Eduard Brzorád (1820–1898)

JUDr. Eduard Brzorád
Narození 31. ledna 1820
Úmrtí 4. dubna 1898 (ve věku 78 let)
Místo pohřbení Starý hřbitov
Děti Eduard Brzorád
Profese advokát a notář
Ocenění Řád Františka Josefa - rytíř Order of Franz Joseph - Ribbon bar (Knight)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Ferdinand Brzorád (31. ledna 1820 Lochkov – 4. dubna 1898 Německý Brod) byl advokát a notář, okresní starosta v Německém (Havlíčkově) Brodě, nositel rytířského řádu Františka Josefa.

Život

Eduard Brzorád (1820–1898) se narodil 31. ledna 1820 v Lochkově u Prahy. Jeho otcem byl státní rada, majitel statku Josef Brzorád (1777–1857) a matkou Anna, dcera Ferdinanda Delorme.[1] Studoval staroměstské Akademické gymnázium v Klementinu.[2] Jeho třídním učitelem byl Josef Jungmann, spolužáky František Ladislav Rieger či Leopold Hasner von Artha, pozdější ministr a premiér Předlitavska, který se roku 1848 na pozvání svého přítele Dr. Brzoráda s manželkou uchýlil před pražskými nepokoji na Lochkov.[3] Práva studoval v Praze a doktorát získal ve Vídni.[4]

Advokát a notář

Od roku 1849 byl advokátem v Německém Brodě,[5] od roku 1850 kurátorem špitálu v Chotěboři.[6] Od 1851 byl notářem pro České království.[7] Byl také přispěvatelem Sboru ke zřízení českého národního divadla[8] či Společnosti Wlastenského musea w Čechách.[9]

V letech 1855–1856 našel u advokáta Brzoráda v době finanční nouze útočiště obrozenecký archivář Jan Hulakovský.[10] V roce 1863 byl Brzorád členem komitétu pro zřízení odboru Jednoty hospodářské pro kraj čáslavský.[11] Blízkým přítelem mu byl poslanec zemského sněmu a přední německobrodský občan a soused Vojtěch Weidenhoffer.[11]

Okresní starosta

Roku 1865 se stal prvním okresním starostou nově zřízeného okresního zastupitelstva německobrodského okresu. Národní listy pak přinesly podrobnou zprávu o jeho prvním jednání.[12] Okresním starostou zůstal až do smrti. Po něm pak po dvě tříletá období byl okresním starostou jeho syn, též JUDr. Eduard Brzorád.[1]

Roku 1866 radní Eduard Brzorád a starosta Ferdinand Menšík obdrželi nejvyšší uznání Jeho c. k. Veličenstva za loajálnost a činy během okupace Pruskem.[13][14]

Roku 1867 byl kandidátem do zemského sněmu.[15]

Okresní školní rada

Roku 1869 se Brzorád postavil za nové Hasnerovy školské zákony a v okresním zastupitelstvu prosadil volby do školské rady, jejímž členem byl zvolen.[16] Roku 1870 kandidoval do říšské rady, ale nebyl zvolen.[11] Roku 1874 byl okresním hejtmanem označen za "důležitou a pevnou oporu státní správy v okrese" a vyznamenán rytířským křížem Františka Josefa.[17] Podle zprávy okresního hejtmana v Německém Brodě Julia Sagassera z roku 1874 se tamní okresní starosta Eduard Brzorád dokázal postavit celozemskému bojkotu a s pomocí ještě jednoho člena okresního výboru prosadil volby do okresní školní rady, sám byl zvolen, a jak se hejtman vyjádřil, velmi prospěšně v ní od té doby působí, ačkoliv musel již od počátku čelit četným tiskovým útokům, pomluvám a nactiutrhání. Svým vlivem nepřipustil, aby okresní zastupitelstvo učinilo demonstrativní politická prohlášení, která by nutně vedla k rozpuštění sboru nebo k jeho nepotvrzení ve funkci.[17]

V 70. letech 19. století byl členem pražské pobočky Německého alpského spolku (Deutscher Alpenverein).[18] Také byl správním výboru Pokračovací školy průmyslové[19] a dobrodincem premostrátského a městského reálného a vyššího gymnázia v Německém Brodě.[20]

Osobní život

Jeho přítelem ze studií byl též historik a politik Josef Alexander Helfert, se kterým si dopisoval.[21] Přátelil se i s jeho sestrou Marií Annou. Eduardova sestra Anna (1833–1865), která za bratrem z Lochkova ráda jezdila, byla zase důvěrnou přítelkyní Kateřiny Fügnerové. Sestra jejího manžela Jindřicha Fügnera byla Helfertovou manželkou.[1]

1852 se Eduard Brzorád oženil s dcerou význačného statkáře a poslance říšského sněmu Eduarda šlechtice von Krziwanek.[1]

Byl otcem mladočecha JUDr. Eduarda Brzoráda mladšího (1857–1903), tchánem signatáře Pittsburské dohody a redaktora JUDr. Hynka Dostála[22] či okresního hejtmana a dvorního rady Alexia Komerse[23], dědou ministra obchodu JUDr. Jaroslava Kratochvíla. Jeho strýcem byl JUDr. et PhDr. Jan Filip Brzorád (1765–1851), zemský advokát, člen Národního výboru roku 1848, bratranci pak okresní starosta a zemský poslanec Josef Brzorád (1810–1899) či nymburský purkmistr a hostitel Boženy Němcové Antonín Brzorád (1809–1877). Jeho švagrem byl říšský i zemský poslanec Karl baron von Kutschera, či hospodářský rada Julius Příborský, synovcem vrchní finanční rada Emanuel Prziborski (1859–1921).[1]

