Edgar Dutka

prof. MgA. Edgar Dutka[1]
Narození 21. května 1941 (82 let)
Vídeňské Nové Město
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povolání scenárista, spisovatel, režisér, vysokoškolský učitel, dramaturg, filmový režisér, filmový scenárista a animátor
Stát ČeskoČesko Česko
Alma mater Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Žánr próza a autobiografie
Témata filmová dramaturgie, filmová scenáristika, filmová režie, animovaný film, literatura a školství
Významná díla Matka vzala roha (2016);
Staženi z kůže ze tmy vycházíme (2007);
Slečno, ras přichází (2004);
U útulku 5 (2003)
Ocenění Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2005)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Edgar Dutka (* 21. května 1941 Vídeňské Nové Město) je český vysokoškolský učitel, scenárista, režisér a spisovatel,[2] který se stal v roce 2005 za román Slečno, ras přichází (2004) nositelem Státní ceny za literaturu.[3][4]

Život

Edgar Dutka vyrůstal od sedmi do devíti let společně se svojí o pět let starší sestrou[5][6] v dětském domově, protože jejich matka byla v období někdejšího československého komunistického režimu na šest let uvězněna za tzv. protistátní činnost. U Břeclavi byla spojkou převaděčů přes státní hranici.[7][8]Z vězení matka se spoluvězeňkyní uprchla, přešla hranici a odjela do Austrálie. Se synem se setkala až po 20 letech v roce 1968. Dutka až do maturity vyrůstal v pěstounské rodině u sestřenice své matky. Po dvou letech na Vysoké škole chemické v Pardubicích ze studií zběhl. Po vojně dělal jeden rok číšníka, později odešel do Prahy, kde vystudoval FAMU.

Dílo

Je autorem scénářů divadelních her, českých televizních animovaných seriálů, mezi které náleží Béďa rošťák či Já Baryk.

Publikace (výběr)

  • U útulku 5 (2003) - autobiografická próza z dětského domova
  • Slečno, ras přichází (2004) - román
  • Záliv Osamění & zapomenuté australské povídky (2007)
  • Matka vzala roha (2016) - soubor povídek, pokračování autobiografie

Rozhlasové hry

Odborné práce z oboru (FAMU)

  • Scenáristika animovaného filmu; Minimum z historie české animace. 3. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2012. 137 S. (Pozn. 2. vyd. 2006)
  • Minimum z dějin světové animace. 2. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2012. 151 S. (Pozn. 1. vyd. 2004)

Odkazy

Reference

  1. prof. MgA. Edgar Dutka, Univerzita Karlova
  2. KOŠNAROVÁ, Veronika. Edgar Dutka. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. 2010-05-12 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  3. Státní literární ceny mají Dutka a Lidmilová. iDNES.cz [online]. 2005-10-24 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  4. CHUCHMA, Josef. Edgar Dutka se v Austrálii rozdrolil. iDNES.cz [online]. 2007-10-06 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  5. SLADKÝ, Pavel. Edgar Dutka: V literatuře je sentiment trošku trapný. Novinky.cz. 2005-09-11. Dostupné online [cit. 2017-12-15]. 
  6. HORÁK, Ondřej. Dutka: Napsané se stalo pravdou | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2005-10-24 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  7. Edgar Dutka — Lidé — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  8. TARDONOVÁ, Veronika. Popíjet víno na vlastním hrobě je fajn, tvrdí spisovatel Edgar Dutka. iDNES.cz [online]. 2016-11-24 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  9. Ladislav Kazda. csfd.cz [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. 
  10. Edgar Dutka: Dobře rozšlápnuté boty. Výtečný Václav Postránecký v laskavém příběhu o lidech, kteří umějí mít rádi. Vltava [online]. 2022-11-06 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. 
  11. Edgar Dutka: Tátovy narozeniny. Tragický příběh rodiny rozdělené režimem čte Kryštof Hádek. České Budějovice [online]. 2021-05-23 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  12. Edgar Dutka: Muž, který poslední mluvil s dr. Miladou Horákovou. Vltava [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  13. Edgar Dutka: Máš-li štígro, nejsi sám. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2019-09-08 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  14. Edgar Dutka: Bronte Café. Vltava [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj