Ectocarpales

Jak číst taxoboxEctocarpales
alternativní popis obrázku chybí
Ectocarpus siliculosus
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Říše Chromalveolata
Podříše SAR
Infraříše Stramenopila
Třída chaluhy (Phaeophyceae)
Řád Ectocarpales
Setchell & Gardner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ectocarpales představují řád chaluh (Phaeophyceae).

Systematika

Řád Ectocarpales byl na základě životního cyklu či stavby stélky považován za primitivní skupinu chaluh; z ektokarpálních vláknitých řas podle tohoto pohledu měly evolučně vycházet morfologicky odvozenější řády chaluh. Teprve data založená na molekulární fylogenetice ukázala, že vláknité ektokarpální chaluhy jsou zjednodušené sekundárně, a původní pohled je tedy nesprávný. Sesterský taxon vůči řádu Ectocarpales představuje nepočetný řád Asterocladales, přičemž rozkol obou těchto linií je kladen teprve do konce období křídy před asi 66 miliony lety. Tento klad navíc vykazuje blízkou příbuznost se řádem Laminariales, jehož zástupci – kelpy – se vyznačují jedněmi z morfologicky nejsložitějších stélek mezi chaluhami vůbec.[1]

Řád Ectocarpales patří mezi druhově nejbohatší řády chaluh (celkem čítá asi 750 druhů), systematika této skupiny je však i kvůli komplikované evoluční historii nestálá. V některých starších systémech se lze např. setkat se řády Chordariales, Dictyosiphonales či Scytosiphonales, které však moderní systémy považují na základě molekulárních dat za součást Ectocarpales s.l.[1]

Následující seznam 6 čeledí ektokarpálních chaluh vychází z [2]:

  • Acinetosporaceae G. Hamel ex Feldmann (1937)
  • Adenocystaceae Rousseau, Reviers, Leclerc, Asensi et Delépine (2000)
  • Chordariaceae Greville (1830)
  • Ectocarpaceae C. Agardh (1828)
  • Petrospongiaceae Racault, R.L. Fletcher, Reviers, G.Y. Cho, S.M. Boo, Parente et F. Rousseau (2009)
  • Scytosiphonaceae Ardissone et Straforello (1877)

Řasa Ectocarpus siliculosus se stala první chaluhou s osekvenovaným genomem.[3]

Popis a životní cyklus

V závislosti na druhu je stélka buď vláknitá, pseudoparenchymatická nebo parenchymatická, typicky diferencovaná na poléhavý disk a vlastní vzpřímené vláknité, cibulovité nebo listovité „tělo“.[4]

Pro vývojový cyklus bývá typická rodozměna, již lze demonstrovat u modelového druhu Ectocarpus siliculosus: diploidní sporofyty produkují v unilokulárních sporangiích haploidní spory, jež dávají vzniknout samčím nebo samičím gametofytům. Gametofyty produkují v plurilokulárních gametangiích izogamety, jejichž fúze dává vzniknout zygotě a následně novému sporofytu. Vyjma pohlavního rozmnožování se objevuje i rozmnožování prostřednictvím nepohlavních spor, produkovaných buďto sporofyty, anebo tzv. partenosporofyty, jež mohou vznikat z neoplozených gamet. Samčí a samičí gametofyty, jakož i (parteno)sporofyty jsou svým vzhledem vzájemně jen těžko rozlišitelné.[5]

Galerie

  • Galerie vybraných zástupců
  • Leathesia difformis
    Leathesia difformis
  • Scytosiphon lomentaria
    Scytosiphon lomentaria
  • Petalonia fascia
    Petalonia fascia
  • Petrospongium rugosum
    Petrospongium rugosum
  • Spermatochnus paradoxus
    Spermatochnus paradoxus

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BRINGLOE, Trevor T.; STARKO, Samuel; WADE, Rachael M. Phylogeny and Evolution of the Brown Algae. Critical Reviews in Plant Sciences. 2020-07-03, roč. 39, čís. 4, s. 281–321. Dostupné online [cit. 2023-01-28]. ISSN 0735-2689. DOI 10.1080/07352689.2020.1787679. 
  2. ↑ SILBERFELD, Thomas; ROUSSEAU, Florence; REVIERS, Bruno de. An Updated Classification of Brown Algae (Ochrophyta, Phaeophyceae). Cryptogamie, Algologie. 2014-05, roč. 35, čís. 2, s. 117–156. Dostupné online [cit. 2023-01-30]. ISSN 0181-1568. DOI 10.7872/crya.v35.iss2.2014.117. (anglicky) 
  3. ↑ COCK, J. Mark; STERCK, Lieven; ROUZÉ, Pierre. The Ectocarpus genome and the independent evolution of multicellularity in brown algae. Nature. 2010-06, roč. 465, čís. 7298, s. 617–621. Dostupné online [cit. 2023-01-30]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature09016. (anglicky) 
  4. ↑ LEE, Robert Edward. Phycology. 5. vyd. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press, 2018. xii, 535 s. ISBN 978-1-107-55565-5, ISBN 1-107-55565-5. OCLC 1013526786 S. 431–436. 
  5. ↑ CHARRIER, Bénédicte; COELHO, Susana M.; LE BAIL, Aude. Development and physiology of the brown alga Ectocarpus siliculosus : two centuries of research. New Phytologist. 2008-01, roč. 177, čís. 2, s. 319–332. Dostupné online [cit. 2023-01-30]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/j.1469-8137.2007.02304.x. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj