionů eur. Přestože se jedná o charitativní sbírku, finanční prostředky putují do rozpočtu Vatikánu a většina z nich se využije jinak, než na charitativní činnost.^[1]

Výdaje

Většinu výdajů tvoří výplaty zaměstnanců, provoz institucí a charitativní činnost.

Ekonomický sekretariát

Ekonomický sekretariát je jeden z úřadů Papežské kurie, který má za úkol sestavovat rozpočet Svatého stolce a Městského státu Vatikán a provádět kontrolu jejich hospodaření. Byl zřízen papežem Františkem v roce 2014 a v jeho čele stojí prefekt Juan Antonio Guerrero Alves.

Finanční situace

Vatikán se dlouhodobě nachází ve finančním deficitu (v roce 2012 byl schodek 18,4 milionu dolarů). Úředníci obviňují měkkou evropskou ekonomiku a náklady na výplatu 2 832 zaměstnancům, jakož i šíření katolické víry prostřednictvím různých médií. V září 2019 německý kardinál Reinhard Marx, který má na starosti vatikánskou ekonomickou radu, potvrdil, že mu papež František nařídil snížit náklady ve snaze eliminovat schodek, který se odhaduje na zhruba 70 milionů eur. O přesné částce se diskutuje, protože Vatikán od roku 2015 až do roku 2020 nezveřejnil rozpočet a dva roky byl bez interního auditora. Ačkoli papež František (a před ním papež Benedikt XVI.) vynaložili úsilí na zpřehlednění ekonomiky země, její finance jsou z velké části spíše obecná než přesná a auditovaná data. V roce 2020 Vatikán poprvé zveřejnil detailní rozpočet, který ukazuje, že v roce 2019 Vatikán hospodařil s deficitem 11 milionů eur (295 milionů Kč), jeho výdaje dosáhly 318 milionů eur a příjmy 307 milionů eur. S nejasnostmi okolo hospodaření Svatého stolce byl spojen finanční skandál týkající se nákupu luxusních nemovitostí v Londýně, kvůli kterému bylo v roce 2019 propuštěno několik zaměstnanců na vedoucích pozicích.^[2]

Měna

Od vzniku Městského státu Vatikán podpisem Lateránských smluv v roce 1929 až do přijetí eura 1. ledna 2002 byla národní měnovou jednotkou Vatikánu vatikánská lira. Byla odvozena od Italské liry a kromě Vatikánu platila rovněž v Itálii a San Marinu. Vatikán sdílí na základě Lateránských smluv s Itálií měnovou unii, takže když Itálie přešla v roce 2002 k euru, Vatikán přešel spolu s ní, ačkoliv není součástí Evropské unie. Vatikánská lira byla nahrazena eurem v poměru 1 euro = 1936,27 lir. Díky zvláštní dohodě s Evropskou unií Vatikán eura nejen používá, ale od 1. ledna 1999 dokonce vydává vlastní verze euromincí a poštovních známek.^[3][4] Touto činností je pověřen Filatelistický a numismatický úřad Vatikánského městského státu (italsky Ufficio Filatelico e Numismatico). Vydávání je ovšem omezeno jen na objem 670 tisíc vatikánských euromincí ročně a bankovky nejsou vydávány vůbec. Vzhledem ke své vzácnosti jsou vatikánské euromince a poštovní známky hojně vyhledávány sběrateli.^[5]

Vatikánská banka

Vatikánská banka, známá také jako Ústav pro náboženství (italsky Istituto per le Opere di Religione), je soukromá banka ve Vatikánu, kterou založil papež Pius XII. v roce 1942. V průběhu desetiletí byla banka centrem mnoha skandálů a obvinění ze špatného hospodaření, praní špinavých peněz a finančních podvodů. V únoru 2018 Vatikánská banka oznámila, že obviňuje svého bývalého prezidenta banky a jeho právníka ze zpronevěry 50 milionů eur prostřednictvím podvodných realit a praní špinavých peněz. Ve své výroční zprávě za rok 2018 (vydané v květnu 2019) uvedla Vatikánská banka, že pokročila ve snižování praní peněz a zvyšování finanční transparentnosti. Banka vykázala v roce 2018 zisk 19,8 milionu USD, což je pokles oproti zisku 36 milionů USD v roce 2017. Aktiva banky (ke konci roku 2018 v hodnotě přibližně 5,6 miliardy USD) sestávala z investic a vkladů od téměř 15 000 majitelů účtů. Mezi tyto držitele účtu patřilo katolické duchovenstvo, zaměstnanci Vatikánu a katolické náboženské řády po celém světě.

Infrastruktura

Přes svou nepatrnou velikost má Vatikán vlastní rozhlas, televizi, noviny, banku, poštu, lékárnu, supermarket, heliport i železnici s nádražím. Elektřinu získává Vatikán z Itálie, jen velmi malé množství se vyrábí díky solárním panelům.

Městu slouží od roku 1930 nezávislý moderní telefonní systém, spravovaný Vatikánskou telefonní službou (italsky Servizio dei Telefoni dello Stato della Città del Vaticano). Mezinárodní předvolba Vatikánu je +379, běžně se ale místo ní používají čísla s italskou předvolbou.^[6]

Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou nejvyššího řádu „.va“ a předponou Mezinárodní telekomunikační unie „HV“, která je občas využívána radioamatéry.

Vatikánská pošta byla založena ihned po vzniku státu Vatikán v roce 1929. Poštovní služby, navazující na dlouhou historii pošty papežského státu, bývají považovány za jedny z nejlepších na světě. Ročně zpracují na 140 tun pošty a šest milionů pohlednic. Ikonické jsou žluté poštovní schránky. Vatikánské poštovní známky jsou mezi sběrateli ceněné a oblíbené.^[7]

Radio Vatikán (italsky Radio Vaticana) od roku 1929 vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Přináší informace z Vatikánu a katolického světa i podrobné reportáže o činnosti papeže a o jeho cestách. Televizní vysílání připravuje od roku 1983 Vatikánské televizní centrum, přičemž části programu souběžně vysílají i jiné italské nebo katolické televizní kanály, například Telepace či RAI (pod značkou Rai Vaticano). Rozhlas, televize a další média, včetně deníku L'Osservatore Romano byla v roce 2015 převedena do správy Dikasteria pro komunikaci, které je později sloučilo pod hlavičkou internetového portálu Vatican News.^[8]

^[9]

Noviny i oficiální dokumenty tiskne Vatikánská tiskárna (italsky Tipografia vaticana),^[10] která produkuje také různé umělecké publikace, vydávané Vatikánským nakladatelstvím (italsky Libreria editrice vaticana).

Doprava

Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě. Prostřednictvím vatikánského nádraží je městský stát napojen na italskou železniční síť. V roce 1976 nechal papež Pavel VI. ve Vatikánských zahradách vybudovat heliport, který slouží pro krátké lety vrtulníkem.

Odkazy

Reference

Související články

• Istituto per le Opere di Religione

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekonomika Vatikánu na Wikimedia Commons

Zdroj