Zemřel v Německém Brodě 4. dubna 1898, pohřben byl vedle své manželky na svatovojtěšském hřbitově.[24] V nekrologu, uveřejněném v časopise Osvěta v roce 1904 po předčasném úmrtí jeho syna, o něm zaznělo: „byl muž neobyčejného vzdělání, ale žil v názorech oné doby, jež měla za to, že humanismus vylučuje »úzkoprsé« národní třídění.“[25]

Dílo

  • Ueber die Gemeinschaftlichkeit der Beweismittel im Österreichischen Civilprocesse Vom Hrn. Dr. Eduard Brzorad in Des Juristen einer Zeitschrift vorzüglich für die Praxis des gesammten österreichischen Rechtes, Jahrgang 1847

Reference

  1. ↑ a b c d e STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ Juventus Caesareo-Regii Gymnasii Academici Pragae veteris et moribus et progressu in literis censa. Praha: Josepha vidua Vetterl, 1834-1837. Dostupné online. 
  3. ↑ HASNER, Leopold Ritter von Artha. Denkwürdigkeiten,. Stuttgart: [s.n.], 1892. S. 48. 
  4. ↑ STLOUKAL, Karel. Riegrův památník vydaný u příležitosti slavnosti odhalení pomníku Dr. Fr. Lad. Riegrovi. Semily: nakl. Volného Sdružení přátel, 1928. S. 131. 
  5. ↑ SAPHIR, M. G. Die neu ernannten Land-Advokaten. HUmorist und Wiener Punch. Eigenthümer und verantwortlicher. 1849-06-24, roč. 13, čís. 15. 
  6. ↑ VOZAR, Jiří. Velkostatek Chotěboř 1650 - 1949. č. ev. listu NAD 337č. archivní pomůcky 8835, 8836. vyd. [s.l.]: SOA Zámrsk 
  7. ↑ PLAŠIL, Filip. Jmenování prvních notářů pro Království české roku 1851. Ad Notam [online]. Notářská komora ČR, 2019-06-29. Dostupné online. 
  8. ↑ Seznam příspěvků sboru ke zřízení českého národního divadla v Praze od 14. dubna 1851 do října 1861 věnovaných. Praha: Tisk Jana Pospíšila, 1862. 59 s. Dostupné online. S. 35. 
  9. ↑ Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1865. Dostupné online. ISSN 1210-9746. 
  10. ↑ KOVAŘÍK, Jakub. Korespondence Jana Hulakovského. , 2009. 62 s. bakalářská práce. Fakulta filozofická Univerzity Pardubice. Vedoucí práce Tomáš Jiránek. Dostupné online.
  11. ↑ a b c WEIDENHOFFER, Vojtěch. Deník : 1861-1899. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny 240 s. ISBN 978-80-87302-14-9, ISBN 80-87302-14-1. OCLC 827261424 S. 82. 
  12. ↑ Jednání okresních zastupitelstev. Národní listy. 19.10.1865, roč. 1865, čís. 227, s. 3. Dostupné online. 
  13. ↑ KAMP, Michal. Podnikatelské rodiny v Německém Brodě 1850-1950. Brno, 2009. 114 s. diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Martin Markel. Dostupné online.
  14. ↑ Pražský denník. 27. 10. 1866, s. 2–3. Dostupné online. 
  15. ↑ Dopisy. Národní listy. 16.3.1867, roč. 1867, čís. 75, s. 3. Dostupné online. 
  16. ↑ Prager Abendblatt. 1869-11-11, s. 3. Dostupné online. 
  17. ↑ a b KLEČACKÝ, Martin. Poslušný vládce okresu : okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868-1938. Praha: [s.n.], 2021. 396 s. ISBN 978-80-7422-797-4, ISBN 80-7422-797-9. OCLC 1295209999 S. 183. 
  18. ↑ Mitgliederverzeiniss. Zeitschrift des Deutschen Alpenvereins. 1873, s. 370. Dostupné online. 
  19. ↑ AMBROŽ, Engelbert; BLECHA, Dominik. Úplný adresář, dějiny a památnosti královského města Německého Brodu. Německý Brod: Lithographie a kněhtiskárna Alberta F. Riedla, 1892. 194 s. Dostupné online. S. 118. 
  20. ↑ IV.roční zpráva praemostrátského a městského reálného a vyššího gymnázia v Německém Brodě. [s.l.]: vydáno ředitelem ústavu, 1879. S. 49. 
  21. ↑ HELFERT, Josef Alexander Fr. v. Aufzeichnungen und Erinnerungen aus jungen Jahren. Im Wiener konstituiertenden Reichstag,. Wien,: Alfred Hölder, k.u.u. Hof und Universitäts Buchhändler,, 1904,. S. str 189-191. 
  22. ↑ DVOULETÝ, Vojtěch. Život a dílo JUDr. Hynka Dostála: Vztah českých katolických krajanů v USA ke své bývalé vlasti. Olomouc, 2010. diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého. Vedoucí práce František Halas. Dostupné online.
  23. ↑ Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849-1918 = The biographical dictionary of political administration officials in Bohemia in 1849-1918. 1. vyd. Praha: [s.n.] 974 s. ISBN 978-80-88304-18-0, ISBN 80-88304-18-0. OCLC 1156184078 
  24. ↑ Úmrtí. Pravda (v Čáslavi). 1898 04 09. 
  25. ↑ RYBA, V. Nové rovy. Osvěta listy pro rozhled v umění, vědě a politice. Roč. 1904, čís. 1, s. 86–88. Dostupné online. ISSN 1212-026X. 

Externí odkazy

Zdroj