Eduard Vilde

Eduard Vilde
Narození	4. března 1865 Pudivere
Úmrtí	26. prosince 1933 (ve věku 68 let) Tallinn
Místo pohřbení	Metsakalmistu
Alma mater	Tallinnská okresní škola
Povolání	diplomat, spisovatel, novinář, humorista a politik
Politická strana	Estonská sociálnědemokratická strana
Choť	Linda Vilde (od 1921)
Funkce	velvyslanec
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Vilde (4. března 1865 Pudivere – 26. prosince 1933 Tallinn) byl estonský spisovatel, průkopník kritického realismu v estonské literatuře. Je označován za prvního profesionálního spisovatele v zemi. Byl též diplomatem. Do češtiny byl přeložen jeden jeho román: Do chladného kraje (Külmale maale).

Vyrostl na farmě, kde pracoval jeho otec. V roce 1883 začal pracovat jako novinář. Poté začal cestovat po Evropě, v 90. letech 19. století žil v Berlíně, kde byl ovlivněn materialismem a socialismem. Jeho prózy se začaly řídit zásadami realismu a naturalismu podle vzoru francouzského spisovatele Émila Zoly (1840–1902). Kromě toho, že byl plodným spisovatelem, byl také přímým kritikem ruské carské vlády a německých statkářů v Estonsku. Po založení první estonské republiky v roce 1919 působil několik let jako estonský velvyslanec v Berlíně. Věnoval se úkolu naplno, přestal i psát beletrii. Po své smrti v roce 1933 se stal prvním člověkem, který byl pohřben na hřbitově Metsakalmistu v Tallinnu, který byl vyčleněn pro významné osobnosti estonských dějin.

• Musta mantliga mees (1886)
• Kuhu päike ei paista (1888)
• Kõtistamise kõrred (1888)
• Karikas kihvti (1893)
• "Linda" aktsiad (1894)
• Külmale maale (1896)
• Raudsed käed (1898)
• Mahtra sõda (1902)
• Kui Anija mehed Tallinnas käisid (1903)
• Prohvet Maltsvet (1905–1908)
• Jutustused (1913)
• Mäeküla piimamees (1916)
• Tabamata ime (1912)
• Pisuhänd (1913)
• Side (1917)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Vilde na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Vilde na anglické Wikipedii.

Zdroj