Dominique de Villepin
| Dominique de Villepin | |
|---|---|
 | |
| 18. premiér Francie (166. předseda vlády Francie) | |
|
Ve funkci: 31. květen 2005 – 17. květen 2007 | |
| Prezident | Jacques Chirac |
| Předchůdce | Jean-Pierre Raffarin |
| Nástupce | François Fillon |
| Ministr vnitra | |
|
Ve funkci: 31. březen 2004 – 31. květen 2005 | |
| Předchůdce | Nicolas Sarkozy |
| Nástupce | Nicolas Sarkozy |
| Ministr zahraničních věcí | |
|
Ve funkci: 7. květen 2002 – 31. březen 2004 | |
| Předchůdce | Hubert Védrine |
| Nástupce | Michel Barnier |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Unie pro lidové hnutí Sdružení pro republiku |
| Rodné jméno | Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin |
| Narození |
14. listopadu 1953 (70 let) Rabat,  Maroko
|
| Choť | Marie-Laure de Villepin |
| Rodiče | Xavier de Villepin a Yvonne Hétier |
| Děti | Marie de Villepin Arthur de Villepin Victoire de Villepin |
| Příbuzní |
Patrick de Villepin a Véronique Albanel[1] (sourozenci) Frédéric de Saint-Sernin (bratranec) |
| Alma mater | École Nationale d'Administration (1978–1980) Univerzita Paříž X Univerzita Paříž II Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita Lycée Stendhal de Milan |
| Profese | politik, diplomat, spisovatel, advokát a účastník mezinárodního fóra |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | prix Premier-Empire (2001) velkokříž Národního řádu za zásluhy (2005) velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2006) Pierre Lafue Prize (2009) komandér Řádu čestné legie (2023) … více na Wikidatech |
| Commons | Dominique de Villepin |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin, obvykle Dominique de Villepin (* 14. listopadu 1953 Rabat) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. Od 31. května 2005 do 15. května 2007 byl předsedou francouzské vlády.
Biografie
Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca.
Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna.
Vyznamenání
-
velkodůstojník Řádu svatého Karla – Monako, 1997[2]
-
velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 10. února 1998[3]
-
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. února 1999[4]
-
velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. října 1999[5]
-
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2000[6]
-
velkodůstojník Řádu za zásluhy – Litva, 21. dubna 2004[3]
-
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie -
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko -
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Ordonnance souveraine no 13149 du 25 juillet 1997
- ↑ a b Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominique de Villepin na Wikimedia Commons
