Dusičnan titaničitý

Dusičnan titaničitý
Obecné
Systematický název Dusičnan titaničitý
Anglický název Titanium nitrate
Sumární vzorec Ti(NO3)4
Vzhled bílá těkavá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 12372-56-4
PubChem 139314
SMILES [Ti](O[N+]([O-])=O)(O[N+]([O-])=O)(O[N+]([O-])=O)O[N+]([O-])=O
InChI InChI=1S/4NO3.Ti/c4*2-1(3)4;/q4*-1;+4 Key: QDZRBIRIPNZRSG-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost 295,8866 g/mol
Teplota tání 58,5 °C (331,6 K)
Teplota varu rozkládá se
Rozpustnost ve vodě rozpustné
Struktura
Krystalová struktura monoklinická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan titaničitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Ti(NO3)4. Je to bezbarvá, diamagnetická pevná látka, která snadno sublimuje. Jde o neobvyklý příklad těkavého dusičnanu přechodného kovu.

Příprava

Dusičnan titaničitý se připravuje nitrací chloridu titaničitého za použití oxidu dusičného:[1]

Hydratovaný dusičnan titaničitý se získává rozpuštěním sloučenin titanu v kyselině dusičné.[2]

Vlastnosti

Je rozpustný v nepolárních rozpouštědlech, jako je tetrachlormethan, také se nerozpouští v chloridu křemičitém.[3][4]

Sloučenina má symetrii D2d, se čtyřmi bidentátními dusičnanovými ligandy. Vazebná vzdálenost N-O je 1,29 Å a 1,185 Å pro nekoordinovaný kyslík.[5]

Reakce

Dusičnan titaničitý je hygroskopický a přeměňuje se na špatně definované hydráty.[6] Bezvodý materiál je vysoce reaktivní, dokonce i vůči uhlovodíkům.[6] Dusičnan titaničitý také reaguje s n-dodekanem, p-dichlorbenzenem, anisolem a bifenylem.[7][8]

Teplem se rozkládá na oxid titaničitý.[9]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium nitrate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ P. Ehrlich "Titanium Tetranitrate" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1237.
  2. ↑ Wiberg, Egon; Wiberg, Nils (2001). Inorganic Chemistry. Academic Press. p. 1331. ISBN 9780123526519. Retrieved 28 September 2014.
  3. ↑ Amos, D.W.; G.W. Flewett (1974). "Raman spectra of titanium (IV) and tin (IV) nitrates". Spectrochimica Acta Part A: Molecular Spectroscopy. 30 (2): 453–461. Bibcode:1974AcSpA..30..453A. doi:10.1016/0584-8539(74)80085-1. ISSN 0584-8539.
  4. ↑ Schmeisser, Martin (1955). "Die Chemie der anorganischen Acylnitrate (ein Problem des Nitrylchlorids) und Acylperchlorate (ein Problem des Dichlorhexoxyds)". Angewandte Chemie (in German). 67 (17–18): 493–501. doi:10.1002/ange.19550671708. ISSN 0044-8249.
  5. ↑ GARNER, C. David; HILLIER, Ian H.; GUEST, Martyn F. Ab initio self-consistent field molecular-orbital calculation of the ground state of tetranitratotitanium(IV); comments on the reactivity of anhydrous metal nitrates. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1975, čís. 19, s. 1934. Dostupné online [cit. 2020-07-25]. ISSN 0300-9246. DOI 10.1039/dt9750001934. (anglicky) 
  6. ↑ a b Amos, D.W.; D.A. Baines, G.W. Flewett (1973). "Nitration by titanium (IV) nitrate". Tetrahedron Letters. 14 (34): 3191–3194. doi:10.1016/S0040-4039(00)79808-X. ISSN 0040-4039.
  7. ↑ Coombes, Robert G.; Leslie W. Russell (1974). "Nitration of aromatic compounds by tetranitratotitanium(IV) in carbon tetrachloride solution". Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2 (7): 830. doi:10.1039/P29740000830. ISSN 0300-9580.
  8. ↑ Schofield, Kenneth (1980). Aromatic Nitration. CUP Archive. pp. 97–98. ISBN 9780521233620. Retrieved 27 September 2014.
  9. ↑ Allendorf, Mark Donald (1999-01-01). "Titanium Oxide CVD from Titanium (IV) Nitrate ...". Proceedings of the Symposium on Fundamental Gas-Phase and Surface Chemistry of Vapor-Phase Materials Synthesis. The Electrochemical Society. pp. 395–397. ISBN 9781566772174. Retrieved 27 September 2014-

Zdroj