Druhá osmansko-mamlúcká válka

Druhá osmansko-mamlúcká válka
	konflikt: osmanská expanze na Blízkém východě
	Brožura tištěná v Basileji roku 1518 týkající se druhé osmansko-mamlúcké války včetně popisu Selimovy návštěvy Jeruzaléma.
Trvání	1516–1517
Místo	Anatolie, Levanta, Egypt
Výsledek	rozhodné osmanské vítězství: zánik mamlúckého sultanátu a egyptské mamlúcké dynastie, vznik Egyptského ejáletu ; zánik abbásovského chalífátu a jeho nahrazení novým osmanským.;
Změny území	osmanská anexe mamlúckého sultanátu s územím Levanty, Egypta a Hidžázu
Strany
Osmanská říše; mamlúčtí povstalci	Mamlúcký sultanát Abbásovský chalífát v Káhiře ;
Velitelé
Selim I.; Sinán Paša †; Junus Paša; Chajrbag	Kánsúh al-Gaurí †; Tumanbáj II. †; Al-Mutavakil III.
Síla
60 000 u Marj Dabiq,; 20 000 u Ridanije,; neznámý počet při obléhání Káhiry	60 000-80 000 u Marj Dabiq,; 20 000 u Ridanije,; 10 000–20 000 při obléhání Káhiry
Ztráty
6 000 u Ridanije,; neznámé ztráty během obléhání Káhiry	7 000 u Ridanije,; těžké ztráty a 50 000 mrtvých civilistů při obléhání Káhiry
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osmansko-mamlucká válka v letech 1516–1517 byla již druhým ozbrojeným konfliktem mezi Osmanskou říší a mamlúckým sultanátem. Válka skončila definitivní porážkou egyptských mamlúků a naopak z dosud okrajové Osmanské říše učinila vedoucí mocnost islámského světa. Říše Osmanských Turků, která dosud ovládala jen území Anatolie a Balkánu, se významně rozrostla o oblasti Levanty, Egypta a Hidžázu, čímž ovládla také posvátná místa spjaté s islámem jako města Mekka, Medína, Káhira, Damašek či Aleppo. Navzdory tomu zůstalo centrum osmanské moci v Konstantinopoli. Poslední mamlúcký vládce sultán Tumanbáj II. byl Osmanskými Turky popraven a na jeho místo byl dosazen loutkový vládce, původně mamlúcký povstalec, jako guvernér. Mamlúcký Egypt se tak stal podřízeným vazalem Osmanské říše a přeměněn v ejálet, tedy v pouhou provincii, kde ještě dlouho poté sváděla vysoká třída mamlúků mocenské boje se zástupci Osmanské říše. S porážkou mamlúckého sultanátu došlo také k pádu tradičního abbásovského chalífátu se sídlem v Káhiře a vytvoření nového osmanského chalífátu.