Dorcopsis

Jak číst taxoboxKlokan
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď klokanovití (Macropodidae)
Rod klokan (Dorcopsis)
Schlegel & Müller, 1845
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dorcopsis (česky klokan, toto jméno se však používá pro více rodů) je rod vačnatců z čeledi klokanovití (Macropodidae).

Systematika

Za popisnou autoritu rodu Dorcopsis jsou pokládáni němečtí přírodovědci Salomon Müller a Hermann Schlegel (1845). Typovým druhem se stal klokan novoguinejský (Dorcopsis muelleri, hist. Macropus muelleri Lesson, 1827; Didelphis brunii Quoy & Gaimard, 1830). Současná systematika rozpoznává čtyři recentní druhy rodu Dorcopsis:[1][2]

  • Dorcopsis atrata Van Deusen, 1957 – klokan černý, výskyt na Goodenoughově ostrově u jihovýchodního pobřeží Nové Guineje;
  • Dorcopsis hageni Heller, 1897 – klokan Hagenův, výskyt v severní Nové Guineji;
  • Dorcopsis luctuosa (D'Albertis, 1874) – klokan žlutoskvrnný, výskyt v jihovýchodní Nové Guineji;
  • Dorcopsis muelleri (Lesson, 1827) – klokan novoguinejský, výskyt v západní Nové Guineji, vč. ostrovů Misool, Salawati a Yapen.

Rod Dorcopsis je pokládán za sesterský taxon novoguinejského rodu Dorcopsulus.[3] Některé systémy rod Dorcopsulus sdružují či synonymizují v rámci Dorcopsis.[2]

Popis

Klokan žlutoskvrnný, preparovaný pár

Klokani rodu Dorcopsis dosahují délky těla 34–97 cm a délky ocasu 27–55 cm. Pro všechny druhy bývá typický velký, široký a neosrstěný čenich, malé a zaoblené uši a obráceně vyrůstající srst na zátylku. Srst většiny zástupců je dlouhá a hustá, s výjimkou klokana Hagenova. Ocas je rovnoměrně osrstěný, směrem ke konci olysalý. Samice mají čtyři mléčné bradavky a dobře vyvinutý vak, jenž se otevírá směrem dopředu.[2]

Klokani rodu Dorcopsis představují endemity Nové Guineje a přilehlých ostrovů, typicky žijí v nížinatých deštných lesích nepřesahujících nadmořskou výšku 400 metrů, ačkoli klokan černý z Goodenoughova ostrova obývá horské lesy až do výšky 1 800 metrů. Kosterní pozůstatky potvrzují relativně nedávný historický výskyt na Molukách (Halmahera, Gebe), zřejmě v důsledku prehistorického zavlečení člověkem. O chování a ekologii není známo dostatečné množství informací. Jde zřejmě o převážně noční zvířata, která se živí kořeny, listy, trávou a ovocem, možná i bezobratlými. Pozorování klokana žlutoskvrnného v zajetí naznačují tendenci vytvářet sociální skupiny. Rozmnožování může alespoň v případě klokana černého a novoguinejského probíhat celoročně. Během páření samec fixuje samici kousnutím do krku, toto primitivní chování se objevuje již u vačic. Samice rodí jediné mládě.[2]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje klokana žlutoskvrnného za zranitelný a klokana černého za kriticky ohrožený druh. Zbylé dva druhy patří mezi málo dotčené, se stabilní populací.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ GROVES, C. P. Order Diprotodontia. In: WILSON, D. E.; REEDER, D. M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 61–62. (anglicky)
  2. ↑ a b c d NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: Johns Hopkins University Press, 2018. S. 315–316. (anglicky) 
  3. ↑ MEREDITH, Robert W.; WESTERMAN, Michael; SPRINGER, Mark S. A phylogeny and timescale for the living genera of kangaroos and kin (Macropodiformes : Marsupialia) based on nuclear DNA sequences. Australian Journal of Zoology. 2009-03-13, roč. 56, čís. 6, s. 395–410. Dostupné online [cit. 2023-07-10]. ISSN 1446-5698. DOI 10.1071/ZO08044. (anglicky) 
  4. ↑ Dorcopsis [online]. IUCN [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj