Důl Doblhoff (Kateřina)

důl Doblhoff III
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Jiné názvy Kateřina
Maximální hloubka 165 m
Hornina Hnědé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký kraj
Okres Teplice
Obec Modlany
Revír Severočeský uhelný revír
Souřadnice 50°39′43,89″ s. š., 13°53′51,79″ v. d.
Provozní údaje
Provozovatel Mostecká uhelná společnost
Zaměstnanci 677
Období těžby 1882–30. června 1964
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Doblhoff III (po roce 1947 důl Kateřina) byl hnědouhelný důl, který byl založen hrabětem Friedrichem Westfálským v roce 1882 a nacházel se v Severočeském hnědouhelném revíru v obci Modlany. Těžbu ukončil dne 30. června 1964.[1]

Historie dolu

Důl Doblhoff III byl založen hrabětem Friedrichem Westfálským roku 1882. Důl se nacházel v obci Modlany v Ústeckém kraji a byl to největší důl na Teplicku.[2] V roce 1891 byl důl prodán za 3,6 milionu Mostecké uhelné společnosti spolu s doly Barbara a Prokop v Oldřichově, Julie, Milada a Neuhoffnung (Nová Naděje) u Chabařovic a Petri u Českého Újezdu[3]. Po skončení druhé světové války byl přejmenován po nejstarší zaměstnankyni závodu na „Kateřina“. Důl Kateřina byl definitivně uzavřen dne 30. června 1964.[1][4][5]

Zbytkové uhlí bylo později vyuhleno povrchovou těžbou povrchovým lomem Chabařovice.[6]

Dále v oblasti byly: důl Doblhoff I v Modlanech-Soběchleby, vznikl roku 1870 a vlastníkem byl hrabě Westphalen, důl Doblhoff II v Modlanech-Bohusudov, vznikl v roce 1872 a důl Doblhoff IV v Modlanech, vznikl v roce 1902.[7]

Popis dolu

Důl dobýval z hloubky 165 metrů hnědé uhlí, které bylo uloženo v poli s mnoha tektonickými poruchami zaplněnými mourovým uhlím a jílem. Mocnost sloje se pohybovala od 7,5 do 14 metrů a byla těžena komorováním ve dvou, nebo třech lávkách na výšku tří až pět metrů. V důlních dílech, kde často docházelo k samovznícení uhlí, se k zmáhání používala ohňařská metoda, to znamená, že v bocích díla byly provedeny boční záseky a zapařené uhlí se odtěžilo. Dutiny byly obezděny a vyplněny popelem. Kolem roku 1898 se v důlních dílech začalo budovat vodovodní potrubí z důvodu častých záparů a v roce 1902 již byl rozvod vody v podzemí dlouhý cca 4 km.[1]

Větrání

Protože důl byl zařazen mezi doly „s třaskavými větry I. třídy nebezpečí“, byl rozdělen na dvě větrné oblasti, kde větrání zabezpečovaly jedna vtažná, jedna neutrální a dvě výdušné jámy. Výdušné jámy byly vybaveny ventilátory Shiele o průměru 3 metry a při 200 otáčkách za minutu a depresi 300 Pa odsávaly 2 400 m³/min. Pro zabezpečení proti výbuchům bylo v severním poli k osvětlení výhradně používáno bezpečnostních benzínových lamp výrobce firmy Friemann and Wolf.[1] Umělé větrání v dole bylo zavedeno teprve v roce 1898.[3]

Havárie roku 1902

Ve středu 30. dubna 1902 došlo po půl páté ráno na Dole Doblhoff k výbuchu požárních plynů a uhelného prachu. Tato tragédie si vyžádala 13 obětí na životech, 5 horníků bylo těžce zraněno. V roce 1902 pracovalo na dole kolem 300 horníků a těžil denně na 70 vagónu uhlí.[2] Ke kritické havárii došlo ve staré severní úpadnici s lanovkou o délce 800 metrů a sklonem 2°, která procházela několika místy se značnými tektonickými poruchami s rozvinutým systémem mourových trhlin, kde již dříve docházelo k častým záparům.[1] Ve 4:39 h, po nástupu důlního s pěti ohňaři k místu zdolávání záparu, nastal výbuch požárních plynů a následně i uhelného prachu. Výbuch byl tak intenzivní, že vzdušná rázová vlna prošla celou lanovkou a rozšířila se k těžní jámě a tou vyrazila až na povrch a strhla střechu důlní budovy.[2] Ihned po explozi sfárali na pomoc postiženým záchranáři, vedení závodním dolu K. Brauerem, s naddůlním a jedním z inženýrů. Podrobnější popis záchranných a asanačních prací se nedochoval. Za zmínku stojí, že během výbuchu zahynuli v dole všichni koně, kteří byli používáni k vyvážení uhlí.[2]

Vedení dolu nebyla prokázána žádná vina a bylo konstatováno, že práce na zmáhání záparu byly vedeny podle zvyklostí a zkušeností, které se v revíru používaly a osvědčily.[1]

Havárie roku 1963

Na začátku odpolední směny ve čtvrtek 3. ledna 1963 došlo na dole Kateřina k požáru ze samovznícení, při kterém přišlo o život 15 horníků.[1][4] Není známo, jak dlouho trval proces samovznícení nad chodbou 105 ve třímetrové nadstropní lavici. Vlivem deprese vedl průtahy do starých chodeb a zplodiny hoření tak nebyly zjištěny. Následně dne 3. ledna v 15:20 h zjistil revírník 2. úseku kouře, které se táhly k výdušné jámě č 4. Prvotní okamžitý přímý zásah vodou nebyl možný z důvodu rozpojení vodního potrubí. Dále bylo zjištěno, že na likvidaci požáru v dole byla po jeho ohlášení poslána neúplná četa báňských záchranářů, které se po opakovaných pokusech nepodařilo proniknout k ohni a z ohroženého místa se musela stáhnout.[1][4]

Při vyšetřování příčin havárie byla nalezena řada porušení bezpečnostních předpisů. Hlavním nedostatkem bylo rozpojení požární vody a opožděné odvolání osádky z ohrožené oblasti.[1][4]

Pomník obětem katastrofy

Pomníček obětem katastrofy byl odhalen v obci Nové Modlany v roce 1996.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i MAKARIUS, ROMAN, 1938-. Memento důlních nehod v českém hornictví. Ostrava: Montanex 461 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7225-271-8, ISBN 80-7225-271-2. OCLC 259737758 S. 155. 
  2. ↑ a b c d Národní listy. Noviny. 1. května 1902, čís. 119, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Černé milióny - Jan Měchýř | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Chabařovické noviny. Noviny [online]. [cit. 23.4.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ Naučné stezky. www.jezeromilada.cz [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Padesát let od havárie na Dole Kateřina [online]. [cit. 2020-04-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ MĚCHÝŘ, JAN. Černé milióny. Ústí nad Labem: Edice Sever, 1987. 336 s. Dostupné online. OCLC 315681324 S. 317. 
  8. ↑ Pomník obětem důlního neštěstí 1963 v Modlanech | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj