Eduard Haken

MUDr. Eduard Haken
MUDr. Eduard Haken
	Eduard Haken
Základní informace
Narození	22. března 1910; Šklíň, Volyň ; Ruské impérium
Úmrtí	12. ledna 1996 (ve věku 85 let); Praha ; Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	opera
Povolání	zpěvák
Nástroje	hlas
Hlasový obor	bas
Ocenění	národní umělec (1964); Čestné občanství města Litomyšl (1993)
Manžel(ka)	Marie Glázrová
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Haken (22. března 1910 Šklíň – 12. ledna 1996 Praha) byl český operní pěvec – basista, od srpna roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky ND Marie Glázrové.

Život

Narodil se ve volyňské obci Šklíň (také Česká Sklíň, dnešní Шклинь v Luckém rajónu nedaleko Senkevičivky). Maturoval na gymnáziu v Lucku v roce 1928 a pak řádně studoval lékařství na Univerzitě Karlově (1929 až 1932).^[1] V letech 1930 až 1937 se soukromě učil zpěv u Dmytra Levytského. V roce 1957 čtyři měsíce studoval zpěv v Itálii u Apolla Granforteho a pokračoval pak i při Granforteho pobytech v Praze.

V letech 1938–1941 působil v operním souboru Českého divadla v Olomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako jsou např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan).

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.^[2]

Ocenění

1953 Státní cena
1958 titul zasloužilý umělec
1964 titul národní umělec
1975 ocenění zasloužilý člen ND
1995 Cena Thálie – zvláštní cena Kolegia za rok 1995 (in memoriam)^[3]

Nahrávky

Výběr:

Rusalka op. 114, Antonín Dvořák. Orchestr a sbor Národního divadle v Praze, dirigent Jaroslav Krombholc, Rusalka: Ludmila Červinková, Princ: Beno Blachut, Vodník: Eduard Haken, Ježibaba: Marta Krásová, Cizí kněžna: Marie Podvalová ad. Nahráno 1952, Supraphon 2CD 2005.
Biblické písně, op. 99, Antonín Dvořák. Eduard Haken – bas, Martin Gotthard Schneider – varhany, 1992, CD ROSA Classic.
Dvě vdovy, Bedřich Smetana. Symfonický orchestr Československého rozhlasu, dirigent: Karel Ančerl, Karolína: Maria Tauberová, Anežka: Marie Podvalová, Ladislav: Beno Blachut, Mumlal: Eduard Haken ad. Nahráno 1948. 2CD Společnost Beno Blachuta 2007.

Odkazy

Reference

↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 131
↑ hrob pěvce ND Edarda Hakena na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22.
↑ http://www.ceny-thalie.cz/historie.php

Literatura

Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 212, 226, 229
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 181, 413–4
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 56, 213, 453, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 82, 309, 332.
HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 101, 107, 128–9
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 131–2
Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 236, 247–8, 395, 398
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 197.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 402–403.
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 169, 173, ISBN 80-85837-35-8